* MIKROEKONOMIE II.
NÁSTROJE MIKROEKONOMIE
Předmět zkoumání
MIE zkoumá rozhodování tržních subjektů, jako jsou jednotlivci, firmy a stát
Tržní subjekty: * Jednotlivci -domácnosti - Rozhodují zejména o tom co, kde, kdy a kolik nakoupí – determinováno chutí, přáním a preferencemi – a tím rozhodují o struktuře výstupu společností * Firmy - Rozhodují o tom, co budou vyrábět, za jakou P, v jakém Q a technologii, dále také marketing… * MI se zajímá volbou výstupu a volbou ceny (max. zisk = optimální výstup) * Existence firmy spojená s transakčními náklady = náklady na vyjednání a použití (nájmu či koupi) výrobních faktorů * ***transakční N trhu > než transakční N firmy… je ekonomicky výhodné, aby byla výroba organizována prostřednictvím firem*** * Stát - Vytváří právní normy, v jejichž rámci probíhá ekonomická činnost * Státní firmy * * Činnosti v rámci ekonomického systému * Spotřeba - impuls pro existenci a rozvoj výroby na základě spotřebitelovi spotřeby * Výroba – proměna zdrojů ve statky (fyzická - tvorba, časová - uskladnění, prostorová - přeprava) * Směna - výměna prostřednictvím trhu *
Má-li ekonomický systém správně fungovat, měl by plnit následující funkce: * Alokovat zdroje mezi alternativní užití * Kombinovat je za účelem výroby * Rozdělovat vyrobené statky * Vytvářet impulsy pro rozvoj jednotlivce a celé společnosti * Realizace pomocí cenových systémů – proto se mi často označuje jako teorie cen
ALE! Cenový systém nefunguje na: nežádoucí spotřebu (drogy), v případě strategických oblastí (zemědělství, obrana) nebo veřejných statků, externalit… zde je potřeba aktivizace státu
Základní metody a nástroje MIE analýzy
Zjednodušeně řečeno, zkoumání MIE se zaměřuje zejména na: * Zjišťování optima – rozhodovací problémy jednotlivých tržních subjektů (maximalizace užitku či zisku, minimalizace N) * Problém lokálního extrému, kdy zjišťujeme hodnoty nezávisle proměnných, při nichž daný subjekt min. či max. svou cílovou fci. * Hledání rovnováhy – vzájemné působení alespoň dvou tržních subjektů (př.: zima má vliv na zemědělství a to na cenu potravin)
Další nástroje řešení optimalizačních problémů * Modely – zjednodušení skutečnosti, pač nelze postihnout všechny prvky pozornost na klíčové aspekty * Znázorňují vztahy mezi vybranými proměnnými * Formulovány verbálně, graficky či algebraicky * Nemusí být věrnou kopií praxe, stačí vystihnout podstatné rysy * Většina ekonomických modelů je charakteristická třemi společnými rysy: * Předpoklad Ceteris paribus – tzn. Za jinak stejných okolností – některé věci se považují v daném okamžiku za neměnné při konstrukci křivky * Předpoklad optimalizace – předpokládáme, že se všechny subjekty chovají racionálně * Tím zda vyjadřují pozitivní – jak jsou zdroje v ekonomice skutečně rozmístěné zdroje * normativní třístup – jak by rozmístěny měly být
Hledání optima
Zjištění hodnoty nezávislé proměnné, při nichž dosahujeme max. či min. cílové fce
Maximalizace fce s jednou proměnnou
Maximalizace příjmu/obratu – závislost celkových příjmů na realizovaném Q TR=f(Q)
Pokud:
* ∆TR∆Q>0, budeme objem zvyšovat protože s růstem Q roste TR * ∆TR∆Q<0, budeme objem snižovat
Mezní příjem MR – změna celkového příjmu způsobená jednotkovou změnou objemu prodaného Q MR=∆TR∆Q =dTRdQ
Derivace- předpoklad velmi malých změn prodaného Q, umožnůje zjistit MR v jakém koliv bodě fce TR * Maximum je tam kde se první derivace rovná nule a druhá derivace je záporná (to jsou 2 podmínky, jinak by mohlo dojít k tomu, že zjistíme min TR místo max.) * Podmínka 1. řádu 1.MR=0 * Podmínka 2. řádu 2.MR<0 * Př: TR=12Q-2Q2 MR=dTR/dQ MR=12-4QQ=3 – při tomto objemu bude firma maximalizovat TR * 2. Derivace: 12-4Q-4<0
Maximalizace fce s více proměnnými
Ekonomická veličina např. TR je závislá na více faktorech než jen na Q (cena, reference, důchody, substituty…)
Parcialní derivace – derivace s více proměnnými, kdy veličinu ovlivňuje pouze jeden faktor a zbytek se považuje za neměnné nutná podmínka maxima či minima - celková změna = totální diferenciál=0
…tzn: že maximum nastane ve chvíli kdy závisle proměnná neraguje na změny nezávisle proměnných (všechny parciální derivace jsou rovny 0)
Kritérium je hodnota druhé derivace
Př. Užitek y=4x1-x12+2x2-x22+2 derivace 4x1-x12=>4-2x=0=>x1=2 * derivace 2x2-x22=>2-2x=0=>x2=1 * Maximální užitek dosáhneme spotřebou 2x1 a 1x2
Potom tedy dopočítáme, že max. užitek je 8-4+2-1+2=7
Maximalizace fce s omezením
Např.: omezení ve velikosti příjmu či cen statků
Řešením je Lagrangeova metoda – vytvoření nové fce LAGRANGIÁNU
Podmínka: nulové parciální derivace *
Ekonomická interpretace Lagrangeova multiplikátoru * *
Průměrné veličiny a jejich grafické vyjádření
Průměrné veličiny- jednotkové (průměrné příjmy- příjem na jednotku prodané produkce, průměrný N na jednotku vyrobené produkce) AR=TR/Q * Směrnice úsečky vedené z počátku do bodu na křivce znázorňující celkovou fci
Mezní veličina – směrnice celkové fce
Vztah mezní a průměrné veličiny mezní a průměrné náklady (MC, AC) a produkt (MP, AP)
Obecné závěry: * Pokud je mezní veličina pod průměrnou průměrná klesá * Pokud je mezní veličina nad průměrnou průměrná roste * Kde se protínají průměrná veličina ve svém min. či max.
Řešení problémů rovnováhy
Nástrojem je analýza nabídky a poptávky
Rovnovážné množství QS=QD
Rovnovážná cena PS=PD
Obecná rovnice poptávky: PD=a-b*Q * A…šokující cena poptávky, tak vysoká že už nekoupím, b…směrnice - tedy klesající
Obecná rovnice nabídky: PS=c+d*Q * C…šokující cena nabídky, tak že už to nedokážu vyrobit, d…směrnice + rostoucí
Tržní rovnováha v případě posunu poptávky nebo nabídky
Faktory způsobující posun poptávky: růst doprava nahoru * Změna preferencí * Změna důchodu * Změna cen substitutu či komplementu * Změna očekávání * Reklama na daný statek, substitut či komplement * Kapacita trhu
Faktory působící na posun nabídky: růst doprava dolů * Změny v technologii – používanou ve firmě * Změny spojené se vstupy – ceny * Očekávání výrobců * Mimoekonomické vlivy – počasí * Počet prodávajících
Zásahy do tržní rovnováhy
Nejčastěji zasahuje stát - 2 příklady intervence: v kapitole 20. Budou další 1. stanovení nižší než rovnovážné ceny (ochrana spotřebitele) – cenový strop – maximální cena * vzniká převis poptávky – projevující se v nedostatku produktů na trhu Př.: regulované nájemné * nevýhody: vznik černého trhu, daňové úniky * 2. stanovení vyšší než rovnovážné ceny (ochrana výrobce) – cenový práh - minimální cena * vzniká převis nabídky – P atraktivní pro výrobce ale vede k nízkému prodeji – nerealizovaná část produkce, což by situaci ještě zhoršilo proto: * Podporovaný cenový práh – stát vykoupí nerealizovanou část produkce * * * * * * * * * * * *
Chování spotřebitele a formování poptávky
UŽITEK, PREFERENCE A OPTIMUM SPOTŘEBITELE
Chování domácností na trhu výrobků a služeb
Předpoklady racionálního chování spotřebitele
Porovnání efektu – užitku a újmy – vynaložení důchodu
Jednotlivci řeší 2 základní problémy: * Jak důchod získat * Jak ho správně rozdělit na nákup různých statků
Racionálně jednající uživatel chce maximalizovat užitek – ten plyne z preferencí a je omezen důchodem
Spotřebitel vybírá z různých souborů statků neboli spotřebních košů za účelem maximalizace užitku
Předpoklady = axiómy (pomocí nich budeme analyzovat preference) 1. Axióm úplnosti srovnání – každé dva koše statků mohou být srovnávány z hlediska preferencí * Tudíž spotřebitel je schopen rozhodnout se a vybrat si či koše seřadit (A < B) 2. Axióm tranzitivity – př.: je-li A>B a zároveň B>C pak je i A>C 3. Axióm nepřesycení – větší množství statků je preferováno před menším množstvím (ten však bude v některých pasážích porušen) * seřazení se nazývá preferenční stupnice
Měření užitku
Užitek= veličina ukazující směr preferencí (maximální užitek je nejvíce preferovaná situace)
Problém je měřitelnost užitku, známe 2 přístupy: * Kardinalistická verze teorie užitku – užitek je přímo měřitelný a známe konkrétní hodnoty (kardinální veličiny) * Fce užitku znázorňuje závislost užitku na množství statku. Je projevem preferencí spotřebitele * TU – celkový užitek – celkové uspokojení při spotřebě daného Q * MU – mezní užitek – změna TU vyvolaná změnou spotřebovaného Q o jednotku * Zákon klesajícího mezního užitku * A= bod nasycení – závisí na charakteru statku a na preferencích * (MU je směrnice křivky TU v daném bodě) * (pokud je jeden produkt, MU je první derivací TU) * MUx=∆TU/∆X * * * Ordinalistická verze – současná teorie se přiklání k ordinalistické verzi * Užitek není přímo měřitelný * Spotřebitel je schopen říci co preferuje a zda TU roste s rostoucím Q a tím bude i kladný MU či naopak, ale ne jak velký je užitek * Je schopen seřadit kombinace statků podle jejich užitku * Indiferenční křivka= množina kombinací statků X a Y se stejným TU * Možno přistupovat na základě užitku či na základě preferencí
Indiferenční křivky v podmínkách různých preferencí
Vlastnosti indiferenčních křivek 1. Jsou klesající (mají negativní směrnici)- předpoklad axiómu nepřesycení – preference většího Q před menším 2. Neprotínají se - axióm tranzitivity (kdyby se protnuly tak by musely mít stejné užitky a to by pak musely být spojené v jednu) 3. V každém bodě grafu se spotřební situací je indiferenční křivka – axióm úplnosti srovnání (porušení axiómu hrozí při nerozhodnosti spotřebitele) 4. Konvexní vzhledem k počátku – není podmínkou racionálního chování, ale předpokládáme ho většinou (str. 56) * Čím méně statku X mám, tím více jsem ochoten obětovat Y, abych získal dodatečnou jednotku X
Mezní míra substituce ve spotřebě MRSC
Směrnice indiferenční křivky
Poměr nahrazovaní Y za X při stejném TU (popř. MRSCXY poměr X za Y)
Záporné znaménko značí klesající indiferenční křivku
Můžeme ji odvodit z užitku – posun po křivce - Y nahrazuju za X, za stejného užitku! * MUx = ∆TU / ∆X ∆X * MUx = -- ∆Y * MUy (Y se pohybuje opačně proto je zde mínus) *
Klesá, pokud je klesající mezní užitek, je to dáno i konvexností indiferenční Křivky
Zvláštní tvary indiferenční křivek
Statky žádoucí – statky s pozitivní preferencí
Statky nežádoucí – s negativní preferencí – preferuji nižší riziko před vyšším za cenu nižšího výnosu * Rostoucí indiferenční křivka – X je nežádoucí a Y žádoucí * Statek nežádoucí musím také spotřebovat – výnosy a riziko * Statek nežádoucí nemusím spotřebovat – nedám si kávu k jogurtu
Statky lhostejné – neutrální – lhostejné množství – * Tvar přímky kde X je lhostejné – šipka jsou preference * Při změnách preferenci až od určitého množství mohou preference lámat
Dokonalé substituty – MRSc je konstantní a indiferenční křivky jsou přímky – je mi jedno jestli píšu černou nebo modrou tužkou
Dokonalé komplementy – kdy je možno statky spotřebovávat pouze v určitém poměru – auto a 4 kola * * * * * * * * *
Linie rozpočtu
Při rozhodování jsme omezeni výší důchodu a cenami statků – uvažujeme, že ceny statku nezávisejí na Q
Vynaložíme celý důchod I = Px * X + Py * Y na nákup
Plocha pod přímkou znázorňuje všechny dostupné kombinace, na které máme I – tedy soubor tržních příležitostí *
Mezní míra substituce ve směně – MRSE – směrnice linie rozpočtu * Poměr X za Y při vynaložení celého důchodu * * Linie rozpočtu je klesající proto je směrnice v absolutní hodnotě
Optimum spotřebitele maximalizace užitku v závislosti na preferencích a tržních možnostech – ovlivněno důchodem a cenami určení závisí na měřitelnosti užitku: * Kardinalistický přístup * U jednoho statku MUx = Px * U dvou statků MUx/Px = MUy/Py * Ordinalistický přístup neznáme U, proto použijeme poměr MU = MRSE (pokud je důchod konstantní, závisí na poměru CEN statků) * Optimum je MRSC=MRSE tedy MUx/Px = MUy/Py bod dotyku indiferenční křivky a linie rozpočtu
Vnitřní a rohové řešení
Vnitřní (tečnové řešení) – bod dotyku IC a BL je optimum, ale může se stát, že se nedotknou a zde pomůže rohové řešení) rohové řešení – neexistuje kombinace MRSC=MRSE ale jen: * MRSC < MRSE a MUx/Px < MUy/Py a taky X = 0 a naopak * Spotřebovávám pouze statek Y (Py*Y=I) optimum je tedy MRSC=MRSE, pokud to neplatí, vynaložím I pouze na jeden statek (MRSC<MRSE jen Y, MRSC>MRSE jen X) * *
Přebytek spotřebitele
Posuzovaní alokační efektivnosti
Rozdíl mezi TU, který mu přinese spotřebovávané množství statku, a výdaji na jeho získání, neboli jeho tržní hodnotou (kolik jsem ochoten zaplatit a kolik mě to ve skutečnosti stálo…přebytek je úspora)
Souhrnný statek
Nemusím se rozhodovat pouze mezi dvěma statky X a Y, ale za Y mohu dosadit všechny ostatní statky (souhrnný statek – v literatuře statek s jednotkovou cenou numeraire)
POPTÁVKA
Vliv nejdůležitějších faktorů na optimum spotřebitele a tedy na poptávané Q
Individuální poptávka
Optimum na základě cen a příjmu v závislosti na preferencích jak tyto faktory ovlivňují kupované Q
Poptávka jednoho spotřebitele po určitém statku závisí na: (preference a očekávání jsou neměnné) * Ceně * Cenách ostatních statků * Důchodu spotřebitele
Oba statky jsou žádoucí v celé kapitole
Vliv změny důchodu spotřebitele na poptávku
↑I = změna kombinace statků X a Y a tedy i jejich Q
Změna důchodu vede k posunu linie rozpočtu, MRSc a MRSe jsou stejné, ale mění se užitek díky změně kombinace statků X a Y
Důchodová spotřební křivka ICC – (důchodová stezka expanze)
Soubor kombinací X a Y při kterých spotřebitel maximalizuje užitek při různých úrovních důchodu (Spojení optim jednotlivých IC a BL)
Z hlediska důchodu rozlišujeme 2 statky: * Normální – s růstem důchodu se Q zvyšuje * Nezbytný statek – Q roste pomaleji než důchod, konvexní důchodová křivka * Luxusní statek - Q roste rychleji než důchod spotřebitele, konkávní křivka * Méněcenné – s růstem důchodu klesá Q (oděvy ze sekáče)
ICC – při změně ceny se mění, každému poměru cen odpovídá určitá ICC (↓Px způsobí posun doprava dolu)
ICC množina bodu se stejnou místu substituce
Engelova křivka - EC
Vztah mezi celkovým důchodem a nakupovaným Q
Osa x je I, osa y je Q – odvozeno od ICC
Tvar závisí na charakteru statku * Normální – s růstem důchodu se Q zvyšuje * Nezbytný statek – Q roste pomaleji než důchod, konkávní * Luxusní statek - Q roste rychleji než důchod, konvexní * Méněcenné – s růstem důchodu klesá Q, klesající se zápornou směrnicí (oděvy ze sekáče)

* * * * *
Engelova výdajová křivka
Podíl statku X na celkovém důchodu spotřebitele (Px * X) – součet výdajů na nákup jednoho statku
Linie 45° = veškerý příjem na nákup jednoho statku – horní hranice Engelovy výdajové křivky
Statky:
* Normální – křivka rostoucí * Nezbytný statek – výdaje rostou pomaleji než důchod, podíl na celkových výdajích klesá a vzdaluje se od linie 45° * Luxusní statek - výdaje rostou rychleji než důchod, podíl na celku roste a přibližuje se k linii * Méněcenné – s růstem důchodu klesají výdaje (oděvy ze sekáče)
Průměrný a mezní sklon ke spotřebě * Průměrný sklon ke spotřebě – APC – jakou část důchodu spotřebitel vynakládá na nákup daného statku
APCx=XI
* Mezní sklon ke spotřebě – MPC – směrnice Engelovy křivky
O kolik se zvýší spotřeba, pokud se důchod zvýší o jednotku
MPCx=∆X∆I nebo pro malé změny MPCx=δXδI
Důchodová elasticita poptávky
Citlivost nakupovaného Q na změnu důchodu – Koeficient důchodové elasticity poptávky eID=%∆X%∆I
O kolik procent se změní poptávané Qx pokud se důchod změní o jedno procento
Oblouková elasticita -
Elasticita v bodě - , pro vypočítání velmi malé změny
Dle statků: * Normální statky – eID > 0 * Nezbytné statky – 0 < eID < 1, změna Q je nižší než změna důchodu * Luxusní statky - eID > 1, jelikož Q roste rychleji než důchod * Méněcenné statky - eID < 0, s růstem důchodu poptávka klesá a naopak
Důchodová elasticita poptávky a sklon ke spotřebě
Poměr mezi mezním a průměrným sklonem ke spotřebě protože eID=δX/δIX/I=MPCxAPCx
Lze vypočítat i z Engelovy křivky – vynásobením cenou statku X
EC je rostoucí proto i podíl MPC a APC musí být kladný
Luxusní statky – s růstem I roste i APCx, aby byl rostoucí, musí být APCx<MPCx (dodatečná jednotka důchodu vyvolá větší přírůstek spotřeby, než odpovídá podíl na původním důchodu) …podíl musí být větší než jedna
Se změnou důchodu se mění i struktura spotřeby
Součet důchodových elasticit všech spotřebovávaných statků vynásobený podílem statků na důchodu je roven jedné
Důchodová elasticita poptávky alespoň po jednom statku musí být kladná
Nakupuje-li spotřebitel statek luxusní (eID>1), musí nakupovat i alespoň jeden statek nezbytný či méněcenný
Změna důchodu vede k posunu křivky poptávky: * Normální statky: ↑I = posun doprava tedy růst poptávky * Méněcenné statky: ↑I = pokles a posun doleva
Vliv změny ceny zkoumaného statku na poptávané množství
Závisí na ceně – ovlivňuje optimum
Změna Px přičemž Py a důchod jsou konstantní
∆PxPootočení linie rozpočtuoptimum na jiné ICzměna úrovně užitkuzměna směrnice užitku MRSE (změna relativní ceny X a Y)změna MRSc pro optimální kombinaci * *
Cenová spotřební křivka – PCC
Soubor kombinací statků X a Y, maximalizující užitek při různých cenách statku X
Pokles ceny se PCC dostává do oblasti s vyšším užitkem
PCC klesající – s poklesem Px nakupuju více X a méně Y
PCC rostoucí – s poklesem Px roste poptávané množství X i Y
Py je konstantní proto je zde ta horní hranice, nad kterou PCC nejde, ani při rohovém řešení Y má maximální Q
∆ Px a posun po PCC se projeví jako posun po křivce poptávky (u ICC je to změna důchodu)
Substituční a důchodový efekt
Cenový efekt TE - ∆ P a tím i změna Q se dělí na 2 efekty:
TE = SE + IE
Normální statky – vždy negativní efekt – cena a Q jdou protisměrně
Méněcenné – negativní SE a pozitivní IE může kdy SE>IE znamená, že s růstem Px poptávané Q klesá, ačkoliv je to méněcenný statek.
Substituční - SE * Změna poptávaného Q v důsledku substituce statku relativně dražšího statkem relativně levnějším – se stejným užitkem! * Posun po indiferenční křivce – změna MRSc při zachování užitku * Je vždy negativní – pohyb cenové změny a poptávaného Q je protisměrný δXδPx<O…U=konstantní
Důchodový - IE * Změna poptávaného Q v důsledku změny reálného důchodu (kupní síly) * Změna indiferenční křivky a tedy i užitku * Jeho znaménko závisí na povaze statku * Normální statky – vždy negativní efekt (↓Px=↑reálného důchodu a tedy i poptávaného Q) * Méněcenné statky – pozitivní efekt (↓Px=↑reálného důchodu, ale poptávané Q se s růstem důchodu snižuje)
V bodě dotyku R pomocné linie rozpočtu (rovnoběžka BL po změně Px) a původní indiferenční křivkou je užitek stejný tedy MRSc= MRSe * * Giffenův paradox - pouze u některých méněcenných statků paradoxní situace, kdy s růstem ceny poptávané Q roste IE (pozitivní) > SE ∆ P = podstatná ∆ reálného důchodu (proto je důchodový větší)
U statků tvořící značnou část výdajů spotřebitele (k uspokojení základních potřeb) a současně nejsou dostupné jejich substituty ve stejné cenové relaci
PCC zvláštní tvar – křivka poptávky je rostoucí
V realitě je možné předpokládat, že paradox působí pouze pro určitý cenový interval
Příklad: období hladomoru a vývoj poptávky po bramborách * * *
Cenová elasticita poptávky - ePD
Důležitá vlastnost poptávky
Koeficient = podíl %∆Q/%∆P
Oblouková ePD=X2-X1X2+X1 : PX2-PX1PX2+PX1
V bodě ePD=δX/XδPx/Px=δX/δPxX/Px
Cenová elasticita poptávky je záporná – Q se pohybuje opačně než cena (výjimkou je Giffenův par. kdy je kladná)
Ovlivní průběh PCC (důchod a Py jsou konstantní) * Jednotková ePD= - 1, % změna Q = % změna Px, PCC rovnoběžka s x * Objem výdajů se s poklesem ceny nemění * Neelastická ePD > - 1, % změna Q < % změna Px, PCC rostoucí, kladná směrnice (statek Y je komplementem X) * S poklesem ceny výdaje klesají * Elastická ePD < - 1, % změna Q > % změna Px, PCC klesající, záporná směrnice (X je substitutem Y) * S poklesem ceny výdaje rostou
Objem výdajů na ostatní statky se pohybuje obráceně
Vliv změny ostatních cen na poptávku
Jak cena Py ovlivní poptávku po X (Px a I jsou konstantní)
Efekt cenové změny lze rozdělit na 2 efekty: Předpokládáme normální statky * Křížový substituční efekt (SE>0) – změna ceny mění poměr cen (relativní cenu) nahrazování dražšího levnějším statkem, ale konstantní užitek (rovnost mezních měr) * Křížový důchodový efekt (IE<0) – změna Py ovlivní reálný důchod a jeho prostřednictvím poptávku po X
Statky:
* Substituty – TE > 0 (SE>IE) Qx s růstem Py roste Pozitivní δXδPy>0 * Komplementy – TE < 0 (SE<IE) s růstem Py klesá Qx Negativní δXδPy<0
Celkový efekt závisí na tom, jaký efekt převládá, zda SE či IE
Kladné znaménka znamená pohyb poptávky ve stejném směru jako ceny * Dokonalé substituty – snadno vzájemně nahraditelné * IC je přímka – optimální kombinací je rohové řešení buď X nebo Y, dle poměru cen * Dokonalé komplementy – vzájemné nahrazování X a Y je zcela nemožné *
Křížová elasticita poptávky – eCD
% ∆ Qx / % ∆ Py
Oblouková eCD=X2-X1X2+X1 : PY2-PY1PY2+PY1
V bodě eCD=δX/XδPy/Py=δX/δPyX/Py
Je-li δXδPy: * Kladné – jsou to substituty a eCD>0 * Záporné – jsou to komplementy a eCD<0
Elasticita substituce
Čím více jsou Ic zakřivené tím více jsou X a Y komplementy a jejich nahrazování je obtížné σ=d(Y/X)Y/X:d(MRSc)MRSc
Jakou změnu poměru spotřeby Y a X vyvolá jednoprocentní změna MRSc
Pro dokonalé substituty σ=∞, čím vyšší elasticita tím větší jsou to substituty
Dokonalé komplementy σ=0 *
Změna Py a posun křivky poptávky: * růst ceny substitutuposun D doprava * pokles ceny substitutu posun D doleva * růst ceny komplementu posun D doleva * pokles ceny komplementu posun D doprava
Vztahy mezi elasticitami
Elasticita v bodě- díky parciální derivaci bereme v úvahu velmi malé změny
Strmější D znamená méně elastickou poptávku
Součet elasticit
Důchodová (eID) + Cenová (ePD) + Křížová (eCD) = 0
Za jinak stejných okolností: * bude cenová elasticita vyšší u luxusního statku než u statku nezbytného * je cenová elasticita vyšší pro statky, které mají substituty, než pro ty co je nemají
Giffenův paradox – statek méněcenný bez blízkých substitutů (kladná cenová elasticita, pokud důchodová > 0 a křížová není vysoká a kladná)
Důležitá vlastnost poptávkové fce: při stejné změně všech proměnných se její hodnota nemění (vzroste-li cena i důchod stejně poptávka po žádném statku se nezmění.
Tržní poptávka součet individuálních poptávek (doposud jen individuální poptávka, který je fci ceny statku, ceny ostatních st. a důchodu spotřebitele)
Horizontální součet individuálních křivek poptávky
X = X1 + X2 = MDx
Nezahrnuli jsme důležité vlivy jako faktor psychologický a etický, očekávání budoucího vývoje cen a důchodů *
Efekt módy a snobské spotřeby
Je nutné brát v úvahu, že jednotliví spotřebitelé se ovlivňují
Efekt módy
Roste individuální poptávka v důsledku růstu množství nakupovaného ostatními spotřebiteli
Čistý efekt poklesu ceny = efekt cenový + efekt módy
Efekt snobské spotřeby
Poptávka individuálního spotřebitele klesá s růstem počtu spotřebitelů
↓P vyvolá ↑Q a tím se stává méně exkluzivní, což sníží d
Méně elastická
Čistý efekt = cenový efekt – efekt snobské spotřeby *
ROZHODOVÁNÍ SPOTŘEBITELE V PODMÍNKÁCH RIZIKA
Tradiční model rozhodování – všechny informace jsou dostupné – JISTOTA a dokonalé znalosti jeden výsledek
Skutečnost – rozhodování za nejistoty Více možných výsledků
3 stupně nejistoty: * Známe všechny možné důsledky a pravděpodobnost jejich uskutečnění Rozhodování v podmínkách rizika * Známe důsledky, ale neznámě pravděpodobnost * Známě jen některé možné důsledky
Riziko – jsem schopen určit pravděpodobnost (možnost že nějaký důsledek nastane), důsledky jsou na sobě nezávislé a jejich součet se rovná jedné. * Objektivní pravděpodobnost – znalost frekvence, při které události nastávají (logicky nebo empiricky), máme k dispozici zkušenosti, technologické či logické informace * Subjektivní pravděpodobnost – nemáme dostatek informací, ale máme dojem či intuici plynoucí ze znalostí a zkušeností člověka
Očekávaný výsledek a očekávaný užitek
V podmínkách jistoty pouze známé spotřební koše a znám jejich užitek
V nejistotě se rozhoduji mezi několika možnostmi s různými výsledky, které zohledňuje dle pravděpodobností
Rozhodování dle očekávaného výsledku (výsledek = příjem, finanční částka, I)
Očekávaný výsledek (Expected Result, EX) * střední hodnota všech možných výsledkůvážený průměr, kdy pravděpodobnost každého výsledku je brána jako váha * jeden možný výsledek: , kde π je pravděpodobnost, že nastane daný důsledek Xi * pro situaci se 2 možnými výsledky: , * součet obou pravděpodobností je roven jedné – v případě, že nemůže nastat žádný další výsledek než X1 a X2 * rozhodování v podmínkách rizika se za těchto předpokladů neřídí snahou maximalizovat výsledek (což by bylo logické), ale řídí se snahou maximalizovat očekávaný užitek
Očekávaný užitek (Expected Utility, EU) * střední hodnota užitku jednotlivých výsledků vážených jejich pravděpodobností * , * pro situaci se 2 možnými výsledky:
Odvození funkce užitku * Užitek je přímo měřitelný, možno odvodit fci užitku axiomy pro vysvětlení racionálního rozhodování * úplnost srovnání - každé dvě fin. částky (X1 a X2) mohou být jednoznačně porovnávány z hlediska preferencí spotřebitele * tranzitivita - fin. částky X1,X2,X3: jestliže spotřebitel preferuje X1 před X2 a současně X2 před X3, potom preferuje X1>X3 * nepřesycení – dávám přednost větší částce před menší * kontinuity(!!!) - při uspořádání preferencí dle výše uvedených axiómů (X1>X2>X3) * představuje X2 jistou možnost rozhodnutí a X1 a X3 alternativou riziková možnost – získáme buď X1 (s pravděpodobností π) nebo X3 (s pravděpodobností (1-π)) * je možné, že nastane situace (s pravděpodobností mezi 0 a 1), kdy se člověk nebude moci mezi jistou (X2) a riskantní variantou (X1(s pravděpodobností π) nebo X3 (s pravděpodobností (1-π))) rozhodnout * umožňuje odvodit hodnoty užitku pro jednotlivé možné výsledky rozhodování konstrukce fce užitku: 1. seřadíme výsledky podle preferencí (X1>X2>X3) 2. určíme libovolně hodnotu užitku X1 a X3 (pro stanovení měřítka), zpravidla U(X1) = 1 a U(X3) = 0od nejvíce preferovaného 3. vypočítáme hodnotu užitku pro střední hodnoty - X2: (při zohlednění axiómu kontinuity) při vysoké pravděpodobnosti preferuji rizikové částky jako je X1 a X3 * je-li U(X1) = 1 a U(X3) = 0, pak U(X2) = π → hodnotu užitku libovolné finanční částky můžeme určit dosazením pravděpodobnosti vedoucí k lhostejnosti mezi riskantní a jistou alternativou a užitek je stejný * funkce užitku používaná v teorii rozhodování za rizika, není plně kardinální, neboť stupnice měření užitku je sama o sobě libovolná * fce vyjadřuje vývoj užitku v závislosti na zvyšování důchodu
Vztah k riziku * v podmínkách rizika můžeme sledovat výši užitku spotřebitele z určitého množství peněz * lidé se v ochotě podstupovat riziko liší (při stejném očekávaném výsledku) dáno tvarem fce užitku:
Averze k riziku (většina lidí) * preferován jistý výsledek před rizikem se stejným očekávaným výsledkem * požaduje poměrně vysokou pravděpodobnost nejvyššího možného výsledku riskantní alternativy, aby byl lhostejný mezi jistou a riskantní alternativou * funkce užitku je konkávní – s rostoucími příjmy roste celkový užitek, ale v klesající míře (pomaleji než I) klesající MU příjmu
Vyhledávání rizika (sázkaři, někteří delikventi) * ochota podstoupit riziko relativně malé pravděpodobnosti nejvyššího možného výsledku riskantní alternativy * funkce užitku je konvexní - ↑MU příjmu – užitek roste rychleji než důchod spotřebitele
Lhostejnost k riziku * nerozhodný při volbě mezi jistou a rizikovou alternativou rozhodnutí, pokud je jistý výsledek shodný s očekávaným výsledkem rizikové alternativy * fce užitku je lineární (přímka prochází počátkem) – konstantní MU * *
Vztah k riziku a ochota přijmout spravedlivou sázku
Vztah jde odvodit také z volby mezi jistou částkou a alternativou spravedlivé sázky * spravedlivá sázka = sázka, jejíž očekávaný výsledek je shodný s výchozí jistou částkou * bod E je očekávaný užitek sázky (EU = 10) * Př.: mám 50 Kč, je tu stejná šance, že mohu vyhrát 100 Kč, nebo vše prohrát, tedy mít 0, ale U bodu D = 13, a užitek sázky je 10, tedy jistá částka je lepší než rizikové! * člověk s averzí k riziku - přednost alternativě jistoty před spravedlivou sázkou D>EU(50)>EU * člověk vyhledávající riziko- dá přednost alternativě spravedlivé sázky před jistotou (přináší mu vyšší užitek) E má vyšší užitek * Přitahuje mě možnost výhry (má vyšší U), ale ztráta mi nevadí (snížení o menší U) * člověk s neutrálním vztahem k riziku - při volbě mezi alternativou jistoty a spravedlivé sázky nerozhodný D=E * lidé se proti rizikům často pojišťují => nejběžnějším přístupem k riziku – odmítání rizika (averze k riziku) * * zdůvodnění ekonomické teorie: následné získávání stejné peněžní částky přináší stále menší a menší přírůstek užitku (klesající MU) – jak dostávám více a více peněz, mezní užitek každé další koruny se snižuje.
Stavově preferenční model * Předpoklad, že výsledky jakékoliv náhodné skutečnosti mohou být rozděleny do dvou stavů světa: * „dobré časy“ * „špatné časy“
Nahodilý výsledek * nastane při určitém stavu světa * podobné jako spotřební koš, ALE spotřebitel získá jen jeden nahodilý výsledek podle toho, jaké přijdou časy * nahodilý výsledek při dobrých časech X1, při špatných časech X2, výsledkem tedy není kombinace X1 a X2, ale buď X1 anebo X2
Očekávaný užitek * spojený s nahodilými výsledky: , * kde π1 je pravděpodobnost dobrých časů a π2 pravděpodobnost špatných časů ten spotřebitel pociťuje při výchozím „vybavení“ výsledky X1 a X2
Očekávaný výsledek: * * při daných pravděpodobnostech může být stejné výše očekávaného výsledku dosaženo při různých hodnotách X1 a X2
Spotřebitelovo rozpočtové omezení * všechny kombinace X1 a X2 poskytující stejný očekávaný výsledek při daných pravděpodobnostech obou stavů
Přímky jistoty a rozpočtová přímka * na ose x výsledky X1 v dobrých časech * na ose y výsledky X2 ve špatných časech * linie 45° = výsledky shodné v obou stavech světa přímka jistoty (Certainty Line, CL) * rozpočtová přímka BL = přímka stejného očekávaného výsledku (Iso-EX Line, EX) = množina bodů, které představují stejný očekávaný výsledek v obou stavech * sklon přímky je dán relativní pravděpodobností obou situací * nebo směrnicový tvar:
Indiferenční křivky * vyjadřují preference ekonomického subjektu ohledně obou nahodilých výsledků * bod na indiferenční křivce při rozhodování za rizika vyjadřují užitek, kterého je dosaženo díky získání určitého výsledku X1 NEBO X2 * záporná směrnice (vyplývá s axiomu nepřesycení), tvar však může být různý
Tvar indiferenčních křivek v teorii rizika závisí na vztahu k riziku a pravděpodobnostech * * Averze k riziku * bod V – riskantní varianta (bod výchozího vybavení) * bod E - jistá varianta * spravedlivá nabídka – bod E i V leží na téže EX * riziko odmítá nepřistoupí na riskantní alternativu bod V musí ležet na nižší IC * IC konvexní * v bodě E má IC sklon stejný s CL: * Vyhledávání rizika * přednost riskantní variantě, V leží na vyšší IC * IC konkávní k počátku * * Neutrální vztah k riziku * obě varianty poskytují stejný užitek E a V na jedné IC IC je shodná s EX * IC rovnoběžky vzdalující se s růstem užitku od počátku, v celém průběhu sklon
Indiferenční křivky a stupeň averze k riziku * odlišný stupeň averze k riziku vyjádřen v odlišné míře zakřivení indiferenčních křivek * spotřebitel s velkou averzí k riziku bude mít indiferenční křivky ostře zakřivené ICa * spotřebitel s větší tolerancí k riziku bude mít indiferenční křivky plošší ICb * viz. Obr. 4-8a): spotřebitelé čelí hrozbě ztráty n korun v případě příchodu špatných časů, takové riziko by bylo přijatelné pro spotřebitele B, jestliže by jeho příjem v případě dobrých časů vzrostl z X* na XB, pro spotřebitele A s velkou averzí k riziku by bylo přijatelné tehdy, jestliže by jeho příjem vzrostl na XA, rozdíl mezi XA a XB tak ilustruje vliv averze k riziku na ochotu podstoupit riziko
Tvar indiferenčních křivek a pravděpodobnost * v podmínkách rizika je pravděpodobnost nedílnou součástí preferencí * znalosti člověka nebo odhad pravděpodobnosti výsledku ovlivňují jeho volbu * každá IC narýsována na základě daného souboru pravděpodobností - IC sklon * jestliže se pravděpodobnosti mění, mění se i sklon přímky stejného očekávaného výsledku, při změně pravděpodobnosti se tedy jak IC, tak přímka stejného očekávaného výsledku pootáčejí
Optimální rozhodnutí * porovnávání užitku jednotlivých alternativ rozhodnutí * optimální rozhodnutí určené tím bodem rozpočtové přímky, který leží na nejvyšší IC * záleží na postoji a poloze IC
Snižování rizika
Jelikož převažuje averze k riziku
Snižování třemi způsoby: * Získat více informací o různých alternativách a jejich výsledcích * Pojištění * Diverzifikace činnosti
Pojištění
* ochota vzdát se určité části příjmu, a riziku se vyhnout – stejný příjem ať už nastanou špatné nebo dobré časy * garance stejného příjmu zajišťuje pro jakýkoliv výsledek vyšší užitek, než s riskantní alternativou * pokud se nepojistí, výše jeho očekávaného bohatství (Expected Welfare, EW): * rozhodnutí pojistit se závisí na: * L - výši ztráty Výši očekávané ztráty - EL = L . π * π - pravděpodobnosti ztráty * bohatství člověka představováno hodnotou: * W … nedojde ke ztrátě * (W-L) … dojde ke ztrátě výše očekávaného bohatství (EW * pojištění nezmění očekávané bohatství, může však vyrovnat oba možné výsledky, to vytváří vyšší úroveň očekávaného užitku * MU pro pojištěného stejný v obou případech (při ztrátě i bez ní) * MU z pojištění je pro nepojištěného v případě ztráty vyšší, než když se nic nestane (MU při averzi k riziku klesající) = transfer bohatství ze situace neztrátové do situace ztrátové musí zvyšovat celkový užitek * * Spravedlivá pojistka * bohatství pojištěného člověka (jistota dosažená pojištěním) stejné jako očekávaná hodnota bohatství za rizika (bez pojištění) * výše pojistky shodná s očekávanou ztrátou (jistý příjem roven očekávanému příjmu EW) užitek spojený se spravedlivým pojištěným je u člověka s averzí k riziku vyšší než očekávaný užitek bez pojištění člověk s odmítavým vztahem k riziku se při možnosti spravedlivé pojistky rád pojistí * pojišťovny zpravidla účtují částku o něco vyšší, než je očekávaná ztráta - snaha o určitý zisk, kompenzace transferu rizika, člověk s averzí k riziku ochoten platit více než očekávanou ztrátu * * Maximální pojistka * pojistka, při níž je užitek spojený s jistotou dosaženou pojištěním shodný s očekávaným užitkem spojeným s riskantní alternativou
Reálně placená pojistka v intervalu Wm až W
Rozhodnutí o pojištění ve stavově preferenčním modelu * * * * * * *
Poptávková strana – averze k riziku
Nabídková strana – zákon velkých čísel
Pojišťovny rozdělují riziko mezi mnoho pojištěnců
Diverzifikace
* umožňuje snížení rizika tehdy, kdy je možné rozdělit úsilí mezi různé aktivity, jejichž výsledek spolu navzájem těsně nesouvisí (investor a jeho portfolio)
Vztah mezi rizikem a výsledkem
2 varianty – možnosti zvýšení bohatství: * riziková (R) očekávaný výsledek EXR, při podstoupení rizika σR * bezriziková, resp. jistá (J) očekávaný výsledek XJ, bez rizika a tedy σ=0 * kombinace obou Xp, kdy získáme výsledek v intervalu (EX a X) a rizikovost nižší než σR * známe možné výsledky a pravděpodobnost * riziková varianta má větší očekávaný výsledek než bezriziková EXR>XJ (jinak by lidé s averzí volili pouze jistou variantu) * variabilita - míra rizika vyjádřena pomocí rozpětí pravděpodobnosti * vyčíslena směrodatnou odchylkou - σ čím vyšší tím je vyšší riziko * linie rozpočtu - kombinace výsledků rozhodnutí a rizika s nimi spojeného * přímka s kladnou směrnicí - s růstem výsledku roste rizikovost, resp. směrodatná odchylka * indiferenční křivka – pokud rozhodnutí závisí pouze na očekávaném výsledku a směrodatné odchylce * kombinace rizika a výsledků, které přinášejí stejný užitek * očekávaný výsledek – žádoucí statek – zvyšuje U * směrodatná odchylka – nežádoucí statek – snižuje U * proto IC mají kladnou směrnici (TU konkávní) * zvýšení směrodatné odchylky musí být kompenzováno větším zvýšení očekávaného výsledku
Optimální rozhodnutí o struktuře portfolia * člověk bude optimalizovat své rozhodnutí zvolením té kombinace rizika a výsledku, která odpovídá bodu, kde se linie rozpočtu dotýká nejvyšší indiferenční křivky * E = optimální rozhodnutí, které přinese očekávaný výsledek EX* za podstoupení rizika σ* * obr. 4-13 * spotřebitel A se obává rizika více, než spotřebitel B ICa se dotýká BL v místě nízkého rizika, což přináší nízký EXa ale přesto vyšší než Xj * * * * * * * *
Dodatečná informace * informace je důležitým ekonomickým zdrojemstudium ekonomické informace je jednou z hlavních oblastí
Vlastnosti informace * problematičnost jejich definování * formy informací velmi rozmanité – komplikuje vymezení informačního souboru, tj. informačního prostředí konkrétního rozhodovacího problému * + proměnlivost informačního souboru * informace spotřebou nezaniká – může jí využít více lidí najednou * v určitém případě informace charakter veřejného statku * nedělitelná – ostatní ji mohou využít při nulových nákladech * nevylučitelná – nikdo nemůže ostatním zabránit v použití informace
Hodnota informace * zkušenost ostatních lidí je při mém rozhodování cenná * např. připojení na Internet = informační servis, který sníží mezní náklady na získání dalších informací * snižování rizika získáváním dalších (dodatečných) informací ilustrováno pomocí stavově preferenčního modelu * informace v tomto modelu velmi důležité - spotřebiteli umožňují kvantitativní odhad pravděpodobností „dobrých časů“ a „špatných časů“ * hodnota informace pochází z její schopnosti změnit (subjektivní) pravděpodobnosti „dobrých časů“ a „špatných časů“ * hodnota informace dána rozdílem mezi očekávanou hodnotou dokonalé informace a očekávanou hodnotou nedokonalé informace *

* III. Chování firmy a formování nabídky
TEORIE FIRMY
Základní východiska analýzy firmy subjektem, který přichází jako nabízející na trh výrobků a služeb je nejčastěji firma (osvědčený způsob organizace v tržní ekonomice) * výroba = přeměna zdrojů (vstupů) v produkt (výstup) * naprostá většina zboží a služeb v tržní ekonomice není vyráběna individuálně (zaměstnávám sám sebe -sám si sekám zahradu) ALE různě velkými skupinami lidí, kteří navzájem spolupracují úspornější zorganizovat spolupráci všech jednotlivců založenou na dělbě práce mezi jednotlivé profese * příčinou existence firmy je nezbytnost týmové práce, která je důsledkem specializace a snaha minimalizovat transakční náklady (tedy čas a peníze, např. na neustálé nové a nové shánění kvalitních odborníků radši je rovnou zaměstnán na neurčito) * také firemní uspořádání v reálném světě spojeném s nejistotou může významně snížit transakční náklady (čas a peníze) spojené s nejistotou na trzích v budoucnu * významné atributy firmy: organizační struktura a definovaný soubor vlastnických práv * předpoklad: firma maximalizuje zisk * „ortodoxní východiska“ nereflektují vlivy působící na podstatu a fungování firem jako jsou: * rozmanité vlastnické formy – firma může být vlastněna jedincem neomezeně ručícím nebo tisíci akcionáři ručícími omezeně * výkon kontroly - individuální vlastnictví – kontroluje vlastník nebo velké množství vlastníků – kontroluje představenstvo * rozhodování v podmínkách nejistoty - pro adekvátní rozhodování potřebuje firma co nejpřesnější informace z vnitřního a vnějšího prostředí, ale info je zpravidla neúplné rozhodování s mírou nejistoty
Oddělení vlastnictví od kontroly * většina ekonomické aktivity v současnosti realizována firmami, pro které je typické oddělení vlastnictví od kontroly: vlastníky firmy jsou akcionáři, odpovědnost za chod firmy svěřují manažerům => AKCIOVÝM SPOLEČNOSTEM * nestejné vybavení informací na straně vlastníků a akcionářů – asymetrie informací (vhodný model je nájemce a zmocněnec) * akcionáři a manažeři mohou mít rozdílné cíle (my budeme brát jen max. obratu, užitku manažerů nebo zisku)
Velikost firmy * „výnosem“ firemního uspořádání výroby je minimalizace transakčních nákladů * nákladem jsou výdaje na její organizaci a řízení * čím je firma větší, tím vyšší jsou náklady na její řízení: určujícím bodem je vyrovnání dodatečné úspory transakčních nákladů a dodatečných nákladů na řízení firmy * optimální velikost firmy = rovnost mezních transakčních nákladů a mezních nákladů na řízení firmy
Volba technologie * chování firmy omezeno: technologií (technologickými možnostmi výroby) a náklady (finančními možnostmi firmy) * produkční funkce: abstraktní model výroby zachycující co nejjednodušeji vztahy mezi vstupy a výstupy * vztah mezi množstvím vstupů, které byly použity ve výrobě v daném období, a maximálním objemem výstupu, který vstupy svým fungováním v daném období vytvořily * tradičními vstupy: práce, půda, kapitál * netradiční vstup: podnikavost * zjednodušení: * výroba statku X - tok výstupu (výstup statku X … Q) * všechny statky X naprosto identické * 2 vstupy – tokové veličiny, zcela homogenní: * kapitál (Capital, C) - strojové hodiny za jednotku času ... K/t * práci (Labor, L) – odpracované hodiny za jednotku času … L/t * potom můžeme produkční funkci psát ve tvaru: , kde * Q - výstup za jednotku času * K - vstup kapitálu za jednotku času (ve strojových hodinách) * L - vstup práce za jednotku času (v odpracovaných hodinách) * vlastnosti produkční funkce: * výstup může být vyroben různými kombinacemi vstupů * ukazuje technologická omezení výroby (vychází z dané úrovně technologie) * firmy používají k tvorbě výstupů nejefektivnější kombinaci vstupů (nepředpokládá neefektivnost a zbytečnost) * pokud firma používá nejefektivnější dosažitelnou technologii, její výstup bude záviset na: * množství používaných vstupů * efektivnost jejich užití * časový horizont, ve kterém se firma projevuje: * krátké období (Short Run, SR) * období, v němž služby alespoň jednoho výrobního faktoru jsou fixní * fixním faktorem kapitál * práce variabilní (proměnlivý) vstup (v případě potřeby poměrně snadno zvětšen nebo redukován) * krátkodobá produkční funkce = vztah mezi výstupem a variabilním vstupem při dané úrovni kapitálu * ukazuje, jak se mění výstup v důsledku změny pouze jednoho vstupu – práce * vlastností produkční funkce v krátkém období jsou výnosy pouze z jednoho variabilního výrobního faktoru = výnosy z variabilního vstupu * dlouhé období (Long Run, LR) * doba dostatečná na to, aby mohla být změněna možnost všech používaných vstupů * všechny vstupy variabilní * dlouhodobá produkční funkce * zachycuje vztah mezi změnou objemu obou používaných vstupů a následnou změnou výstupu * výnosy z rozsahu (Returns to Scale) * vztah mezi současným proporcionálně stejným růstem objemu všech vstupů a změnou výstupu * základními vlastnostmi dlouhodobé produkční funkce: * substituce vstupů * výnosy z rozsahu vstupů
Výroba v krátkém období (krátkodobá produkční funkce) * předpoklad: * používané množství kapitálu je konstantní … K1 * mění se: objem použité práce…L, velikost výstupu…Q * * * celkový produkt (Total Product, TP) nebo celkový fyzický produkt (Total Physical Product, TPP) * výstup, který je vyroben danými vstupy TP = Q * ve fyzických jednotkách * křivka TP vyjadřuje různé úrovně výstupu, které lze vyrobit kombinacemi různých množství variabilního vstupu s konstantním množstvím fixního vstupu (za předpokladu neměnné technologie) * předpokládejme, že vliv změny L na velikost výstupu je vyjádřen krátkodobou produkční fcí pro konstantním K1 * * průměrný produkt (Average Product, AP) nebo průměrný fyzický produkt (Average Physical Product, APP) * výstup na jednotku vstupu * průměrný produkt variabilního vstupu práce: * vyjadřuje průměrnou produktivitu práce => ukazatel efektivnosti * geometricky: směrnice úsečky vedené z počátku na odpovídající body funkce celkového produktu práce * průměrný produkt fixního vstupu kapitálu: * mezní produkt (Marginal Product, MP) nebo mezní fyzický produkt (Marginal Physical Product, MPP) * změna celkového produktu v důsledku změny vstupu o jednotku, za předpokladu konstantního množství ostatních vstupů * mezní produkt práce (mezní produktivita práce)v případě velmi malých změn: * geometricky: směrnice funkce celkového produktu v každém jejím bodě * mezní produkt kapitálu v krátkém období není definován, protože objem kapitálu je konstantní * bod A (A´) * do tohoto bodu výnosy z variabilního vstupu (MPL) rostou - výstup roste rychleji než variabilní vstup L a od bodu B - mezní výnosy z variabilního vstupu (MPL) klesají * dodatečná jednotka variabilního vstupu způsobuje podstatně menší zvětšení dodatečného výstupu než každá předcházející jednotka klesající výnosy z variabilního vstupu * zákon klesajících výnosů: * jestliže jsou do výrobního procesu přidávány stále stejné přírůstky variabilního vstupu, přičemž množství ostatních vstupů se nemění, výsledné přírůstky celkového produktu budou od určitého bodu klesat, tj. bude klesat mezní produkt variabilního vstupu * bodu A´ dosaženo při takovém počtu jednotek variabilního vstupu, při kterém funkce mezního produktu dosahuje svého maxima, tzn. její směrnice je rovna nule: (a také efektivnost dodatečné jednotky roste do 3) * bod B (B´) - průměrný produkt variabilního faktoru (APL) je maximální * bod C (C´) - dosahováno maximálního výstupu…. MP=0, jakýkoliv další růst variabilního vstupu povede jen k poklesu celkového produktu * směrnice produkční funkce rovna nule => mezní produkt roven nule
Výrobní stádia v krátkém období * 1. výrobní stadium (počátek až bod B): pozitivní * roste průměrný produkt – vyjadřuje efektivnost všech zapojených jednotek práce * efektivnost fixního vstupu v tomto stadiu roste – výstup Q roste a K je konstantníAP=Q/K * efektivnost z variabilního vstupu rovněž roste * firma v tomto stádiu bude mít tendenci zvyšovat počet zapojených jednotek variabilního faktoru, aby využila kapacity fixních vstupů * cílem dosáhnout hranice mezi 1. a 2. stadiem, kdy APL je maximální * negativum: nízké využití fixního vstupu * 2. výrobní stadium (z bodu B do bodu C) * efektivnost fixního vstupu roste - objem výstupu roste a objem fixního vstupu K je konstantní * efektivnost variabilního vstupu klesá - výstup sice roste, ale pomaleji než variabilní vstup * dodatečná jednotka práce zvyšuje efektivnost kapitálu, ale snižuje efektivnost práce * na hranicích 2. a 3. stadia v bodě C maximalizován krátkodobý výstup, maximální efektivnost fixních vstupů * optimální stadium, které dosahuje maximální efektivnosti a max. krátkodobého výstupu * 3. výrobní stadium (od bodu C dále) * růst objemu zapojené práce vede k poklesu výstupu = pokles efektivnosti * mezní produkt práce nabývá záporných hodnot
Krátkodobé produkční funkce, v nichž se prosazují pouze rostoucí, pouze klesající, nebo pouze konstantní výnosy z variabilního vstupu (výnosy z rozsahu)
Neexistuje pouze výše zmíněná typická produkční fce, ale i jiné: * Rostoucí výnosy z variabilního vstupu * každá další jednotka práce efektivnější (produktivnější) než předcházející jednotka výstup roste rychleji než variabilní vstup * , kde
Q … objem vstupu, L … variabilní vstup práce, a, b, c … konstanty * Rostoucí MP>AP směrnice MP je 2x větší než AP (MP=2c) * tento případ se v realitě příliš často nevyskytuje * klesající výnosy z variabilního vstupu * výstup v důsledku dodatečného zapojování práce sice roste, ale pomalejším tempem než variabilní vstup * *
Klesá 2x pomaleji => -2c * konstantní výnosy z variabilního vstupu * s růstem variabilního vstupu roste výstup konstantním tempem * * * Každá jednotka L přispívá k růstu výstupu stejně jako každá předchozí jednotka – všechny jsou stejně produktivní Horizontální MP a AP * většina mie analýz říká: rostoucí a pak klesající * nejprve se prosazuje rostoucí mezní produktivita vstupu * při zapojení většího počtu jednotek variabilního vstupu práce fixní zásoba kapitálu brzdou zvyšování produktivity práce => výnosy v podobě mezního produktu práce klesají * * Výroba v dlouhém období (dlouhodobá produkční funkce) * firma může měnit množství všech vstupů, které používá ve výrobě – u nás pouze práce a kapitál * * grafickým znázorněním dlouhodobé produkční funkce je izokvantová mapa
Izokvanta (iso – stejný, quantity – množství) (jako IC v teorii spotřebitele) * křivka, která je tvořena všemi kombinacemi vstupů vedoucích k tvorbě stejného výstupu * úroveň výstupu Q1=10,pak je izokvanta souborem kombinací vstupů K a L splňující vztah: * vychází z prostorového znázornění produkce * úroveň výstupu roste s tím, jak se pohybujeme doprava nahoru v mapě izokvant: * objemů výstupu nekonečně mnoho => nekonečně mnoho izokvant => mapa izokvant * mapa izokvant informuje o maximálně dosažitelném výstupu při jakékoli kombinaci vstupů, je tedy alternativním způsobem popsání produkční fce * základní vlastnosti izokvant: 1. v mapě izokvant jsou seřazeny severovýchodním směrem - vyšší izokvanta znamená kombinaci vstupů vedoucí k vyššímu výstupu 2. izokvanty jsou seřazeny z kardinálního hlediska 3. izokvanty se neprotínají * kdyby se protínaly, byl by porušen předpoklad efektivnosti v produkční funkci, neboť rozdílné výstupy by mohly být vyrobeny stejnou kombinací vstupů 4. izokvanty jsou klesající a konvexní k počátku – graficky, je to, jako bychom se podívali na produkční kopec shora * RACIONÁLNÍ KOMBINACE SE NACHÁZÍ V LEVÉ ČTVRTINĚ IZOKVANTY — TAM KDE JE KLESAJÍCÍ A KONVEXNÍ K POČÁTKU
Mezní míra technické substituce (Marginal Rate of Technical Substitution, MRTS) * klesající směrnice izokvanty důsledkem substituce vstupů tj. možnosti firmy snižovat objem jednoho vstupu a zvyšovat množství druhého vstupu, aniž by se změnila velikost výstupu * vyjadřuje míru, ve které firma může nahrazovat kapitál prací, aniž by se změnila velikost výstupu * * ….pro velké změny * …..pro velmi malé změny * podél izokvanty firma mění vstupy tak, že snižuje množství kapitálu (proto mínus) a zvětšuje množství práce mezní míra nahrazování kapitálu prací * pokud jsme na stejné izokvantě, pak se: * zmenšení výstupu plynoucí z poklesu kapitálu rovná K . MPK * a zvětšení výstupu plynoucí z růstu práce se rovná L . MPL * kompenzace kapitálu prací - K . MPK = L . MPL * a odtud pak zjistíme, že vlastně: * pro velmi malé změny: * MRTS se na izokvantě mění, respektive podél izokvanty klesá – s růstem množství práce mezní produkt práce klesá a s poklesem množství kapitálu mezní produkt kapitálu roste, protože , MRTS podél izokvanty klesá * MRTS je klesající protože efektivnost (mezní produktivita) daného vstupu závisí na používaném množství obou vstupů (mezní produkt práce ovlivněn nejen množstvím práce, ale i množstvím kapitálu a naopak) * proces vzájemného nahrazování vstupů má své hranice: * tam kde MRTS = 0 max. práce (izokvanta vodorovná) už nemůže firma nahrazovat kapitál prací (míra nahrazení kapitálu prací největší) - vedlo by to k poklesu výstupu * tam, kde MRTS = ∞ max. kapitálu (izokvanta svislá) – největší míra nahrazení práce kapitálem
Elasticita vzájemného nahrazování vstupů * udává, jak snadno či obtížně lze nahrazovat pří výrobě daného výstupu jeden vstup druhým * Elasticita substituce * je procentní změna poměru vstupů (K/L) dělená procentní změnou mezní míry technické substituce: hodnota většinou kladná, v krajním případě nulová * Tvary izokvant: * lineární izokvanty * procentní změna MRTS je nulová * koeficient elasticity substituce = ∞ * dokonale nahraditelné vstupy * jednotka K vytvoří stejný výstup jako jednotka L * v praxi poměrně řídký jev * relativně ploché izokvanty * MRTS se změnami poměru K/L nijak výrazně nemění * kapitál lze poměrně snadno nahrazovat prací * více zakřivené izokvanty * změna poměru K/L vyvolá velmi podstatnou změnu MRTS * proto bude nízká hodnota * kapitál lze obtížněji nahrazovat prací * izokvanty s tvarem písmene „L“ * vstupy nejsou vzájemně nahraditelné, proto nemůže existovat ani MRTS, * koeficient = 0 * Q = min (K,L) * v praxi se jedná o případ fixní proporce vstupů, který je možné nalézt v mnoha výrobních procesech
Optimální kombinace vstupů * firma naráží na omezení v podobě cen používaných vstupů, může si dovolit koupit jen určité množství výrobních faktorů * firma hledá takovou kombinaci výrobních faktorů, která jí umožní vyrobit daný výstup (Q1) s minimálními náklady, vzhledem k produkční funkci
Izokosta – analogie BL * přímka stejných nákladů * přímka obsahující všechny kombinace práce a kapitálu, které mohou být pořízeny za dané celkové náklady * rovnice izokosty: , kde * TC – celkové náklady * w – cena jednotky práce * r – cena jednotky kapitálu * L – množství práce * K – množství kapitálu * směrnicový tvar: směrnice izokosty: závisí na relativních cenách vstupů * posuny izokosty: * při změně celkových nákladů bude docházet k rovnoběžnému posunu izokosty * změní-li se pouze cena jednoho vstupu, dojde ke změně její směrnice * pro optimální kombinaci vstupů platí: že míra, ve které je firma technicky schopna nahradit kapitál prací (MRTS) se rovná míře, v níž je schopna tuto substituci na trhu uskutečnit (w/r), tedy: * pro optimální kombinaci výstupů musí platit ekonomické možnosti musí být v souladu s technickými (míra, ve které je firma technicky schopna kapitál nahradit prací MRTS, se rovná míře, ve které je schopná tuto substituci na trhu uskutečnitw/r) * nákladové optimum: bod dotyku izokvanty a izokosty * v tomto bodě mají stejné směrnice: MRTS=w/r * pravidlo nejnižších nákladů - firma bude minimalizovat své náklady, jestliže bude mezní produkt 1 Kč vynaložené na nákup vstupů u všech používaných vstupů stejný……min. náklady MRTS=w/r * geometricky lze znázornit dvěma způsoby: 1. minimalizace nákladů při výrobě daného výstupu - firma usiluje o výrobu výstupu Q1 a zjišťuje, s jakými nejmenšímu náklady může tento výstup vyrobit 2. firma vyrábí s danými náklady maximální výstup- firma vychází z dané úrovně svých nákladů a zjišťuje, jaký maximální výstup by s danými náklady mohla vyrobit
Křivka rostoucího výstupu (EP) * soubor kombinací vstupů, při kterých firma minimalizuje náklady při výrobě různých objemů výstupů (obdoba ICC) * podél této křivky zůstává konstantní MRTS (tedy konstantní poměr kapitálu a práce) * s pohybem po ní se mění pouze množství výstupu * z jejího tvaru lze vyvozovat určité závěry: 1. růst výstupu je spojen s relativně větším použitím kapitálu = kapitálově náročná výroba 2. náklady na růst výstupu jsou minimalizovány zvětšením obou výstupů ve stejné proporci 3. růst výstupu je spojen s realitně větším zapojením práce než kapitálu = výroba náročná na práci * * * * teoretická abstrakce: práce je méněcenným vstupem, protože zvýšením výstupu klesne její zapojení *
Výnosy z rozsahu * vyjadřují vztah mezi změnami vstupů a změnou výstupu * postihují souvislost mezi proporcionální změnou vstupu a jí vyvolanou změnou výstupu * mohou nastat 3 situace: 1. rostoucí výnosy z rozsahu - růst každého ze vstupu o „t“ procent vyvolá zvýšení výstupu o více než „t“ procent: 2. konstantní výnosy z rozsahu - růst každého ze vstupu o „t“ procent vyvolá růst výstupu také o „t“ procent: 3. klesající výnosy z rozsahu - růst každého ze vstupu o „t“ procent vyvolá růst výstupu o méně než „t“ procent: * s dlouhodobou produkční fcí Q=(X1,X2, …,Xn): , charakter výnosů ukazuje hodnota exponentu k: * k > 1 → rostoucí výnosy z rozsahu * k = 1 → konstantní výnosy z rozsahu * k < 1 → klesající výnosy z rozsahu * grafickým znázorněním dlouhodobé produkční fce mapa izokvant charakter výnosů z rozsahu se projevuje na vzdálenostech mezi jednotlivými izokvantami: * rostoucí výnosy z rozsahu – izokvanty se vzájemně přibližují * konstantní výnosy z rozsahu – vzdálenost mezi izokvantami se nemění * klesající výnosy z rozsahu – izokvanty se navzájem vzdalují * pozn. – úspory z rozsahu – širší pojem, protože znamenají růst výstupu v důsledku jakékoliv změny kombinace vstupů (nemusí se tedy jednat o proporcionální růst vstupů jako výše uvedené) * příklady produkčních funkcí: * lineární produkční funkce je dána vztahem: * charakter výnosu z rozsahu zjistíme vynásobením každého vstupu kladnou konstantou „t“: * je zřejmé, že v sobě tato funkce obsahuje konstantní výnosy z rozsahu * grafickým znázorněním – izokvantová mapa v podobě rovnoběžných přímek se směrnicí –b/a * L a K navzájem dokonale nahraditelné, MRTS konstantní => dMRTS = 0 => koeficient elasticity substituce σ = ∞ * produkční funkce v případě fixních proporcí vstupů * izokvanty mají tvar písmene „L“ * firma s touto produkční fcí vyrábí rostoucí objem produkce s fixním poměrem kapitálu a práce rovnajícím se poměru b/a * formálně fci vyjádříme: * výstup Q omezen menší ze dvou hodnot v závorce: * aK < bL, potom Q = aK (např. 1 lopata, 2 dělníci), MPL = 0 * aK > bL, potom Q = bL (např. 2 lopaty, 1 dělník), MPK = 0 * aK = aL, K/L = b/a, firma vyrábí v patách pravoúhlých izokvant * poměr K/L fixní => koeficient elasticity substituce σ = 0 * při propočtu jde opět o konstantní výnosy z rozsahu * Cobb-Douglasova produkční funkce * , kde A, a, b jsou kladné konstanty * grafickým znázorněním této funkce je mapa izokvant, které jsou konvexní vzhledem k počátku * při zjišťování výnosů z rozsahu zjistíme, že záleží na konstantách „a“ a „b“: * je-li a + b = 1: produkční fce obsahuje konstantní výnosy z rozsahu (zvýšení výstupu o „t“ % vyvolá zvýšení výstupu rovněž o „t“ %) * je-li a + b > 1: produkční fce obsahuje rostoucí výnosy z rozsahu * je-li a + b < 1: produkční fce obsahuje klesající výnosy z rozsahu
Technologický pokrok * produkční funkce ukazuje technologická omezení výroby, protože vychází z dané úrovně technologie * díky technologickému pokroku lze vyrobit stejné množství výstupu s menším množstvím K a L * Obecně lze technologický pokrok zachytit v produkční funkci: * A (t) = technologický pokrok * úpravou lze dostat: * , kde * GQ = míra růstu výstupu za jednotku času * GA = míra technologického pokroku za jednotku času * eQ,K = citlivost výstupu na změny objemu kapitálu * GK = míra růstu kapitálu za jednotku času * eQ,L = citlivost výstupu na změny práce * GL = míra růstu práce za jednotku času * míra růstu výstupu ovlivněna dvěma skupinami činitelů: * změnami objemu vstupů práce a kapitálu * reziduálně technickým pokrokem * proto se míra technického pokroku vyjadřuje takto: * jak působí technický pokrok na jednotlivé vstupy: * neutrální technický pokrok - působí na oba vstupy stejně: * Q = A(t) . f(K,L) * kapitálově náročný technický pokrok - ovlivňuje pouze kapitál * při použití nové technologie je kapitál v čase stále produktivnější: * Q = f [A(t) . K;L] * pracovně náročný technický pokrok - ovlivňuje pouze produktivitu práce: * Q = f [K; A(t) .L]
Náklady firmy * účetní přístup: * explicitní náklady - veškeré reálně vynaložené náklady, jejichž pohyb je zanesen v účetních knihách (účetní pojetí) * ekonomický přístup: * implicitní náklady - náklady, které firma reálně neplatí (náklady obětované příležitosti) výnosy, o něž firma přichází tím, že využívá omezené zdroje právě určitým a nikoli jiným způsobem * náklady na práci oba přístupy považují za explicitní * z účetního hlediska – součástí skutečně vynaložených nákladů * z ekonomického hlediska – odvozeny ze mzdové sazby, která je stejně velká, jako nejlepší jiný alternativní výnos tohoto vstupu pro vlastníka * náklady na kapitál ekonomické pojetí odlišuje * z účetního hlediska – dány výši pořizovací ceny kapitálového statku => explicitní náklady * z ekonomického hlediska – dány výší nájemného plynoucího z nejlepšího alternativního užití daného kapitálového statku => implicitní náklady * součástí i tzv. náklady na služby podnikatelů – účetně neexistují, ale ekonomicky v podobě mzdy, kterou by podnikatel požadoval jako zaměstnanec jiné firmy * cenou práce je - mzdová sazba (Wage Rate, w), tedy peněžní částka za jednu hodinu práce * cenou kapitálu je - nájemné (Rental, r) - odpovídající peněžní částce za jednu hodinu strojového času * zapuštěné náklady (Sunk Cost) - výdaje, které nemůže firma žádným způsobem získat zpět * např. speciální zařízení, které lze použít jedině pro určený účel, alternativní použití není možné, (alternativní náklady jsou v tomto případě nulové!) * východiskem analýzy nákladů je funkční vztah mezi náklady a výstupem za jednotku času * vývoj nákladu závisí na 2 významných faktorech: * na charakteru příslušné produkční funkce - určuje tvar nákladových funkcí firmy * na cenách vstupů - určují výši nákladů * nákladová funkce:
Náklady firmy v krátkém období * celkové náklady (Total Costs, TC) - suma nákladů na práci (L) a kapitál (K) * krátkodobé celkové náklady (STC) - množství kapitálu se nemění … K1 * * pro vývoj STC podstatný vývoj VC - průběh křivky VC odráží průběh výnosů z práce neboli MPL * rostoucí výnosy z práce (variabilního faktoru) TC rostou relativně pomaleji než výstup * klesající výnosy z práce (variabilního faktoru) TC rostou relativně rychleji než výstup * krátkodobá produkční fce – nejprve se prosazují rostoucí a následně klesající výnosy z variabilního vstupu práce, inverzní vztah k nákladové fci (tam kde je produkční fce rostoucí je nákladová fce klesající a naopak, tam kde je produkční fce konvexní, je nákladová fce konkávní a naopak) * fixní náklady (Fixed Costs, FC) - objem kapitálu v SR konstantní * náklady na něj vynaložené se s růstem výstupu nemění * existují, i když je objem produkce nulový - např. nutnost platit pojištění, ochranu objektu apod. * graficky: tvar přímky rovnoběžné s osou x * variabilní náklady (Variable Costs, VC) - jejich výše se mění s objemem (růstem / poklesem) produkce * nulový výstup = nulové VC, např. náklady na mzdy, suroviny apod. * průběh křivky VC v sobě odráží výnosy z variabilního vstupu (práce neboli MPL) * průměrné náklady (Average Costs, AC) - celkové náklady na výrobu určitého výstupu vydělené jeho velikostí * . * AFC s růstem výstupu klesají => SAC a AVC se přibližují * AVC minimální při menším objemu výstupu než SAC * obr. 6-2 - do výstupu Q3 firma najímáním dalších jednotek variabilního vstupu L stále více využívá kapacitu fixního K => AC klesají, od Q3 fixní množství K brzdou dalšího zvyšování MPL => rostoucí výstup vyráběn s rostoucími AC za předpokladu nejdříve rostoucích a pak klesajících výnosů z variabilního vstupu SAC tvar písmene U nemusí mít nutně tvar U * průměrné fixní náklady (Average Fixed Costs, AFC) - fixní náklady připadající na jednotku výstupu * , když víme, že průměrný produkt kapitálu * s růstem výstupu klesají * křivka AFC proto s růstem Q stále klesá a asymptoticky se přibližuje k ose x * průměrné variabilní náklady (Average Variable Costs, AVC) - variabilní náklady na jednotku výstupu * * dochází-li ve výrobě k růstu produktivity práce (APL), budou průměrné variabilní náklady za předpokladu konstantní mzdové sazby klesat křivka AVC má tvar písmene „U“ * mezní náklady (Marginal Costs, MC) - přírůstek celkových nákladů vyvolaný zvětšením výstupu o jednotku * - FC v SR konstantní => SMC poměr mezi změnou VC a Q * * inverzní vztah mezi SMC a MPL
Náklady a výnosy z variabilního vstupu * Vývoj nákladů v podmínkách rostoucích výnosů z variabilního vstupu * produkční funkce v tomto případě obecně: * fixní náklady konstantní (konstanta a - peněžní částka): * variabilní náklady - když roste výstup rostoucím způsobem, variabilní náklady rostou klesajícím tempem: * celkové náklady * graficky: vertikální součet funkcí VC a FC * průměrné fixní náklady * s růstem výstupu budou AFC klesat * průměrné variabilní náklady * tvar křivky: rostoucí výnosy z variabilního vstupu způsobují pokles průměrných variabilních nákladů s růstem vstupu: * průměrné náklady: * křivka SAC vertikálním součtem křivek AFC a AVC při každé úrovni výstupu * mezní náklady: * SMC lineární a negativně skloněná, MC s růstem výstupu klesají, neboť MPL roste, a protože: * směrnice fce MPL dvakrát větší než směrnice fce APL => směrnice fce SMC dvakrát větší než směrnice fce AVC * * Vývoj nákladů v podmínkách klesajících výnosů z variabilního vstupu * produkční funkce v tomto případě obecně: * * fixní náklady konstantní: * variabilní náklady - když roste výstup klesajícím tempem, variabilní náklady se zvyšují rostoucím tempem: * celkové náklady - * graficky: vertikální součet funkcí VC a FC * průměrné fixní náklady * s růstem výstupu budou AFC klesat * průměrné variabilní náklady * při konstantní ceně práce a klesajícím průměrném produktu práce budou AVC s růstem výstupu růst: * průměrné náklady: * AFC klesají a AVC rostou – tvar křivky SAC závislý na vzájemném vztahu mezi poklesem AFC a růstem AVC * malý výstup: ↓AFC > ↑AVC => křivka SAC klesá * výstup Q2: ↓AFC = ↑AVC => křivka SAC v minimu * výstup větší Q2: ↓AFC < ↑AVC => křivka SAC se stáčí nahoru * mezní náklady: * SMC lineární s pozitivní směrnicí = 2c * MC s poklesem výstupu rostou, neboť MPL klesá, a protože: * směrnice fce SMC dvakrát větší než směrnice fce AVC, křivka SMC protíná zespodu křivku SAC * * Vývoj nákladů v podmínkách konstantních výnosů z variabilního vstupu * produkční funkce v tomto případě obecně: * fixní náklady konstantní * variabilní náklady - každá další dodatečná jednotka variabilního vstupu L vyvolá stejný růst výstupu: * celkové náklady * graficky: vertikální součet funkcí VC a FC * průměrné fixní náklady * průměrné variabilní náklady * při konstantních výnosech z variabilního vstupu AVC konstantní: * průměrné náklady * * AVC konstantní => křivka SAC stejný tvar jako křivka AFC a leží nad křivkou AFC ve vzdálenosti rovnající se AVC * mezní náklady: * * w konstantní a zároveň i MPL konstantní => SMC konstantní * * Vývoj nákladů v podmínkách nejprve rostoucích a potom klesajících výnosů z variabilního vstupu * produkční funkce v tomto případě obecně: * do L1 roste výstup rostoucím tempem, od L1 do L4 roste výstup klesajícím tempem * fixní náklady konstantní * variabilní náklady - křivka mezi 0 a Q1 roste klesajícím tempem, mezi výstupem Q1 a Q3 rostoucím tempem: * celkové náklady * graficky: s růstem výstupu se STC mění stejně jako VC => STC stejný tvar jako VC * průměrné fixní náklady * s růstem výstupu AFC klesají * průměrné variabilní náklady * * rovnice v tomto tvaru – spojená s křivkou tvaru „U“ * : * ↑APL (do L2, resp.Q2) => ↓AVC * ↓APL (do L2, resp.Q2) => ↑AVC * AVC min. při výstupu Q2, kde je APL max. * průměrné náklady: * křivka SAC min. při větším výstupu, než odpovídá min. AVC – SAC klesla i poté, co AVC dosáhla min., protože pokles AFC převažuje již rostoucí AVC * mezní náklady: * * graficky: představována křivkou ve tvaru písmene „U“ * : * ↑MPL (do L1, resp.Q1) => ↓MC * ↓MPL (do L1, resp.Q1) => ↑MC * MC min. při výstupu Q1, kde je MPL max.
Náklady firmy v dlouhém období * v dlouhém období variabilní všechny vstupy, které firma používá => firma může měnit jak objem práce, tak objem kapitálu * celkové náklady nemůžeme dělit na fixní a variabilní, všechny náklady v LR variabilní * vyrábí-li firma rostoucí výstup s minimálními náklady, pohybuje se podél své křivky růstu výstupu * křivka celkových nákladů v dlouhém období (LTC) - odvozena stejně jako STC - ALE tvar je ovlivněn výnosy z rozsahu (!!!) (všechny vstupy jsou variabilní) * v případě konstantních výnosů z rozsahu rostoucí tvar přímky (LTC rostou stejným tempem jako výstup) * v případě rostoucích výnosů z rozsahu roste s růstem výstupu klesajícím tempem (LTC rostou relativně pomaleji než výstup) * v případě klesajících výnosů z rozsahu roste s růstem výstupu rychleji než výstup * vychází z počátku – způsobeno absencí fixních nákladů v LR * dlouhodobé průměrné náklady LAC * jsou směrnicí LTC * nejprve s růstem výstupu klesají a pak rostou * minimum při výstupu Q1 * dlouhodobé mezní náklady LMC * představují změnu celkových LTC způsobenou změnou výstupu o jednotku * do úrovně výstupu Q2 (rostoucí výnosy z rozsahu) jsou LMC klesající * při výrobě výstupu většího než Q2 (klesající výnosy z rozsahu) jsou LMC rostoucí
Vztah mezi krátkodobými a dlouhodobými náklady * obecně platí, že náklady v krátkém období bývají vyšší než v dlouhém období (protože nelze optimalizovat množství kapitálu) * krátkodobé náklady nepředstavují minimální náklady na měnící se vstup * v dlouhém období může firma vyrábět rostoucí výstup s měnící se kombinací vstupů => snaha každou zvýšenou úroveň výstupu vyrábět s minimálními náklady => analýza dlouhodobých nákladů předpokládá minimalizaci nákladů firmou (pohyb podél její křivky rostoucího výstupu) * obr. 6-9 - bod A * představuje takové množství kapitálu, které umožňuje firmě minimalizovat náklady jak v dlouhém, tak v krátkém období platí zde tedy STC (Q1,K1)= min. LTC * jak je vidět, vyšší výstup lze realizovat jen zapojením vyššího množství práce, nicméně v dlouhém období by firma změnila množství kapitálu a stejný objem výroby by realizovala s nižšími celkovými náklady * * * * * * * * * * krátkodobé a dlouhodobé průměrné náklady (SAC a LAC) - krátkodobé průměrné náklady jsou na rozdíl od dlouhodobých průměrných ovlivněny výší fixního kapitálu, proto jsou vyšší (kromě bodu A, kde se rovnají) * LTC leží pod křivkou STC – dlouhodobé celkové náklady jsou pro jednotlivé úrovně výstupu menší než krátkodobé celkové náklady * pouze při výstupu Q1 se dotýkají * krátkodobé a dlouhodobé mezní náklady (SMC a LMC)- dosahují stejné výše při takovém výstupu, kdy jsou fixní náklady nejlépe využity (tedy STC = LTC) => vztah STC a LTC zásadně ovlivněn existencí fixních nákladů v SR * obalová křivka - křivka celkových nákladů v dlouhém období (LTC) jako spodní obal jednotlivých křivek celkových nákladů v krátkém období * na této křivce SAC = LAC * odvozujeme z ní jednotkové dlouhodobé náklady * obalová křivka LAC - množina bodů, pro které platí SAC = LAC pro měnící se úroveň výstupu * průměrné náklady jsou v krátkém a dlouhém období stejně vysoké při výrobě takové velikosti výstupu, při které použité množství fixního kapitálu umožňuje minimalizovat celkové náklady * mezní náklady v krátkém a dlouhém období se rovnají při výrobě takového výstupu, při kterém množství fixního kapitálu umožňuje minimalizovat celkové náklady * graficky jde o průsečík křivek SMC a LMC při měnícím se výstupu * bod optima obalové křivky LAC * bod minima LAC hraje důležitou roli při volbě optimálního výstupu firmy v dlouhém období * platí v něm: * pouze v tomto bodě platí: LAC = min. SAC při výrobě výstupu většího než je Q2 rostou průměrné dlouhodobé náklady pomaleji než průměrné krátkodobé náklady
Optimální velikost závodu * 3 možné velikosti závodu: * malý závod (SACM) * střední závod (SACS) * velký závod (SACV) * v dlouhém období má firma možnost velikost závodu měnit * očekávané poptávané množství: * Q1 => výroba v malém závodě * Q2 => výroba ve středním závodě * Q3 => výroba ve středním i velkém závodě * volba konkrétní velikosti podniku závisí na odhadovaném trendu poptávky * nekonečný počet velikostí závodu => vzniká křivka dlouhodobých průměrných nákladů jako vnější obal křivek krátkodobých průměrných nákladů – obalová křivka – není tvořena minimálními body křivek SAC (geometricky nemožné): * LAC klesá – body dotyku s křivkami SAC vlevo od jejich minima => ekonomičtější vyrábět požadovaný výstup raději ve větším závodě a nevyužívat zcela jeho kapacity * LAC roste – body dotyku křivek SAC vpravo od jejich minima => výhodnější vyrábět výstup spíše přetěžováním výrobní kapacity menšího závodu než postavit větší závod
Vliv změny cen vstupů na náklady firmy * kdybychom brali v úvahu změnu cen vstupů, došlo by pravděpodobně ke změně křivky rostoucího výstupu firmy => změna nákladů firmy projevující se v posunu nákladových křivek * v případě změny cen obou vstupů ve stejné proporci (např. „t“ krát) dojde ke stejně velkému zvýšení TC (taky „t“ krát) (a také AC a MC) ALE nezmění se počet jednotek L a počet jednotek K tvořících optimální kombinaci při výrobě daného výstupu * poměr w/r stejný => křivka rostoucího výstupu se nemění => firma nemá žádný stimul ke změně optimální kombinace K a L * v případě změny ceny pouze jednoho ze vstupů dochází ke změně poměru cen (w/r) a tedy i optimální kombinace práce a kapitálu, při kterých se minimalizují náklady => dojde tak i ke změně průběhu křivky růstu výstupu firmy * růst ceny vstupu znamená zvýšení mezních nákladů * pro zjištění, jak ovlivní změna poměru cen vstupů (w/r) poměr jejich používání (K/L) nás zajímá * elasticita substituce: * parciální elasticita substituce: , * kde Xi a Xj jsou dva vstupy, jejichž ceny jsou označeny jako wi a wj, výstup a ceny ostatních vstupů jsou konstantní * umožňuje firmě reagovat na změnu ceny vstupu změnou používaného množství jiných vstupů než Xi a Xj * rozsah posunutí nákladových křivek určen 2 faktory: * čím více se budou náklady na daný vstup podílet na celkových nákladech, tím výrazněji se zvýší náklady při růstu jeho ceny => podíl nákladů na daný vstup na TC * čím snadněji může firma nahradit vstup, jehož cena vzrostla, vstupem, jehož cena se nezměnila, tím méně výrazně vzrostou její náklady => elasticita substituce
Příjmy firmy * představují sumu peněžitých prostředků, které firmě plynou z realizace její produkce * shodné s pojmem tržby
Celkový příjem firmy (Total Revenue, TR) * je celková peněžní částka, kterou firma získá prodejem svých výrobků * => grafické znázornění celkového příjmu bude závislé na typu konkurence: v dokonalé konkurenci * nemožnost ovlivnit výši ceny * cena představuje exogenní konstantu * proto je křivka celkového příjmu funkcí pouze prodaného množství * křivka: polopřímka vycházející z počátku, jejíž směrnice stejná jako výše ceny v podmínkách nedokonalé konkurence * je to složitější * cena s růstem výstupu klesá a poptávková křivka je klesající * graf má různou podobu * na konkrétní tvar křivky příjmu má vliv elasticita poptávky: ePD=dQDp*PQ * je-li elastická (ePD<-1)- procentní růst prodaného množství větší než procentní pokles ceny celkový příjem roste * je-li jednotkově elastická (ePD = -1) procentní růst poptávky je stejný jako procentní pokles ceny celkový příjem se nezmění * je-li neelastická (ePD>-1) procentní růst prodaného množství je menší než procentní pokles ceny celkový příjem klesá * např. pokud bude poptávkovou funkcí přímka, jejíž rovnice je , pak dosazením do TR dostaneme
Průměrný příjem firmy (Average Revenue, AR) * příjem plynoucí firmě z jedné prodané jednotky: * křivka průměrného příjmu vyjadřuje souvislost mezi cenou a prodaným množstvím => je totožná s křivkou individuální poptávky * v podmínkách dokonalé konkurence je přímka AR rovnoběžná s osou x a shodná s přímkou MR * poptávka = poptávka po produkci jedné firmy
Mezní příjem firmy (Marginal Revenue, MR) * změna celkového příjmu v důsledku změny výstupu (prodejů) o jednotku * * grafické znázornění MR závislé na podmínkách konkurence: v podmínkách dokonalé konkurence * MR = P * graficky: přímka rovnoběžná s osou x ve výši ceny v podmínkách nedokonalé konkurence * klesající individuální poptávková křivka => aby firma prodala další jednotku vyrobeného výstupu, snižuje cenu – při úrovni výstupu větší než nula mezní příjem menší než cena: MR < P * - směrnice fce MR (-2b) dvakrát větší než směrnice poptávkové křivky (-b) => křivka MR klesá 2x rychleji než poptávková křivka * alternativní rovnice mezního příjmu obsahující koeficient cenové elasticity poptávky: * MR je * kladný pro ePD < -1 (je-li poptávka elastická) * záporný pro ePD > -1 (je-li poptávka neelastická) * nulový pro ePD = -1 (je-li poptávka jednotkově elastická)
Volba výstupu dokonale konkurenční firmou
Obecná charakteristika určení výstupu, při němž firma maximalizuje zisk * firma maximalizující zisk podřizuje volbu výstupů a vstupů dosažení maximálního ekonomického zisku * nulový ekonomický zisk - vstupy svým fungováním přináší tolik, kolik by přinášely svým nejlepším alternativním užitím => neexistuje impuls, aby firma přesunula své vstupy do jiného odvětví * ekonomický zisk - je rozdílem mezi celkovými příjmy a celkovými náklady, tedy: * - množství je funkcí kapitálu a práce * s čím nižšími TC firma výstup Q1 vyrobí, tím vyššího zisku při konstantním celkovém TR mohla dosáhnout * ekonomický zisk pro určitou úroveň výstupu obecně: * firma maximalizuje zisk, pokud dodatečný přírůstek výstupu nepovede ke zvýšení zisku, tedy: * * zlaté pravidlo maximalizace zisku * nutná podmínka, aby firma maximalizovala zisk, musí zvolit takový objem produkce, při kterém se MR = MC * postačující podmínka (MR se totiž může MC rovnat i v bodě s nižším objemem produkce než tím, který umožňuje maximalizaci zisku), druhá derivace zisku musí být < 0 (získáme tím lokální maximum): * postačující podmínka maximalizace zisku je implicitně spojená s požadavkem rostoucích mezních nákladů MC protíná MR zespodu * pravidlo převrácené elasticity * vychází ze zlatého pravidla maximalizace zisku a z formulace mezního příjmu * * neboli čím elastičtější bude poptávka po produkci firmy, tím menší můžeme očekávat rozdíl mezi cenou a mezními náklady firmy * toto pravidlo má smysl pouze, pokud je ePD < -1, pokud by bylo větší, potom by vycházely MC < 0, což je nesmysl
Předpoklady modelu dokonalé konkurence * velký počet kupujících a prodávajících, z nichž nikdo není tak silný, aby mohl ovlivnit cenu * všechny statky jsou homogenní * na všechny trhy je volný vstup a výstup * všichni výrobci a spotřebitelé mají dokonalé informace o cenách a množstvích směnovaných na trhu * firmy usilují o maximalizaci zisku, uživatelé o maximalizaci užitku * někteří autoři ještě zdůrazňují volný přístup firem k informacím o technologii * v reálném světě velmi blízkými pouze trhy zemědělské produkce, některých surovin a peněz * význam modelu spočívá ve vytvoření východisek pro zkoumání tržních struktur v rámci nedokonalé konkurence * DK firma – firma přebírající cenu = „price taker“- cenový příjemce * každá firma se podílí na DK trhu na celkové tržní produkci jen velmi malou částí => objem její produkce neovlivní tržní cenu => poptávka po její produkci dokonale elastická – individuální poptávka d * tržní poptávka D * jaké množství kupují všichni spotřebitelé při měnící se ceně * záporná směrnice – při nižší ceně spotřebitelé kupují vyšší množství * v DK křivky průměrných a mezních příjmů totožné
Rozhodování firmy o výstupu v krátkém období * optimální výstup firmy je možné zjistit dvojím způsobem: 1. na základě rozdílu mezi celkovými příjmy a celkovými náklady: (8-2a) zisk maximální, když je největší rozdíl mezi TR a TC, tj. obě křivky mají stejnou směrnici (a TR je nad TC, v opačném případě jde o maximalizaci ztráty) 2. na základě rovnosti mezních příjmů a mezních nákladů: (8-2b) směrnice TR vyjadřuje MR, směrnice TC vyjadřuje MC, rovnost směrnic = rovnost MR a MC, v bodě průsečíku křivek MR a MC * q* … optimální výstup, kdy firma max. zisk, fce MC rostoucí * q´…..firma max. ztrátu, fce MC klesající * q1….úsečky vedoucí z počátku na křivky TR a STC mají stejnou směrnici, MC min. * q2….stejné směrnice úseček vedoucích z počátku na křivky TR a STC, opět rovnost AR a SAC *
Nabídka dokonale konkurenční firmy v krátkém období * odvození křivky nabídky DK firmy jelikož firma v dokonalé konkurenci usiluje o maximalizaci zisku, potom při změně ceny se posouvá přímka MR a nová optima se tvoří na rostoucí části křivky MC, křivka nabídky firmy je v SR tvořena rostoucí částí křivky MC, jejíž spodní hranicí je minimum AVC * co když v krátkém období TR<STC? * v SR firma musí hradit fixní náklady, kdyby přestala vyrábět, její ztráta by dosáhla výše fixních nákladů * kdyby se firma rozhodla pokračovat ve výrobě, mohla by uhradit nejen celou výši variabilních nákladů, ale i část fixních => ztráta je menší, než když úplně zastaví výrobu => podmínka minimalizace ztráty: => kritérium průměrných variabilních nákladů se používají ve chvíli kdy TC>TR, takže: * pokud P > AVC, firma bude minimalizovat ztrátu pokračováním ve výrobě, velikost výstupu q* * pokud bude P ≤ AVC, firma ukončí výrobu, protože neuhradí ani variabilní náklady * bod uzavření firmy = bod, ve kterém se tedy firma rozhoduje o uzavření výroby při výstupu q**, kdy P = minimum AVC = MC
Nabídková funkce dokonale konkurenční firmy v SR * vyjadřuje závislost mezi měnící se cenou výstupu a množstvím výstupu, které firma vyrábí * tvořena rostoucí částí křivky mezních nákladů, jejíž spodní hranicí je min. AVC * nabídková fce firmy maximalizující zisk: , kde * P - cena produkce a w, r - ceny vstupů
Nabídka dokonale konkurenčního odvětví v krátkém období * agregací nabídkových křivek všech firem v daném odvětví (= omezený počet firem, vyrábějící daný produkt) získáme křivku nabídky odvětví, resp. křivku tržní nabídky * předpokládáme konstantní počet firem v odvětví * každá firma schopná v závislosti na změně podmínek měnit velikost svého výstupu (realizuje pomocí změny objemu variabilního vstupu práce) * křivka nabídky DK odvětví dána horizontálním součtem krátkodobých křivek nabídky všech firem v odvětví při jakékoliv ceně (platné pouze v našem zjednodušeném případě, např. při konstantních cenách vstupů) * ovlivněna zejména počtem firem v odvětví, velikostí vstupu každé z nich a determinanty mezních nákladů každé firmy * Dochází-li na trhu k růstu ceny, začne se víc vyrábět, je potřeba více toho vstupu, který je v krátkém období variabilní a vzroste tím jeho cena (tedy posun křivky MC všech firem nahoru), proto tedy dojde ke změně sklonu tržní nabídky (Q1 při P1 zůstává stejné zřejmě z toho důvodu, že při poklesu ceny klesne nabídka a zase se sníží ceny variabilních vstupů a tedy i MC) (obr. 8-5) * elasticita nabídky - míra, v jaké firmy reagují změnou svého výstupu na změnu tržní ceny * * - nabízené Q je rostoucí fcí ceny => ePS dosahuje kladných hodnot
Rovnováha dokonale konkurenčního trhu * rovnováha na dokonale konkurenčním trhu v SR nastává, jestliže je trh „vyčištěn“, tzn. při krátkodobé rovnovážné ceně P* se rovná poptávané a nabízené množství daného statku (Q*) * tržní nabídka i poptávka vznikají horizontálním součtem individuálních křivek nabídky a poptávky * kombinace P*Q* vyjadřuje rovnováhu mezi poptávkami jednotlivců a náklady všech firem * Rovnovážná cena plní dvě funkce: 1. signál pro výrobce při jejich rozhodování o velikosti výstupu, kdy musí platit rovnost P* = MC, výstup odvětví bude Q* maximalizace zisku 2. je signálem pro kupující jednotlivce – při rovnovážné ceně P* se jednotlivci maximalizující užitek rozhodují, jakou část důchodu vynaloží na nákup daného statku, tržní poptávané množství bude Q* * pozn. ke grafu – cena při Q´ je vyšší než krátkodobé průměrné náklady, firma tedy realizuje ekonomický zisk, v případě, že by došlo k posunu D nahoru do D´, firmy by realizovaly za jinak nezměněných okolností větší ekonomický zisk změny tržní nabídky způsobeny: * změnou cen vstupu, které firmy používají * změnou technologií * změnou očekávání výrobců * změnou počtu firem na daném trhu * vliv posunu tržní nabídky na změnu P* a Q* bude záviset na elasticitě tržní poptávky: * velmi neelastické tržní poptávka => růst S způsobí relativně velký pokles rovnovážné tržní ceny a malý růst rovnovážného množství (např. trh soli) * velmi elastická tržní poptávka => růst S vede k poměrně malému poklesu P* a poměrně velkému růstu Q* změny tržní poptávky způsobeny: * změnou důchodu spotřebitelů * změnou preferencí spotřebitelů * změnou očekávání spotřebitelů * změnou ceny substitutů a komplementů * vliv posunu tržní poptávky na změnu P* a Q* bude záviset na elasticitě tržní nabídky: * velmi neelastické tržní nabídka => růst D způsobí podstatný růst rovnovážné tržní ceny a malý růst rovnovážného množství * velmi elastická tržní nabídka => růst D vede k velmi malému růstu P* a poměrně velkému zvýšení Q* * velikost změny výše rovnovážné ceny a množství závisí na elasticitě nabídky a poptávky a relací na posuny
Rozhodování firmy o výstupu v dlouhém období * firma může měnit velikost všech vstupů * optimální výstup v dlouhém období je odvozen z rovnosti mezních příjmů a dlouhodobých mezních nákladů: * optimální výstup firmy je ovlivněn kromě jiného podstatně i skutečností, že do odvětví mohou VOLNĚ vstupovat i další firmy, či z něj volně odcházet * neexistují tajné dohody mezi výrobci, ochranné známky, patenty, licence * vstup/výstup není spojen s žádnými náklady * ekonomický zisk v odvětví impulsem pro příchod řady dalších firem do odvětví = vetší počet firem v odvětví => větší objem výstupu => růst tržní S => posun křivky S odvětví směrem doprava dolů => pokles tržní P a zisku firem (ale stále nějaký je) => příchod dalších firem => …příchod nových firem do odvětví bude pokračovat tak dlouho, dokud tržní cena neklesne na úroveň průměrných nákladů: a ekonomický zisk na nulu * žádná firma do odvětví již nepřichází, ani z odvětví neodchází (alternativní uplatnění v jiném odvětví by jí přineslo stejný výnos) => počet firem rovnovážný * v odvětví krátkodobá ztráta => řada firem odchází => výstup odvětví klesá => křivka tržní S se posune doleva nahoru => tržní P poroste, snižuje se ztráta až do okamžiku, kdy ekonomický zisk nulový =>firmy nebudou mít důvod opouštět odvětví * v dlouhém období firma směřuje k vyrovnanosti celkových příjmů a celkových nákladů, neboli k nulovému ekonomickému zisku, tento bod bývá nazýván jako bod zvratu (Brake-even Point) * takže optimální výstup v dlouhém období je determinován dvěma podmínkami: * nutnou podmínkou maximalizace zisku vyjadřuje předpokládaný cíl firmy * podmínkou nulového ekonomického zisku firmy nuceny ho akceptovat (není jejich cílem)-důsledkem jejich volného přechodu mezi odvětvími * dodržení těchto dvou podmínek znamená, že , která nastává v bodě minima křivky LAC * pro dlouhodobý optimální výstup dokonale konkurenční firmy proto platí, že jej firma vyrábí s minimálními dlouhodobými průměrnými náklady * firmy přebírají cenu, předpokládáme identické nákladové křivky všech firem => minimum křivky LAC u všech firem stejné – pro optimální výstup firmy v LR charakteristické: a) , firma nemá tendenci výstup ani snižovat, ani zvyšovat b) c) firma nemá tendenci přestat vyrábět a z odvětví odejít, jestliže a její ekonomický zisk je nulový * křivka nabídky firmy v dlouhém období je potom totožná s tou rostoucí částí křivky dlouhodobých mezních nákladů, jejíž spodní hranicí je minimum průměrných dlouhodobých nákladů
Nabídka dokonale konkurenčního odvětví v dlouhém období * křivku nabídky celého dokonale konkurenčního odvětví v dlouhém období (LIS) nelze získat jako horizontální součet individuálních nabídek, protože při růstu/poklesu ceny a existenci ekonomického zisku/ztráty reagují příchodem/odchodem => výstup odvětví v čase značně variabilní * křivka nabídky dokonale konkurenčního odvětví v dlouhém období (LIS) získáme jako soubor dlouhodobých rovnovážných bodů odvětví vznikajících v průsečících posunující se poptávkové křivky a krátkodobých křivek nabídky zapotřebí min. 2 bodů: bod výchozí tržní rovnováhy a bod nově vzniklé tržní rovnováhy (v důsledku změn v tržní D a následnou reakcí firem) * sklon LIS závisí na cenách vstupů: konstantní, rostoucí či klesající
Křivka LIS v případě konstantních cen vstupů * tržní cena se v dlouhém období po dočasném zvýšení vrací na původní úroveň (P1) a výstup odvětví roste * DK odvětví v LR rovnováze, pokud firmy maximalizující zisk necítí potřebu z odvětví odejít nebo do něj vstoupit * Křivka nabídky odvětví v dlouhém období (LIS) má tvar přímky rovnoběžné se osou x, její vzdálenost od osy x dána * odvětví s konstantními náklady charakterizováno jedním z předpokladů analýzy firmy: růst výstupu odvětví nevede k růstu cen vstupů => příchod nových firem nezpůsobí růst nákladů existujících firem (nové firmy nepoptávají nové výrobní faktory, nepřispívají tedy k růstu poptávky po VF a tedy ani k růstu jejich ceny) * charakteristickým rysem odvětví s konstantními náklady je tedy růst, resp. pokles výstupu v dlouhém období, aniž by se změnila tržní cena <= LIS je dokonale elastická
Křivka LIS v případě rostoucích cen vstupů * u většiny odvětví s růstem vstupů v LR dochází k růstu výrobních nákladů * zvětšený počet firem v odvětví může vyvolat dodatečné vnější náklady spojené např. se znečištěním životního prostředí * výchozím bodem bod dlouhodobé rovnováhy odvětví * rostoucí počet firem v odvětví znamená růst poptávky po vstupech a následně růst jejich ceny => růst nákladů každé z firem => posun nákladových křivek nahoru * příliv nových firem do odvětví až do okamžiku vyrovnání tržní ceny na úroveň přinášející nulový ekonomický zisk => vznik nového bodu dlouhodobé rovnováhy * spojením bodů dlouhodobé rovnováhy odvětví získáme rostoucí křivku LIS
Křivka LIS v případě klesajících cen vstupů * s růstem výstupu může docházet ke snižování nákladů v LR – příčinou tzv. vnější úspory, např. došlo ke zdokonalení dopravní sítě a spojů * rovněž u nově se rozvíjejících odvětví nebo odvětví zavádějících zcela nový výrobek (pokud se ukáže velký zájem o tento výrobek) * výchozím bodem bod dlouhodobé rovnováhy odvětví v průsečíku S a D * růst D na D´ => krátkodobé zvýšení P1 na P2 => ekonomický zisk => příchod firem do odvětví => expanze však vyvolá pokles nákladů => posun nákladových křivek dolů => příchod dalších firem do odvětví * příchod ustane, až S stlačí P na úroveň LAC, tedy ekonomický zisk bude roven nule => nová rovnováha při P3 a tržním množství QT2 (bod B) * spojením bodů dlouhodobé rovnováhy odvětví získáme klesající křivku LIS * růst výstupu odvětví doprovázen poklesem cen
Elasticita tržní nabídky v dlouhém období * dlouhodobá elasticita nabídky vyjadřuje poměr procentní změny dlouhodobého výstupu odvětví a procentní změny ceny * (viz krátkodobá elasticita nabídky) * v případě: * odvětví s konstantními náklady (křivka LIS dokonale elastická): ePS = ∞ * odvětví s rostoucími náklady (křivka LIS rostoucí): ePS > 0 (kladný) * odvětví s klesajícími náklady (křivky LIS klesající): ePS < 0 (záporný)
Dlouhodobé optimum firmy v případě změny cen vstupů * ceny vstupů se mohou měnit i jinak, než tak, že procentní změny všech jednotkových nákladů jsou stejné (jak bylo uvažováno výše) * změna mezních nákladů může být menší, než změna průměrných nákladů, a proto dojde k situaci, kdy se firma nevrací při růstu nákladů na původní výši výstupu
Nastolování tržní rovnováhy v dlouhém období * je to obdobné jako v krátkém období, ale je zde ta skutečnost, že se mění počet firem * zvolíme případ odvětví s konstantními náklady – LIS horizontální * , kde n1 výchozí počet firem, QT1 výstup odvětví, q* výstup reprezentativní firmy * v důsledku posunu D se mění rovnovážné Q odvětví na QT2 a rovnovážný počet firem na n2: * změna počtu firem: - získáme tak počet firem, které vstoupili do odvětví * velikost změny rovnovážného počtu firem na DK trhu určen: * velikostí posunu tržní D * velikostí optimálního výstupu reprezentativní firmy
Efektivnost mechanismu dokonalé konkurence výrobní efektivnost * výstup je vyroben s minimálními náklady * v DK: volný pohyb firem mezi odvětvími => každá firma vyrábí výstup, jehož LAC jsou minimální, všechny firmy v DK identické =>celé odvětví vyrábí výstup, jehož LAC jsou minimální alokační efektivnost * firmy vyrábějí takový výstup, který si spotřebitelé nejvíce přejí * cena dána tím, kolik je ochoten spotřebitel zaplatit za poslední jednotku (MU=MC) * firma nemůže realokací vstupů výstup více zvětšit stejně, jako spotřebitel nemůže realokací svých zdrojů zvýšit svůj užitek => ekonomika ve stavu alokační efektivnosti
Přebytek výrobce * rozdíl mezi tím, co vydělává firma výrobou optimálního výstupu, a tím, co by vydělala, kdyby byl objem její produkce nulový * v krátkém období: * maximální zisk … π*: * přebytek všech výrobců v krátkém období - plocha mezi tržní cenou p* a tržní nabídkou S * v dlouhém období se přebytek výrobce definičně rovná nule: * ekonomický zisk je nulový, fixní náklady neexistují: * výrobcům lhostejné, na kterém konkrétním trhu podnikají, neboť stejný výnos by mohli realizovat na kterémkoliv jiném trhu * přebytek výrobců v LR představuje dodatečné výnosy vlastníků vstupů, používaných v daném odvětví, nad výnosy realizovanými těmito vstupy v případě, že by byl objem produkce roven nule
Rozhodování monopolu o výstupu a ceně * nedokonalé konkurence představuje obecně situaci, kdy je na trhu alespoň jeden prodávající nebo kupující, který může ovlivnit tržní cenu * předpoklad dokonalé konkurence na straně kupujících * v rámci nedokonalé konkurence na straně nabídky rozlišujeme 3 typy tržní struktury: * monopol * oligopol * monopolistickou konkurenci
Hlavní příčiny vedoucí ke vzniku monopolu * produkce pouze jediné firmy vyrábějící produkt, k němuž neexistují blízké substituty * monopolní trh je charakterizován přítomností jediného nabízejícího - může rozhodovat o výši výstupu, nebo ceně (nikoli o obou najednou) * příkladem monopolní firmy: Řízení letového provozu * v praxi: monopolní struktura = tržní situace, kdy je rozhodující část trhu obsazena jedním producentem a kde v důsledku toho hrozí zneužití dominantního postavení * zjednodušení: jedna firma na trhu – cíl maximalizace zisku volí nejprve optimální velikost výstupu a pak s ohledem na poptávku stanoví cenu * existují bariéry (překážky) vstupu do odvětví, které se stávají zdrojem monopolní síly: * skutečnost, že průměrné náklady určité firmy dosahují svého minima při větším výstupu, než žádá tržní poptávka přičemž cena je vyšší než průměrné náklady, takže firma realizuje zisk * Přirozený monopol - případ, kdy tržní poptávku může uspokojovat svou produkcí jen jedna firma s nižšími průměrnými náklady, než kdyby bylo v odvětví více menších firem, nazýváme přirozený monopol, důvodem k jeho zániku bývá globalizace, rozvoj a aplikace nových technologií a díky tomu zvyšování produktivity apod. * kontrola zdrojů, nezbytných pro výrobu, jednou firmou - např. firma Alcoa kontrolovala před 2. sv. válkou všechny zdroje bauxitu, nezbytného při výrobě hliníku * vznik uměle, nejčastěji v důsledku zásahu státu do ekonomiky - firma však musí souhlasit s regulačními opatřeními týkajícími se jejího chování např. Česká pošta * právní restrikce v podobě patentů, ochranných práv autorů apod.
Charakteristické rysy monopolu * změna preferencí spotřebitelů může monopolního výrobce, který např. vyrábí pouze jeden módní výrobek výrazně ohrozit * většina výrobků má substituty, které mohou buď zcela, nebo alespoň částečně nahradit její vlastní produkt * monopol je zpravidla jen dočasnou záležitostí, není-li mimoekonomicky chráněn * „absolutní monopol“ - neznamená časově neomezený monopol, jde o zdůraznění přítomnosti jediného výrobce v odvětví * totožná individuální a tržní poptávková křivka – monopol si může zvolit jakoukoliv kombinaci výstupu a ceny podél křivky poptávky, kterou považuje za nejziskovější – monopol ve svém rozhodování nezávislý * monopol je cenovým tvůrcem
Volba optimálního výstupu monopolu * monopol vychází z maximalizace TR-TC, resp. z MR=MC * podstatnou roli hraje skutečnost, že příjmy v nedokonalé konkurenci vykazují specifika plynoucí z klesající poptávkové křivky – aby monopol prodal dodatečnou jednotku, snižuje nejen cenu této jednotky, ale i všech jednotek výstupu – mezní příjem proto klesá rychleji než cena: MR < P * optimální výstup zjistíme stejně jako u analýzy dokonalé konkurence – buď analýzou celkových veličin (TR a TC) nebo mezní veličiny (MR a MC) * chování monopolu v SR a LR nevykazuje podstatné rozdíly * optimální výstup není zpravidla vyráběn s minimálními prům. náklady
Stanovení ceny monopolem * úroveň ceny dána ochotou poptávajících tuto cenu zaplatit * cena P* bude převyšovat jak mezní příjmy, tak mezní náklady odpovídající optimálnímu výstupu monopolu * z pravidla převrácené elasticity => rozdíl mezi cenou a mezními náklady ovlivněn cenovou elasticitou poptávky po produkci monopolu, a to nepřímo úměrně * , z tohoto vztahu plyne, že: * monopol by měl vyrábět pouze výstup, kterému odpovídá elastická část poptávkové křivky, tzn. ePD < -1 * čím elastičtější bude poptávka, tím menší bude převis ceny nad mezními náklady
Tvorba cen přirážkou * východiskem úvah manažerů o výši ceny je zjištění průměrných nákladů obvyklé velikosti výstupu * cena potom vznikne tak, že je k takto zjištěným průměrným nákladů přičtena zisková přirážka m: * za předpokladu dlouhodobého optimálního výstupu při výrobě s minimálními LAC jsou LAC=LMC, potom: k optimalizaci použité zlaté pravidlo říká, že v bodě optima MC = MR: * z tohoto vzorečku plyne obrácený vztah mezi cenovou přirážkou a elasticitou poptávky po daném statku
Monopolní zisk * velikost zisku - jedná se o rozdíl mezi TR a TC v bodě optimálního výstupu: TR-TC * nebo vynásobením jednotkového zisku a optimálního výstupu: * charakteristickým rysem monopolního zisku je skutečnost, že: monopol může zisk realizovat i v dlouhém období, neprojevuje se tendence k nulovému zisku (v důsledku překážek vstupu do odvětví) * monopol ale nemusí vždy realizovat pozitivní ekonomický zisk, ten může být také nulový * v krátkém období lze realizovat i ztrátu, pak se řídí stejnými pravidly jako v dokonalé konkurenci – vyrábí, pokud příjmy pokryjí více než variabilní náklady
Křivka nabídky monopolu * v podmínkách monopolu v podstatě nelze sestrojit dlouhodobou křivku nabídky * neexistuje jediný vztah mezi cenou a množstvím (změna např. při změně elasticity poptávky) - firma může nabízet jiné množství při stejné ceně, nebo stejné množství při různých cenách * křivku nabídky monopolu není možno graficky znázornit
Cenová diskriminace * cílem získání přebytku spotřebitele a jeho přeměna v dodatečný zisk firmy * podstatou cenové diskriminace je stanovení různých cen (různým spotřebitelům, nebo různých množství) z jiných než nákladových důvodů
Cenová diskriminace prvního stupně * jedná se spíše o hypotetickou konstrukci diskriminace podle spotřebitelů, kdy monopol stanoví každému spotřebiteli maximální cenu, kterou je tento spotřebitel ochoten za každou koupenou jednotku zaplatit, monopol tak získává pro sebe celý přebytek spotřebitele * obr. 9-5 – vyrábět tedy bude až do bodu q´, nutná podmínka maximalizace zisku je tedy upravena na: , plocha vyjadřující zisk je mezi body A,B,C * v praxi – firma nezná maximální cenu, kterou je spotřebitel ochoten zaplatit a i kdyby se dotazovala, nezískala by pravdivou odpověď, protože spotřebitelé řeknou míň * *
Cenová diskriminace druhého stupně (Multi-Part Pricing) * stanovení různých cen za různá kumulovaná množství diskriminace v závislosti na prodaném množství * projevuje se to například v energetice, výrobě a dopravě vody * obr. 9-6, měl by vyrábět q* a prodávat za P*, ale místo toho stanoví bloky množství, při které prodává za různé ceny a tím je schopna získat aspoň část přebytku spotřebitele
Cenová diskriminace třetího stupně * představuje také diskriminaci podle spotřebitelů * podstatou je rozdělení spotřebitelů na dvě nebo více skupin, z nichž každá má svou vlastní poptávkovou křivku * pro její splnění jsou nutné tyto podmínky: * musí existovat kritérium rozdělení spotřebitelů do různých skupin (segmentů trhu) - tímto kritériem jsou výrazné rozdíly v cenové elasticitě poptávky po daném produktu * není možný vzájemný prodej mezi spotřebiteli (arbitráže), protože někdo z levnější skupiny by mohl prodávat těm z dražší skupiny a docházelo by ke stírání rozdílů cen * např. kino v podobě zlevněných vstupenek pro důchodce na dopolední představení, letecké společnosti (nákup letenky dlouho před odletem, slevy studentům…), prodej pomocí slevových kupónů v novinách (kdo si ho vystřihne a přinese na prodejnu, dostane slevu) * zjednodušení – 2 skupiny spotřebitelů, každá má vlastní poptávkovou křivku a křivku MR * rozhodování firmy o rozdělení celkového výstupu: * celkový výstup rozděluje mezi skupiny tak, aby: (atd. v případě více skupin), jinak by přesunula firma část výstupu z jedné skupiny do druhé a tím by se snížila cena první skupiny a vzrostla cena druhé skupiny * MR z prodeje každé skupině je stejně velký jako MC, tedy:, jinak by mohla firma zvýšit zisk zvětšením výstupů => pokles cen u obou skupin=> MR u obou skupin by se vyrovnal se zvětšenými MC * celkový zisk: , kde * P1-cena stanovená první skupině * P2-cena stanovená druhé skupině * q1-výstup na trhu první skupiny * q2-výstup na trhu druhé skupiny * firma maximalizující zisk bude zvyšovat objem prodeje jednotlivým spotřebitelům, do té doby, než se dodatečný zisk z poslední jednotky bude rovnat 0, neboli nutné podmínky maximalizace zisku jsou: * * * fakt, že cena P1 pro skupinu s méně elastickou poptávkou je vyšší než P2 pro skupinu s elastičtější poptávkou (v grafu), plyne z , předpokládáme-li že MR1=MR2, pak: * protože v uvedeném případě ePD2 < ePD1, je P2 < P1 * v praxi použitelnější: * manažeři firem porovnávají relativní ceny s elasticitou poptávky a relativně vyšší cenu stanoví skupině spotřebitelů s nižší elasticitou poptávky
Některé další formy cenové diskriminace * diskriminace v čase - v různém čase spotřebitelům, rozděleným do skupin v závislosti na elasticitě jejich poptávky, stanoveny různé ceny * např. při uvádění technologicky vyspělejších výrobků na trh (např. CD disky a přehrávače) – nadšenci si výrobek koupí okamžitě za vysokou cenu, ostatní si počkají, až zboží zlevní * graf: předpokladem modelu jsou konstantní MC = AC (a v průběhu času se nemění) a dvě skupiny spotřebitelů s různými elasticitami poptávky. Nejprve firma stanoví vysokou cenu P1 skupině s neelastickou poptávkou a zbaví jí tak části jejího spotřebitelského přebytku a později cenu sníží na P2 * specifickou formou je stanovení cen ve špičkách (telekomunikační služby, elektřina…) * v důsledku kapacitních omezení dochází v období zvýšené spotřeby k růstu mezních nákladů MC, proto jsou ve špičkách, kdy je i vyšší a méně elastická poptávka zvyšovány ceny, je zde pouze podmínka MR1 = MC a MR2 = MC ale MR1 ≠ MR2 jako je tomu u diskriminace třetího stupně
Alokační efektivnost monopolu * existence monopolu vede k vyšší ceně a menšímu výstupu * pro srovnání * dokonale konkurenční trh * přínos je rozdíl mezi celkovou užitečností (plocha ABQ*0) a náklady na výrobu (CBQ*0), přebytek spotřebitele je ABP* a přebytek výrobce CBP* * monopol * zmenšil se přebytek spotřebitele (plocha AFP*) a zvětšil se přebytek výrobce (P*FEC) => část přebytku spotřebitele přeměnil na monopolní zisk (P*FGH) * celkový přínos odvětví pro společnost dán plochou AFEC – evidentně menší než v případě DK => monopol alokačně neefektivní - plocha FEB, tj. užitek který nikdo nezíská jako v případě dokonalé konkurence = tzv. ztráta (náklady) mrtvé váhy * výstup odvozen z převisu ceny nad mezními náklady: P > MC * v případě některé z forem cenové diskriminace může dojít k zefektivněné monopolu a snížení nákladů mrtvé váhy, ale na úkor spotřebitele
Regulace monopolu * cílem je eliminovat jeho neefektivnost ztělesněnou v nákladech mrtvé váhy * regulace se může vztahovat na výši a strukturu cen, kvalitu služeb, finanční strukturu firem apod. => budeme se zabývat regulací cen * podstatným problémem otázka úrovně regulované ceny - často stanovení ceny na úrovni mezních nákladů (P = MC) (aplikace principu DK, v tom bodě se na grafu MC = D) * pokud takto stanovena přirozeným monopolům, způsobuje vznik ztráty (obr.9-12), 2 možnosti v LR 1. dotovat jej 2. povolit monopolu realizovat alespoň tzv. „slušnou“ míru výnosu z investice, stanovení je ale náročné.: * AVC – variabilní náklady, D – znehodnocení kapitálu, T – daň, K – zásoba oběžného kapitálu, S - slušná míra výnosu
(Bilaterální monopol a monopson) * monopson – existence jediného kupujícího * bilaterální monopol – existence jediného kupujícího a jediného prodávajícího * v grafu ME – mezní výdaje – změna celkových výdajů kupujícího způsobená změnou kupovaného množství o jednotku. Množství kupující stanoví na základě průsečíku jeho poptávky a ME a požaduje cenu na úrovni MC (z hlediska kupujícího je křivka MC prodávajícího jeho nabídkovou křivkou). Cena pak vznikne vzájemnou dohodou někde mezi P1 a P2
. Rozhodování monopolistické firmy o výstupu a ceně
Charakteristika monopolistické konkurence (MK) * monopolistická konkurence (Monopolistic Competition) - rysy monopolu i DK * monopolistický trh charakterizován následujícími znaky: * velký počet výrobců, jejichž výrobky jsou blízkými substituty - každá z firem předpokládá, že ostatní firmy neberou její rozhodování o množství a ceně v úvahu, takže její činnost je na chování ostatních firem nezávislá * diferenciace produktu - umístění firmy, výše ceny, kvalita produkce, související služby, obal apod. * z výrobkové diferenciace může vyplývat určitá monopolní síla výrobce v rámci vyráběného produktu => v určitém velmi omezeném smyslu může být cenovým tvůrcem * diferenciace mezi produkty jednotlivých firem velmi malá (díky velkému počtu firem na trhu) => velmi malé jsou i cenové rozdíly * křížová elasticita poptávky po produkci jedné firmy vzhledem k cenám ostatních substitučních v odvětví je velmi vysoká, stejně tak i cenová elasticita poptávky po produkci každé z firem * vstup do odvětví připomíná dokonalou konkurenci, kdy neexistují žádné bariéry bránící firmám do odvětví vstoupit * x nová firma se však musí etablovat na trhu a získat zákazníky => výdaje na reklamu, marketingovou strategii * typickým představitelem jsou podniky sféry maloobchodu a služeb: např. restaurace v Praze – podnikají na trhu připravených teplých jídel, diferenciace např. v umístění * *
Maximalizace zisku monopolistické firmy v krátkém období * MK firma vyrábí produkt odlišný od ostatních => její individuální poptávková křivka je klesající * sníží-li jedna z firem cenu, je pravděpodobné, že to zvýší objem prodejů více než proporcionálně (odláká ostatním firmám velké množství zákazníků) * zvýší-li cenu, její zákazníci půjdou pravděpodobně nakupovat k firmám prodávajícím za původní cenu => prodá výrazně nižší objem produkce * individuální poptávková křivka je velmi elastická - čím více je substitutů a čím více je firem na daném trhu, tím bude poptávka elastičtější * při hledání optimálního množství vychází firma ze „zlatého pravidla maximalizace zisku“
Minimalizace ztráty pokračováním ve výrobě * pokud celkové příjmy poklesnou pod úroveň celkových nákladů, ale stále pokryjí celé variabilní náklady i část fixních nákladů, firma minimalizuje ztrátu pokračováním ve výrobě a předchází i eventuálním nákladům spojeným se zpětným návratem na trh v případě ukončení výroby a opuštění trhu
Uzavření firmy * v okamžiku, kdy celkové příjmy nepokryjí ani variabilní náklady, firma ukončí výrobu * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Maximalizace zisku monopolistické firmy v dlouhém období * krátkodobý ekonomický zisk v odvětví je impulsem pro příchod řady dalších firem do odvětví => na každou z firem připadá menší část trhu => posun individuální poptávkové křivky doleva dolů, bude se posouvat tak dlouho, dokud se nevyrovná cena s dlouhodobými průměrnými náklady => tendence k nulovému ekonomickému zisku * v odvětví krátkodobá ztráta => řada firem odchází => tržní podíl každé z firem roste => posun každé individuální poptávkové křivky doprava nahoru, bude se posouvat tak dlouho, dokud se nevyrovná cena s dlouhodobými průměrnými náklady => tendence k nulovému ekonomickému zisku * snadný vstup firem do monopolisticky konkurenčního odvětví, resp. jejich odchod z tohoto odvětví v LR, vede k prosazování tendence k nulovému ekonomickému zisku * x vzhledem k diferenciaci produktu a k odlišnosti firem nemusí být dlouhodobé optimum všech firem v monopolisticky konkurenčním odvětví charakterizováno nulovým ekonomickým ziskem => JDE O TENDENCI K NULOVÉMU EKONOMICKÉMU ZISKU
Chamberlinův model monopolistické konkurence * Model, který pracuje s pojmem „výrobková skupina“ a s větším počtem křivek poptávky * slouží k analýze monopolistické konkurence * výrobková skupina (Product Troup) - skupina firem, které vyrábí podobné výrobky * existence této skupiny je podmíněna 3 předpoklady: * velkým počtem firem vyrábějících diferencovaný produkt * rozhodovací nezávislostí firem * totožností nákladových a poptávkových křivek všech firem ve skupině * model pracuje se dvěma typy poptávkových křivek: 1. křivka poptávky d v sobě odráží předpoklad, že ostatní firmy na rozhodnutí jedné firmy o změně ceny nebudou reagovat (lze tedy očekávat velký nárůst prodejů této firmy při snížení ceny a naopak při zvýšení ceny) => křivka poptávky d velmi elastická 2. křivka poptávky D vyjadřuje předpoklad, že všechny ostatní firmy mění své ceny současně s tou firmou, která ke změně ceny přistoupila jako první => růst či pokles prodejů při změně ceny bude menší než v prvním případě => křivka poptávky D je méně elastická než křivka d * pro odvození optimálního výstupu každé firmy v SR je podstatné, že každá z firem snižující cenu očekává, že tak učiní pouze ona a prodá větší množství * x ve skutečnosti se tak chovají všechny firmy, tedy každá z nich prodá větší množství * křivka D je tedy skutečnou poptávkovou křivkou, zatímco křivka d je pouze očekávanou (iluzorní) poptávkou * firma stanoví cenu na základě rovnosti MR = MC, ale při té prodá jen to množství, které odpovídá jejímu podílu na skutečné poptávce D, dojde k posunu křivky očekávané poptávky, jenže tím opět ke změně rovnovážné ceny, protože se změní průsečík MR = MC a opět dojde ke změně ceny a množství a to do té chvíle, dokud firma nestanoví cenu, při níž očekávané množství odpovídá jejímu podílu na skutečné poptávce D (mechanismus obr. 10-6,10-7) * při dlouhodobém optimálním výstupu realizuje firma nulový ekonomický zisk jako důsledek volného vstupu firem do dané výrobkové skupiny * musí platit, že: * křivka LAC se dotýká křivky d * křivka D protíná bod dotyku křivky d a křivky LAC (obr 10-8) * * * * * *
Efektivnost monopolistické konkurence * nižší výrobní efektivnost firmy v MK v porovnání s dokonalou konkurencí je často spojována s převisem výrobní kapacity * při výrobě optimálního výstupu firmy je v dlouhém období křivka LAC tečnou křivky poptávky (= firma tento výstup vyrábí s klesajícími LAC), ale při nižším optimálním výstupu, než je v minimu LAC, lze to interpretovat tak, že firmy v monopolistické konkurenci jsou příliš malé na to, aby vyráběly s nejnižšími jednotkovými náklady * na MK trhu je více firem, než by bylo v případě, že by všechny vyráběly s nejnižšími LAC * alokační neefektivnost MK je analogická k monopolu * monopolistická firma disponuje monopolní silou – umožňuje jí stanovit cenu nad úrovní mezních nákladů (P > MC) => ztráta (náklady) mrtvé váhy * x ztráta (náklady) mrtvé váhy výrazně nižší, než u monopolu * vysoká elasticita poptávkových křivek působí ve směru zmenšení převisu výrobní kapacity * je zde výhoda v podobě diferenciace produktu Optimální výstup firmy v podmínkách oligopolu
Charakteristické rysy oligopolu * oligopol je tržní struktura, která se vyznačuje malým počtem firem s vysokým stupněm vzájemné závislosti jejich rozhodování (např. vztah dvou televizích stanic – Novy a Primy – při rozhodování o týdenním programu musí brát v úvahu chování svého konkurenta) * lze tedy předpokládat, že každá má velký tržní podíl a musí při svých rozhodnutích zvažovat reakci ostatních firem => rozhodování firem je závislé * reagují tedy nejen na změnu ceny ale i výstupu, kvality produktu, reklamy apod. každé z nich * proto existuje více modelů oligopolu, které však mají společné: * relativně malý počet výrobců v odvětví * charakter vyráběného produktu může být jak homogenní – vysoká vzájemná závislost firem (tzv. čistý, resp. homogenní oligopol – např. letecká přeprava), tak diferencovaný (diferencovaný oligopol) – kdy jde o blízké substituty (odvětví výroby aut, pracích prášků, čisticích prostředků, kosmetiky…) * mohou existovat bariéry vstupu do odvětví: úspory z rozsahu, náklady na diferenciaci produktu, právní restrikce… 1. velikost trhu jako bariera vstupu (obr 11-1) – model zachycuje oligopol se dvěma firmami, tržní poptávkou D a poptávkou po produkci každé z nich d1 tedy ½ tržní poptávky. V případě, že na trh vstoupí třetí firma, bude individuální poptávka každé z firem d1‘, tedy 1/3 což by znamenalo, že průměrné náklady každé firmy by byly vyšší než jimi stanovená cena 2. limitní cena – bariéra vstupu - je stanovena na nižší úrovni než cena, při které by oligopolní firmy maximalizovaly zisk, proto to neláká další firmy ke vstupu ale je potřeba, aby se na této ceně firmy domluvily * někteří autoři říkají, že bariéry vstupu neexistují a projevuje se tedy v dlouhém období tendence k nulovému ekonomickému zisku jako v podmínkách monopolistické konkurence
Základní východiska modelů oligopolu * při konstrukci modelů se předpokládá fixní počet firem v odvětví (n), výstup firem qi (i=1,2, …,n) a výstup odvětví Q, v odvětví existují identické firmy s identickými náklady, tedy i s totožnými objemy optimálních vstupů * Dokonalá konkurence na straně poptávky - předpokládá se velký počet kupujících, z nichž nikdo není schopen ovlivnit tržní cenu * inverzní funkce poptávky celého oligopolního odvětví f(Q) vyjadřuje, za jakou cenu jsou spotřebitelé ochotni koupit měnící se objem výstupu odvětví: * výstup celého odvětví dán souhrnem výstupu jednotlivých firem: * každá z firem v oligopolu maximalizující zisk bude maximalizovat rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady neboli: * celkové příjmy součinem ceny a prodaného množství: , nebo

* většina oligopolů vychází z předpokladu, že výstup daného odvětví je zcela homogenní a prosazuje se tak zákon jediné ceny (spotřebitelů nezáleží na tom, od koho nakupují) * x v realitě však dochází ke snaze diferencovat produkt * v souvislosti s analýzou oligopolu, jehož produkt je diferencovaný vznikají 2 problémy: 1. otázka vymezení trhu - jaký trh analyzovat? „trh nosičů zvuku“ nebo izolované trhy tunerů, walkmanů, autorádií, magnetofonů apod.? * odvětví = množina firem, vyrábějící takové výrobky, které jsou spotřebiteli považovány za blízké substituty 2. k analýze oligopolu s diferencovaným produktem je vhodnější použití teorie her (do grafu by se totiž asi hůře zanášel diferencovaný produkt )
Kartel
* představuje tzv. koluzivní neboli smluvní oligopol – odvětví reprezentované několika firmami, které se chovají dohromady jako monopol s mnoha závody * cílem je maximalizovat celkový zisk daného odvětví: * nutná podmínkou maximalizace zisku: * neboli celkový zisk kartelu bude maximální při výrobě takového výstupu, při níž je přírůstek společného celkového příjmu kartelu (společný mezní příjem MR(Q)) stejně velký jako přírůstek celkových nákladů každé členské firmy kartelu (mezní náklady Mci(qi) (obr 11-2 v případě dvou firem) * mezní příjem MR(Q) odvozen z tržní poptávkové křivky D * ∑MC = horizontální součet LMC členských firem * problémy při organizaci kartelu: * neochota poskytnout pravdivé informace o nákladech při stanovování kvót * firmy vyrábí při ceně, které převyšuje jejich mezní náklady, proto mají tendenci tajně zvyšovat výstup, čímž ohrožují cenovou strategii kartelu * určení optimálního výstupu vyžaduje znalost tržní křivky poptávky, což vyžaduje dodatečné náklady * ve většině zemí jsou zakázány kartelové dohody (ale tajně se dělají) * protože jsou nelegální, není tedy možné si je vynucovat právní cestou * pokud některé firmy kartelu dosahují vyšších zisků, může se to těm méně ziskovým znelíbit, proto tyto vysoce ziskové firmy někdy vyplácejí méně ziskovým tzv. postranní platby * z čehož plyne, že kartel je dost nestabilní
Cournotův model * je založen na předpokladu, že v odvětví existují pouze dvě firmy (duopol) (funguje to ale i pro více firem), vyrábějící zcela homogenní produkt, které mají stejné nákladové křivky a znají tržní poptávkovou křivku (která je klesající a lineární) * východiskem modelu je předpoklad, že první (i-tá) firma považuje při rozhodování o velikosti svého výstupu výstup konkurenční (j-té) firmy za konstantní (domnívá se, že j-tá firma nebude změnou výstupu reagovat na změnu výstupu i-té firmy), neboli: pro všechny j≠i, a současně mění-li svá vlastní rozhodnutí o velikosti výstupu, znamená to současně i změnu ceny * nutná podmínka maximalizace zisku:
Chování 1. z firem v duopolu: * při rozhodování o výstupu q1 firma předpokládá výstup druhé firmy q2, proto: * Celkový výstup duopolu: * jeho tržní cena bude: * zisková fce první firmy: * pro různé úrovně výstupu druhé firmy tedy můžou existovat různé výstupy první firmy: = reakční funkce (reakční křivka) – definuje výstup první firmy jako funkci výstupu druhé firmy v duopolu, reakční křivka druhé firmy: * Rovnováha duopolu je dána optimálními výstupy obou firem, musí platit: * Graficky (obr 11-3) - Cournotova rovnováha reprezentována průsečíkem reakčních křivek obou firem, nastává v bodě (q1*,q2*), kdy obě firmy maximalizují své zisky, žádná z nich není motivována ke změně výstupu * Cournotova rovnováha se tak vyznačuje vysokou stabilitou - představa o výstupu konkurence je zde správná * rovnovážný výstup v Cournotově modelu je vyšší než u kartelu za předpokladu rostoucích mezních nákladů, protože MRi(qi) v Cournotově modelu je za podmínek maximalizace zisku větší než MR(Q) odvětví v kartelu
Modely s odhadovanými reakcemi konkurentů * v reálu nemohou firmy předpokládat, že konkurence nebude reagovat na změnu jejich výstupu nebo výše ceny * nejlépe se to zkoumá pomocí teorie her, * ale při analogii s předcházejícími modely oligopolu: firmy tedy odhadují reakci firem na její vlastní rozhodnutí o změně výstupu např. následovně (i-tá firma odhaduje reakci j-té firmy) a z definice nutné podmínky maximalizace zisku plyne: * levá strana vychází ze vztahu: * protože bez dalších dodatečných předpokladů nelze o velikosti výše zmíněných závislostí nic říci, nelze to chápat jako nějakou obecnou teorii oligopolu * Stackelbergův model oligopolu a model cenového vůdcovství jsou podmnožinou modelu s odhadovanými reakcemi konkurentů
Stackelbergův model oligopolu * vychází ze stejného předpokladu jako Cournotův, jde opět o model duopolu, ale bere v úvahu reakci jedné firmy na změnu výstupu druhé firmy * ta firma, které se podaří zjistit, jakým způsobem bude její konkurence reagovat, bude realizovat výhodu v podobě většího zisku * projevuje se zde: * asymetrické chování – první firma (aktivní) v postavení vůdce využívá znalostí reakční křivky druhé (pasivní) firmy a zlepšuje svou pozici * nebo časová odlišnost – výhodou firmy, která oznámí svůj výstup je, že druhá firma ho považuje za neměnný a potom z ní odvozuje výši svého výstupu
Oligopol s cenovým vůdcem * situace, kdy jedna firma v odvětví přebírá iniciativu při stanovení cen a ostatní firmy tuto cenu přebírají * 2 typy: 1. cenové vůdcovství s dominantní firmou 2. barometrické cenové vůdcovství
Cenové vůdcovství s dominantní firmou: * dominantní firma – zpravidla firma, jejímiž jedinými konkurenty jsou četné menší firmy na tzv. konkurenčním okraji, neschopné svými rozhodnutími o výstupu či ceně zásadně ovlivnit trh (chovají se jako DK firmy – jejich poptávkové křivky horizontální) * nutnou podmínkou maximalizace zisku firem na konkurenčním okraji je rovnost přebírané ceny a mezních nákladů: * při stanovení optimálního výstupu a ceny vychází dominantní firma z předpokladu, že: * tržní poptávková křivka je DT a * výstup nabízený firmami v rámci konkurenčního okraje při různých úrovních cen bude představován křivkou SKO (součet částí křivek MC jednotlivých firem ležících nad úrovní AVC) * potom dominantní firma určuje velikost svého vlastního výstupu jako rozdíl mezi tržní poptávkou a nabídkou firem představujících konkurenční lem * graf: dominantní firma stanoví cenu na základě MC = MR a ostatní tuto cenu přijímají a nabízejí produkci, kterou už dominantní firma nepokrývá (je nad poptávkou dominantní firmy až po tržní poptávku) * jak je na grafu vidět, při různých cenách by mohlo docházet k situacím, kdyby celou poptávku zajišťovala buď dominantní firma (při ceně menší než P3 – AVC firem jsou vyšší než cena), nebo jen firmy konkurenčního okraje, protože jsou svou produkcí schopny pokrýt celou poptávku (při ceně vyšší než P1) * pokud by se firmy z konkurenčního lemu pokusily zvýšit cenu, hrozila by jim ztráta zákazníků, při snížení ceny by naopak měli problémy s náklady * v ČR představuje trh elektrické energie: ČEZ
Model s barometrickou firmou * předpokládá měnící se firmu v pozici cenového vůdce – taková firma uskutečňuje jako první cenové změny a plní pro ostatní firmy úlohu jakéhosi barometru tržních podmínek * často to vzniká v odvětví s vysokou fluktuací cen, kde je potřeba určitého zklidnění a stabilizace
Model se zalomenou poptávkovou křivkou (Sweezyho model) * firmy v oligopolu vyrábějí diferencovaný produkt * základem modelu je myšlenka, že pokud jedna z firem oligopolu sníží cenu, učiní tak i ostatní firmy pokud však jedna z firem přistoupí na zvýšení ceny, ostatní tento krok nenásledují výsledkem je zalomená křivka poptávky * skládá se z 2 částí: * jedna část vyjadřuje reakci konkurentů na snížení ceny * druhá část vyjadřuje reakci konkurentů na zvýšení ceny * obr 11-6: 2 křivky poptávky: * poptávková křivka d - předpoklad, že ostatní firmy nebudou následovat změnu cen jedné z firem oligopolu elastičtější než d´ * poptávková křivka d´ - předpoklad, že ostatní firmy budou sledovat změnu cen jedné z firem oligopolu * v důsledku zalomení poptávkové křivky není křivka mezních příjmů spojitá * Problém je v tom, jak stanovit, kdy bude firma maximalizovat svůj zisk, když nelze najít průsečík MC = MR * optimálním výstupem tedy bude q1, protože při vyšším výstupu je růst MC větší než růst MR a naopak při nižším výstupu je růst MR větší než růst MC dojde-li k posunu MC, nezmění se rovnovážný výstup ani cena (viz obr 11-6) a nedojde ke změně ani v případě posunu křivky poptávky, pokud bod zlomu zůstane na stejné cenové úrovni * vysvětluje cenovou rigiditu, ale nevysvětluje, jak dochází k formování samotné ceny
Modely oligopolu založené na teorii her * slouží k odhadování reakcí soupeřů * ekonomické hry, které modelují chování firem, lze rozdělit na: * kooperativní (mohou uzavírat mezi sebou dohody) * nekooperativní (nemohou mezi sebou uzavírat dohody) * každá hra obsahuje tři základní prvky: 1. hráče (tedy firmy) 2. strategie (každá z možných činností, pro kterou se mohou ve hře rozhodnout) 3. výsledky (konečné výnosy ze hry pro každého z hráčů – zachycují se v tabulce, která se nazývá výplatní matice)
Nekooperativní hry * rovnováha – dvojice strategií, které označíme jako a*,b* budou v rovnováze, když: * a* je nejlepší strategií firmy A při současném uplatnění strategie b* firmou B a b* je nejlepší strategií firmy B při současném uplatnění strategie a* firmou A. (John Nash) * důležitá při této rovnováze je i nulový význam vzájemné informovanosti soupeřů – pokud jeden z nich zveřejní svou strategii, neplyne z toho druhému žádný užitek * rozhodovací strom a výplatní matice - obr zachycuje rozhodování i investici do reklamy a možném přínosu (348) * v tomto případě by firmy v případě znalosti plánů toho druhého investovaly každá pouze 1 milion do reklamy, protože to oběma přinese nejvíc – Nashova rovnováha, nelze najít lepší variantu, tudíž firmy nemají zájem měnit své rozhodnutí ani potom co byla odhalena strategie * dominantní strategie- firma B ovlivňuje svými rozhodnutími zisky A a hlavně nižší investice u B přináší B vyšší zisky firma volí optimální strategii bez ohledu na strategii druhé firmy. (mohou uplatňovat i obě firmy) * Nashova rovnováha však nemusí vždy představovat situaci, která je pro jednotlivé hráče nejvýhodnějším – důkazem je tzv. vězňovo dilema: * 6 měsíců, když se ani jeden nepřizná * 24 měsíců když oba * 0 měsíců, když se přizná, ale ten druhý ne * 36 když se nepřizná, ale ten druhý ano * protože spolu nemohou komunikovat, nastane Nashova rovnováha tak, že se oba přiznají, ale kdy by mohli komunikovat, nepřizná se ani jeden a dostanou 6 měsíců
Kooperativní hry - v reálu u mnoha firem * firmy se mohou rozhodovat, jestli například dodrží kartelovou dohodu v případě, že ji nedodrží jednou, mohou realizovat vyšší zisk (tedy pokud ji druhá strana dodrží), jenže tím, že spolu budou na trhu delší dobu, může jí to ta druhá firma, co dohodu dodržela vrátit tzv. strategie jak ty mě, tak já tobě proto zde bude tendence dohody dodržovat.
Rozšíření - Vybojovatelné trhy * trh, na který mohou firmy vstoupit nebo z něj vystoupit zcela volně, tj. bez vynaložení jakýchkoliv nákladů * je to takový trh, na který nemůže vstoupit žádný konkurent se strategií snižovat ceny a realizovat přitom zisk * rovnováhu zachycuje obr 11-7, kde jsou 3 firmy, které stanoví cenu na úrovni min. LAC každé z nich (jsou stejné) a přestože by se mohly domluvit na vyšší ceně, neudělají to, protože by na trh mohla vstoupit jiná firma * analyzuje se zde tedy boj o vstup na trh, ne boj o trh
Alternativní cíle firmy
Příčiny vzniku alternativních teorií firmy * standardní mikroekonomie většinou předpokládá, že cílem firmy je maximalizace zisku avšak realita může být často jiná, z důvodů: * složité vlastnické struktury * vazeb mezi řízením a vlastníky firmy * organizační problémy * nedostatek informací * měnící se okolí firmy * teorie maximalizace je potom brána jako speciální případ, který neplatí všeobecně * navíc existují 3 skupiny přístupů k zisku: 1. kompenzační a funkcionální teorie - zisk je platba podnikateli za jeho aktivitu a podstoupené riziko (lze aplikovat u firem v individuálním vlastnictví a firem spoluvlastníků („partnerství“) 2. monopolní teorie - zisk jako výsledek nějaké výhody, výsadního postavení, tedy jako zisk monopolní 3. technologické a inovační teorie - zisk jako výsledek technických a technologických zlepšení a inovační aktivity * problém hlediska času – tradiční teorie firmy je většinou statická * cílem firmy maximalizace toku zisku v čase = maximalizace současné hodnoty očekávaných zisků: * , kde * V – současná hodnota zisku * π - zisk v roce t * r – úroková míra * vlastník firmy preferuje současné příjmy před budoucími * námitky proti modelu maximalizace zisku: nedostatek informací, měnící se podmínky, rizika, konkurence atp., jsou argumenty pro teorie, podle nichž je cílem uspokojivá výše zisku, nehledá se tedy pouze optimální objem produkce, ale zda kombinace daného objemu produkce a ceny zabezpečí uspokojivou výši zisku * teorie předpokládající jiné cíle: * dosažení určitého podílu na trhu * snaha dlouhodobě přežít * růst a expanze firmy * mezi významné pak patří manažerské a behavioristické teorie firmy
Manažerské teorie firmy * od tradiční teorie se liší tím, že zdůrazňuje oddělení vlastnictví od řízení firmy, tedy cíle manažerů jsou zpravidla jiné, než maximalizace zisku * behavioristické teorie se soustřeďují na formulaci a hledání cíle firmy – cíle firmy jsou výsledkem rozhodovacích a vyjednávacích procesů mezi jednotlivci Jednoduchý manažerský model * cílem firmy kontrolované manažery je maximalizace užitku manažerů * užitek je dán postavením manažera ve firmě * manažerské modely se mohou lišit tím, jaké proměnné funkce předpokládají např. model, podle něhož jsou proměnnými manažerské funkce užitku * zisk a vedlejší výhody (např. služební auto s řidičem) * příjmy manažerů, které však zvyšují náklady, tedy snižují zisk * výstup a cenu určí firma podle pravidel maximalizace zisku, dosažený zisk rozdělen na dvě složky: * R – reálně vykazovaný zisk * M – výhody a vedlejší příjmy manažerů * => náklady zvýšeny o vedlejší příjmy manažerů * obr 12-1 – U – indiferenční křivka – množina kombinací dvou částí zisku se stejným užitkem, přímka je přímkou zisku. Objem produkce i cena jsou v jednoduchém modelu stejné jako při maximalizaci zisku, ale při vyšších nákladech a nižším vykazovaném zisku * jedním z modelů, v němž je za cíl považována maximalizace zisku je Williamsonův model – proměnné jsou platy manažerů, počet a úroveň pořízených, rozsah prostředků, se kterými mohou volně nakládat, vedlejší příjmy a výhody manažerů
Baumolův model firmy maximalizující obrat * vychází z předpokladu, že cílem manažerů je maximalizace obratu, tedy: * předpokládáme nedokonalou konkurenci a existenci bariér vstupu do odvětví, poptávka není dokonale elastická, cena je závislým parametrem => obrat nemusí růst s objemem výroby * lineární poptávková funkce - max. TR v bodě MR = 0 * maxima obratu firma dosahuje, pokud se MR=0 a cenová elasticita poptávky se rovná -1 * x rozhodování je složitější o to, že je nutné zachovat minimální požadovaný zisk (zisk nesmí klesnout pod jeho úroveň) – vlastníci požadují výnos a může být zdrojem dalšího rozvoje firmy * obr 12-2 - v jednotkových veličinách to zachycuje obr 12-3 * firma maximalizující obrat vyrábí vždy větší objem produkce za nižší cenu než firma maximalizující zisk
Další alternativní teorie firmy
Behavioristické teorie firmy * společným rysem behaviorálních přístupů je skutečnost, že určit cíl velké organizace je obtížné – jednotlivci mají své cíle a pokud firmu kontrolují, přenášejí tyto cíle na ní => firma je potom koalicí dílčích zájmových skupin * maximalizace určité proměnné je tak nahrazena její „uspokojivou“ výší * za východisko behavioristických teorií tak lze považovat teorii uspokojení * mezi hlavní představitele patří R. M. Cyert a J. G. March - charakteristické je pro ně zkoumání procesů v moderní velké firmě jako organizaci, cíle firmy jsou chápány jako více či méně nezávislá omezení, postavené před organizaci jako výsledek vyjednávacích procesů mezi potenciálními členy koalice cíl firmy se tedy v čase mění. * rozhodování firmy jsou podřízena cílům v pěti základních oblastech: 1. výroby - plynulost nebo objem produkce 2. zásob - absolutní nebo žádoucí úroveň 3. prodejů - hodnotové nebo fyzické jednotky 4. podíl na trhu 5. zisk - jako absolutní nebo poměrový ukazatel * ve prospěch těchto teorií nahrává fakt, že se různé firmy v analogických podmínkách chovají různě
Model zaměstnanecké firmy * všichni zaměstnanci v těchto firmách přebírají podnikatelskou funkci a rovněž veškerý zisk se mezi ně rozděluje, * dále se předpokládá, že nevlastní kapitálové statky ale najímají je za tržní cenu * cílem zaměstnanecké firmy je maximalizace důchodu zaměstnance * má dvě složky: * mzda * daná trhem práce * podíl na zisku * závislý na jeho výši a počtu zaměstnanců
Význam zisku v alternativních teoriích firmy * většina alternativních teorií uznává jeho význam, nicméně je požadováno, aby jeho výše byla nižší než maximální * podmínka minimálního zisku * umožňují analyzovat podstatně širší spektrum problémů spojených s teorií firmy než tradiční model

IV. Část: Trhy výrobních faktorů Specifika formování poptávky firem po práci a kapitálu * na trhu vstupů vytvářejí jednotlivci (domácnosti) nabídku daného vstupu, zatímco firmy přicházejí na tento trh jako poptávající * poptávka po dané vstupu je tzv. odvozenou poptávkou - je odvozena od poptávky po statku, který je s pomocí daného vstupu vyráběn
Podmínky maximalizace zisku na trhu vstupů * zlaté pravidlo maximalizace zisku v modifikované podobě * vzhledem k tomu, že vztah mezi vstupy a výstupy lze popsat produkční fcí , lze zisk firmy vyjádřit jako fci zapojovaných vstupů: * problémem firmy je najmout optimální množství výrobních faktorů, tzn. zapojit do výroby takové množství kapitálu, které jí umožní maximalizovat zisk
Nutné podmínky maximalizace zisku jsou v tomto případě: * * interpretace: firma maximalizující zisky by měla nakupovat dodatečné jednotky daného vstupu tak dlouho, dokud se nevyrovnají dodatečné náklady na jednu jednotku vstupu s dodatečným příjmem, který takto jednotka svým fungováním přinese
Podmínky druhého řádu pro maximalizaci zisku postačující * 2 proměnné fce zisku K, L a záporné hodnoty druhé parciální derivace funkce zisku podle daného vstupu: *
Příjmové veličiny v analýze trhu výrobních faktorů
Příjem z mezního produktu (MRP – Marginal Revenue Product) daného faktoru * změna celkového příjmu způsobená změnou objemu daného výrobního faktoru o jednotku * dodatečný příjem, který firma realizuje prodejem produktu, jenž vytvořila dodatečná jednotka vstupu * typy příjmů: * Příjem z mezního produktu kapitálu (MRPK) * změna celkového příjmu vyvolaná změnou objemu použitého kapitálu o jednotku: * , kde * MRA – mezní příjem firmy z prodeje dodatečné jednotky výrobku A, tj. * MPK – mezní produkt kapitálu, tj. * * * * Příjem z mezního produktu práce (MRPL) * , kde * MRA – mezní příjem firmy z prodeje dodatečné jednotky výrobku A, tj. * MPL – mezní produkt práce, tj.
Příjem z průměrného produktu (Average Revenue Product, ARP) * příjem na jednotku zapojeného výrobního faktoru * Příjem z průměrného produktu kapitálu (ARPK) * příjem firmy připadající na jednotku použitého kapitálu * , kde * PA = cena výrobku A * QA = výstup A * APK = průměrný produkt kapitálu * Příjem z průměrného produktu práce (ARPL) * příjem firmy připadající na jednotku použité práce * , kde * PA = cena výrobku A * QA = výstup A * APL = průměrný produkt práce
Nákladové veličiny v analýze trhu výrobních faktorů
Mezní náklady na faktor (Marginal Factor Cost, MFC) * změna celkových nákladů firmy způsobená tím, že firma najala dodatečnou jednotku výrobního faktoru * Mezní náklady na faktor kapitálu (na kapitál) MFCK * dodatečné náklady, které vznikly zapojením dodatečné jednotky kapitálu: * Mezní náklady na faktor práce (na práci) MFCL * změna celkových nákladů firmy způsobená změnou objemu použité práce o jednotku: * celkové náklady na práci jsou součinem jejího používaného množství a mzdové sazby: * významný pro analýzu trhu práce protože je směrnice individuální nabídky práce * TRH PRÁCE: * Dokonalá konkurence, pak jakákoliv firma přicházející na tento trh jako poptávající najímá každou dodatečnou jednotku práce za konstantní mzdovou sazbu w * dodatečné náklady na práci se při rostoucím zapojování práce nemění a rovnají se výši mzdové sazby * graficky: lineární fce individuální nabídky práce znázorněna jako vodorovná (směrnice nulová) přímka: * Nedokonalá konkurence, firma za každou dodatečnou jednotku práce platí vyšší mzdovou sazbu w * funkce nabídky práce je rostoucí, tzn., že by její směrnice je pozitivní
Průměrné náklady na faktor (Average Factor Cost, AFC) * náklady připadající na jednotku daného faktoru * Průměrné náklady na faktor kapitálu (AFCK) * náklady na jednotku kapitálu zapojeného do výroby: , kde r – cena kapitálu * Průměrné náklady na faktor práce (AFCL) * náklady na jednotku práce použité ve výrobě: , kde w - cena práce Poptávka na dokonale konkurenčním trhu práce * podmínka maximalizace zisku, pro vstup práce platí: * poptávka firem po práci odvozena z MRPL: * poptávky firmy po práci ovlivněna jednak postavením firmy na trhu výstupu A (determinuje MRA) a jednak efektivností práce, zapojené ve výrobním procesu (MPL) * Mezní náklady na faktor: vztah mezi cenou vstupu w a mezními náklady na něj * , je směrnice funkce individuální nabídky práce (práce nabízené jedné firmě) * TRH PRÁCE a * dokonalá konkurence, pak jakákoliv firma přicházející na tento trh jako poptávající najímá každou dodatečnou jednotku práce za konstantní mzdovou sazbu w (na trh přichází mnoho firem => cenu práce nemůže ovlivnit) * fce individuální nabídky práce znázorněna jako vodorovná přímka: * nedokonalá konkurence, firma poptávající práci je jednou z mála přicházející na trh, má schopnost ovlivnit cenu práce, za každou dodatečnou jednotku práce nabízí vyšší mzdovou sazbu w, kterou však následně platí za všechny zapojené jednotky práce * funkce nabídky práce - rostoucí, tzn., že by její směrnice je pozitivní * pro určení optimálního množství práce určující: * postavení firmy na finálním trhu statků (ovlivňující MRPL) * postavení na trhu práce (ovlivňující MFCL) * proto rozlišujeme 3 situace: 1. firma prodává výstup na dokonale konkurenčním trhu a najímá práci na dokonale konkurenčním trhu 2. firma prodává výstup na nedokonale konkurenční trhu a najímá práci na dokonale konkurenčním trhu 3. firma prodává svůj výstup na nedokonale konkurenčním trhu a kupuje práci na nedokonale konkurenčním trhu * tu čtvrtou možnost (NK trh práce, DK trh výstupu) nebrala kniha v úvahu
Poptávka firmy, prodávající svůj výstup na dokonale konkurenčním trhu * DK trh statků – každá z firem přebírá tržní cenu, individuální poptávka po produkci firmy je horizontální ve výši zmíněné tržní ceny, horizontální jsou i fce MR a AR * DK trh práce - přítomnost tak velkého počtu firem poptávajících práci, že žádná z nich nemůže ovlivnit cenu nakupované práce a přebírá tak tržní cenu práce * z hlediska firmy je tak individuální nabídka práce horizontální ve výši ceny práce * nutné rozlišit dvojí chápání individuální nabídky práce: 1. nabídka práce jedné firmě, tj. z hlediska jednoho poptávajícího (14. a 15. kapitola) analýza poptávky 2. nabídka práce jednoho člověka, tj. z hlediska jednoho nabízejícího (bude až v 16. kapitole) analýza nabídky * individuální nabídka práce je dokonale elastická – MFCL = AFCL= w
Poptávka firmy po práci v krátkém období * firma přicházející na trh, chce najmout takové množství práce, které jí umožní maximalizovat zisk: * firma prodává výstup na DK trhu => MRA = P, která je pro dokonale konkurenční firmu konstantou (nemůže ji ovlivnit) * protože firma poptává vstup na DK trhu, platí MFCL=w, * potom: * protože cena statku A exogenní proměnnou, která je konstantní, vývoj MRPL bude bezprostředně závislý na efektivnosti použité práce (MPL) * v krátkodobé produkční fci nejprve rostoucí a pak klesající výnosy z rozsahu MRPL odvodíme z fce TR: - tvar fce TR determinován MPL * GRAF: obr. 14-2 v bodě A se mění rostoucí výnosy na klesající; fce MRPL dosahuje max. v A´; TR max. v C, MRPL v C´ nulové, => rostou proporcionálně s růstem objemu zaměstnanosti, , MFCL směrnicí TFCL, při optimálním množství práce L* největší vzdálenost mezi TR a TFCL, mají stejné směrnice, neboli a firma max. zisk * GRAF: obr 14-3 – odvození křivky poptávky * dojde-li na trhu ke změně w (tj. současně MFCL), bude se měnit i optimální množství práce zapojované do výroby jednou firmou, při w1 firma najímá L1, při w2 firma najímá L2, při w3 firma najímá L3, při w4 , w5 firma nenajímá žádné L => roste w – klesá počet najímaných jednotek * funkce poptávky firmy po práci tvořena pouze tou částí křivka MRPL, která je shora ohraničena maximem ARPL. (vychází z rozhodování dokonale konkurenční firmy o optimálním výstupu v krátkém období, kdy firma musí svými celkovými příjmy pokrýt alespoň variabilní náklady, tedy: * , * v SR variabilní náklady pouze na práci: * křivka poptávky DK firmy po práci na DK trhu tvořena klesající částí fce MRPL (důsledek ), jejíž horní hranice tvořena max. úrovní ARPL(důsledek )
Poptávka firmy po práci v dlouhém období * všechny používané vstupy variabilní (K,L) * vzájemná závislost vstupů: změna w nemusí vést jen ke změnám objemu L, ale i ke změnám objemu K * výchozím předpokladem formování dlouhodobé poptávky firmy po práci je změna mzdové sazby * pokles mzdové sazby změní směrnici izokosty (stane se plošší) a dojde k přesunu na vyšší izokvantu do nového nákladového optima S => tato změna (z Q do S) představuje celkový efekt změny mzdové sazby(obr 14-4) * celkový efekt se dělí na substituční, produkční a nákladový efekt poklesu mzdové sazby 1. substituční efekt – substituovat neboli nahrazovat relativně dražší kapitál levnější prací * ukazuje změnu optimální kombinace vstupů, ke které by došlo, kdyby firma pokračovala ve výrobě stejného množství výstupu * na obr. 14-4 představován posunem z bodu Q do R * negativní: nemění-li se objem výstupu, pokles mzdové sazby vede k růstu objemu najímané práce * vliv substitučního efektu na MPL: substituční efekt vytváří tlak na pokles MPL (posun křivky MPL směrem dolů), protože se snižuje množství kapitálu a zvyšuje množství zapojené práce (ale dělníci bez lopat nemohou vykopat výkop) 2. produkční efekt * ukazuje změnu optimální kombinace vstupů, která je spojena pouze se změnou výstupu firmy * výsledkem zvětšení objemu obou vstupů (z R do S) * vliv produkčního efektu na mezní produkt práce: více kapitálu umožňuje větší produktivitu práce, takže MPL roste (křivka MPL se posouvá nahoru) * ve vztahu k objemu práce rovněž negativní (pokles W vyvolává růst L), vytváří tendenci k posunu MPL nahoru 3. nákladový efekt – to samé co produkční * řada ekonomů spojuje s produkčním efektem, zde analyzovaný samostatně (obr 14-5) * pokles mzdové sazby snižuje mezní náklady a umožňuje tak zvýšit objem produkce => jde tedy o jiný úhel pohledu na produkční efekt * působí stejně jako produkční efekt na růst MPL, tedy posun křivky MPL směrem nahoru, protože nedostatek kapitálu nebrání růstu efektivnosti práce * pokles MC umožňuje zvětšit optimální výstup při růstu poptávaného množství práce a kapitálu * lze předpokládat, že čistým efektem poklesu mzdové sazby bude posun křivky MPL nahoru, * což v rámci této kapitoly znamená posun MRPL nahoru (, kde PA je konstantní) * odvození poptávky po práci (obr 14-6): při w1 optimální množství L1* (v bodě E1, platí ), při poklesu mzdové sazby na w2 se křivka MRPL posunuje nahoru => bod E2 (), optimální objem L2* * spojením bodů E1 a E2 dostaneme dlouhodobou poptávku firmy po práci * křivka je plošší než křivka krátkodobé poptávky po práci => elastičtější než krátkodobá poptávka po práci
Faktory ovlivňující poptávku firmy po práci
Poptávka je prvotně ovlivněna: * Cenou daného statku nebo služby – pohyb podél křivky * Ostatní faktory – posun celé křivky
Změna ceny práce (mzdové sazby) * Cenová elasticity poptávky po práci eDL- zkoumáme-li vztah mezi procentní změnou poptávaného množství práce a procentní změnou její ceny, dostaneme koeficient: * při konstantním výstupu q * křížová elasticita poptávky po práci pokud firma používá dva faktory (K,L) = procentní změna poptávaného množství práce k procentní změně ceny kapitálu: * při konstantním výstupu q * faktory ovlivňující elasticitu poptávky po práci * poptávka po jakémkoliv vstupu poptávkou odvozenou, tudíž je pochopitelné, že elasticita poptávky po práci je ovlivněna elasticitou poptávky po produktu, který se s jejím využitím vyrábí * čím je poptávka po výstupu elastičtější, tím více výstupu chce firma vyrobit a tím více práce bude najímat * elasticita substituce vstupů, neboli míra vzájemné nahraditelnosti práce a kapitálu σ * σ = 0: nemožné vzájemně nahrazovat práci a kapitál (jsou dokonalými komplementy) * pokles w nezmění poptávané L – poptávka po práci bude naprosto neelastická * σ = ∞: vstupy dokonale nahraditelné, tak pokud dojde k minimálnímu poklesu mzdové sazby, dojde k maximálnímu nárůstu poptávaného množství práce => poptávka po práci vysoce elastická * čím obtížnější je vzájemné nahrazování vstupů, tím neelastičtější bude poptávka po nich * podíl výdajů na práci na celkových nákladech firmy * obecně čím je podíl výdajů na práci na celkových výdajích větší, tím elastičtější poptávka po práci a obráceně ostatní faktory poptávky po práci * jelikož je poptávka po práci odvozená z příjmu mezního produktu práce (), potom jde o všechny faktory, které ovlivňují změnu příjmu spojenou se změnou objemu práce (MRA) a faktory působící na produktivitu práce (MPL) * nejdůležitější: * poptávka po produktu A a činitelé, kteří ji ovlivňují * úroveň známé technologie a směry předpokládaných změn * počet kooperujících vstupů apod.
Tržní poptávka po práci (obr 14-7) * tržní poptávka - poptávka všech firem vzniká sečtením objemů práce, které budou všechny firmy na daném trhu poptávat při její dané ceně * tržní poptávka po práci není definována jako horizontální součet individuálních poptávkových křivek !!! * při poklesu tržní mzdové sazby na w2 (w2<w1) se projeví u každé firmy nákladový efekt: dojde ke snížení mezních nákladů, což umožní každé z firem vyrobit se stejnými náklady větší optimální objem výstupu. * posune se křivka nabídky výstupu doprava, na S‘ * to způsobí pokles tržní ceny, který sníží MRPL (=PA.MPL) každé formy a tedy nové množství najímané práce bude průsečík nové MRPL s novou MFCL(=SL2=w2). Křivka MRPL1 se posouvá dolů na MRPL2 * tržní poptávku po práci získáme spojením bodů A´ a C´, díky vzájemné interakci firem je méně elastická * přímka tržní poptávky po práci tedy vychází ze součtu individuálních poptávek po práci * díky tomuto mechanismu nabídky a poptávky se formuje tržní mzdová sazba a tržní množství práce
Poptávka firmy, prodávající svůj výstup na nedokonale konkurenčním trhu * Monopol, oligopol přichází na dokonale konkurenční trh práce * firma může ovlivnit cenu svého výstupu, který prodává, ale nemůže ovlivnit cenu práce, kterou najímá = > na trhu práce cenovým tvůrcem, na trhu vstupu cenovým příjemcem * podstatná odlišnost od předchozího vyplývá z klesající individuální poptávkové křivky po produkci firmy: * bez diskriminace bude-li firma snižovat cenu své produkce, aby prodala více, bude to znamenat i klesající mezní příjem (MRA), který je nižší než cena (PA) MR < P * tento fakt je příčinou toho, že za jinak stejných okolností bude MRPL nedokonale konkurenční firmy nižší než MRPL dokonale konkurenční firmy (), * NDK firma - kromě klesajícího mezního produktu práce je MRPL determinován navíc klesajícím mezním příjmem () * křivka poptávky po práci by za jinak nezměněných okolností tedy ležela pod křivkou poptávky dokonale konkurenční firmy a byla by strmější
Volba optimálního množství práce v krátkém a dlouhém období krátkodobé poptávky po práci analogické dokonalé konkurenci: * firma bude najímat dodatečné jednotky práce tak dlouho, dokud se nevyrovnají dodatečné náklady na práci (MFCL) a její dodatečným přínosem (MRPL) * jakoukoliv změnu tržní ceny práce firma přebírá – její růst znamená posun průsečíku křivek MRPL a MFCL po křivce MRPL směrem doleva nahoru a implikuje menší množství poptávané práce, pokles ceny působí opačně * křivka krátkodobé poptávky je totožná s křivkou příjmu z mezního produktu práce, která je seshora omezena maximem ARPL dlouhodobá poptávka po práci poptává alespoň dva variabilní vstupy (L,K) opět analogie k dokonalé konkurenci, ale projevuje se navíc čtvrtý efekt (dříve substituční, produkční a nákladový): * příjmový efekt * důsledkem klesající individuální poptávkové křivky po výstupu firmy a rychleji klesající MR * dojde-li k poklesu mzdové sazby, za jinak nezměněných okolností se posune křivka mezních nákladů doprava dolů a vznikne nový průsečík MRA s MC, při vyšším objemu výstupu, nižší ceně PA a nižším mezním příjmu MRA, protože , pokles MRA snižuje MRPL * Výsledkem vzájemného působení 4 efektů poklesu mzdové sazby bude posun křivky MRPL směrem nahoru, ale kvůli čtvrtému efektu bude menší, než u dokonalé konkurence * formování dlouhodobé poptávky – obr 14-8: při výchozí w1 by firma najímala optim. L1*, poklesne-li tržní mzdová sazba na w2 bude v důsledku posunu MRPL nahoru optim. L2*, spojením A a B dostaneme křivku poptávky firmy po práci v dlouhém období
Tržní poptávka po práci * analogické dokonalé konkurenci * základem je určení optimálního množství práce najímané každou firmou při výchozí sazbě a součtem získáme tržní poptávku * tržní poptávka po práci není definována jako horizontální součet individuálních poptávkových křivek !!! * při poklesu tržní mzdové sazby na w2 (w2<w1) se projeví u každé firmy nákladový efekt: dojde ke snížení MC mezních nákladů, což umožní každé z firem vyrobit se stejnými náklady větší optimální objem výstupu a * posune se křivka nabídky výstupu doprava, * to způsobí pokles ceny, který sníží MRPL (PA . MPL) dolů a tedy nové množství najímané práce bude průsečík nové MRPL s novou MFCL(=SL2=w2) * tržní poptávku po práci získáme spojením bodů A´ a C´, je méně elastická * přímka tržní poptávky po práci tedy vychází ze součtu individuálních poptávek po práci * dochází k ustavení rovnovážné tržní w a rovnovážného L za tuto mzdovou sazbu
Poptávka na nedokonale konkurenčním trhu práce * na trhu práce je jen jeden kupující, nebo omezené množství kupujících (kteří ze svého postavení mohou těžit), * NDK na trhu práce, s omezeným počtem poptávajících firem * jsou 3 případy: 1. monopson - práci poptává jen jedna firma 2. oligopson - na trhu práce nakupuje jen několik firem 3. monopsonistická konkurence - práci na trhu nakupuje hodně firem, z nichž každá může mzdovou sazbu nepatrně ovlivnit * základním rysem nedokonale konkurenčního trhu práce je rostoucí křivka individuální nabídky práce (tj. nabídky práce jedné firmě) * aby firma mohla najmout další jednotku, musí zaplatit vyšší mzdovou sazbu * rostoucí funkce individuální nabídky je totožná s rostoucí funkcí průměrných nákladů na faktor práce (AFCL) * Tedy i rostoucí fce mezních nákladů na faktor práce (MFCL) a roste rychleji než AFC * platí-li firma za každou dodatečnou jednotku práce vyšší mzdu, musí ji zaplatit i všem předchozím, MFCL > w (rovnající se AFCL) (obr 15-1)
Volba optimálního množství práce v krátkém období * optimální množství práce je opět determinováno rovností MRPL a MFCL * firma bude zvyšovat počet hodin práce tak dlouho, dokud budou tyto dodatečné hodiny práce zvyšovat více příjmy než náklady (obr 15-2): * zisk max. při L* (), mzdová sazba nebude odpovídat průsečíku MRPL a MFCL (nebude na úrovni w1), ale bude stanovena na nižší úrovni w2, současně je to taková úroveň mzdové sazby, za kterou jsou ji ochotni vlastníci pronajímat, barevná plocha na obr 15-2 vyjadřuje výhodu jedné z omezeného počtu firem kupujících práci * křivku poptávky monopsonu po práci nelze zkonstruovat (neexistuje), protože neexistuje fixní mzdová sazba, kterou by firma brala v úvahu monopson vždy poptává množství podle změny MRPL
Volba optimálního množství práce v dlouhém období * Existuje-li na trhu výstupů NDK, jsou individuální křivky nabídky rostoucí (P se mění s Q) * jelikož u nedokonalé konkurence na trhu práce jsou MFC(L,K) > w(r), musí to brát firma v potaz a vycházíme-li z pravidla nejnižších nákladů , potom jej modifikujeme do následující podoby: * interpretace: aby firma najímající vstupy na NK trzích minimalizovala náklady na výrobu daného vstupu, je třeba měnit kombinaci K a L tak dlouho, dokud nebude poměr mezního produkt vstupu a dodatečných nákladů na jeho nákup v případě práce i kapitálu stejný (v bodě nákladového optima MRTS=MFCL/MFCK) * toto pravidlo nejnižších nákladů zachycuje pouze nejlevnější kombinaci K a L při výrobě výstupu – vyjadřuje proporce mezi používanými vstupy, nikoliv jejich absolutní objem ani, zda je to optimální (maximalizující zisk) * chceme-li zohlednit i optimální výstup, musíme vzít v úvahu změnu příjmů firmy, kterou způsobí dodatečná jednotka práce či kapitálu svým fungováním, takže: * * protože modifikací zlatého pravidla maximalizace zisku na trhu vstupů je rovnost příjmů z mezního produktu a mezních nákladů na jeho získání, potom: - určuje, jak proporci práce i kapitálu, při níž firma maximalizuje zisk, tak jejich absolutní množství – tato formulace platí na všech kombinacích postavení firmy na trhu výstupů a vstupů
Mzdová diskriminace monopsonu * monopson jako jediný poptávající na daném trhu může uplatnit politiku cenové diskriminace * předpokladem mzdové diskriminace je schopnost monopson rozdělit trh práce na dva segmenty kterým se stanoví různé w, kritérium je rozdílná elasticita nabídky L a přitom jsou pracovníci obou segmentu stejně produktivní * obr 15-3 2 křivky nabídky práce s odlišnou elasticitou (sL1 a sL2), horizontálním součtem MFCL1 a MFCL2 dostaneme MFCL, optimální množství L* odvodí firma z průsečíku křivek MRPL a MFCL, na prvním trhu najímá L1 za w1, na druhé trhu L2 za w2 * 2 různým skupinám pracovníků, od nichž si najímá stejnou službu práce platí firma různé mzdové sazby, a to jí umožňuje realizovat vyšší zisk, než kdyby vyplácela oběma skupinám stejnou mzdovou sazbu * pracovníci představující segment trhu práce s méně elastickou nabídkou (sL1) najímáni za nižší mzdovou sazbu než pracovníci v segmentu trhu s elastičtější nabídkou práce (sL2) * nejčastější praktickou aplikací nacházíme u mužů a žen vykonávajících stejnou profesi
Nabídka práce * dvojí možné chápání individuální nabídky práce: 1. nabídka práce jednoho člověka (tj. z hlediska nabízejícího) 2. nabídka práce jedné firmě (tj. z hlediska poptávajícího)
Individuální nabídka práce (jednoho člověka) * vlastník výrobního faktoru práce (člověk) stojí před volbou, jak rozdělit svůj čas mezi práci a volný čas tak, aby maximalizoval svůj užitek, je omezen počtem hodin jednoho dne * neboli volí mezi dvěma „statky“ spotřebou C a volným časem H L + H = 24 * předpokládá se zde, že spotřeba může být realizována jen jako důsledek vlastní práce (L), * optimální rozložení nám dává funkce užitku * při maximalizaci svého užitku naráží jednotlivec na dvě omezení: 1. den má 24 hodin (L + H = 24 L = 24 - H) 2. spotřeba může být realizována jen na základě vlastní práce: * úpravou: * podmínkou maxima užitku: , místo dvou statků jsou zde proměnnými fce užitku a volný čas, relativní cenou mzdová sazba * interpretace: aby jednotlivec při dané mzdové sazbě maximalizoval svůj užitek, měl by pracovat tolik hodin, aby se mezní míra substituce volného času spotřebou rovnala mzdové sazbě MRS=w * obr.16-1: optimální kombinace volného času a práce * obr.16-2: jak ovlivní ∆ w rozložení C a H v rámci 24 hodin? – má 2 důsledky: 1. současný růst ceny volného času (když nepracuje, přichází o víc peněz) * alternativním nákladem volného času je reálná mzdová sazba 2. změní se směrnice omezení * změní se průsečík se svislou osou spotřeby z 24w1 na 24w2 * růst mzdové sazby umožňuje jednotlivci dosáhnout vyšší úrovně užitku reprezentované indiferenční křivkou U2, nové optimum v bodě S * celkový efekt (TE) růstu reálné mzdové sazby posun z Q do S lze rozložit na substituční a důchodový efekt * substituční efekt (SE) - nahrazování volného času prací z Q do R * zvýšená reálná w stimuluje jednotlivce, aby zvětšil počet hodin práce a snížil počet hodin volného času * negativní – ↑ w zvýšená cena H ↓ hodin volného času ↑L * důchodový efekt (IE) - zvýšená mzdová sazba vede ke zvýšení reálného důchodu jednotlivce z R do S * rostoucí důchod mu umožňuje zvětšovat spotřebu všech statků, včetně volného času * pozitivní - zvýšená cena volného času vede k růstu volného času * nelze určit, který efekt převládne, jelikož je zde mnoho okolností (například výše příjmu v nezaměstnanosti, finanční či časová příprava na profesy, spol. statut daného povolání, pracovní podmínky atd.:) * SE > IE => TE negativní, ↑ w ↓ H a ↑ L Obr. 16-2 * IE > SE => TE pozitivní, ↑ w ↑H a ↓ L Obr. 16-3 * * * Teoreticky možná konstrukce křivky individuální nabídky (obr 16-4) - vychází z množství hodinové práce nabízené při různých mzdových sazbách (opět to vychází z indiferenčních křivek užitku) * Lze sledovat zejména v dlouhém období zpětně zakřivený tvar (a u některých skupin pracovníků – muži nikoliv ženy a dospívající), v krátkém období se zpravidla uvažuje pouze rostoucí část individuální nabídky práce
Tržní nabídka práce * představuje různá množství práce, která jsou její vlastníci ochotni a schopni nabízet na trhu práce při měnící se mzdové sazbě * rostoucí sazba w vede k tomu, že: 1. každý jednotlivec, který už na daném trhu je, bude zvyšovat množství nabízené práce (za předpokladu rostoucí individuální nabídky práce) 2. budou na trh vstupovat další jednotlivci nabízející práci * křivka tržní nabídky vzniká horizontálním součtem všech individuálních křivek nabídky práce, ale vlivem přelévání lidí z jiných profesí (vlivem rostoucí mzdové sazby) není tržní křivka nabídky zpětně zakřivena, ale je pouze rostoucí
Prosazování monopolní síly (odborových svazů) na trhu práce * odborové svazy jsou představitelem jediného subjektu nabízejícím práci na jejím trhu * sledují své vlastní cíle odlišné od cílů firmy, např.: * maximalizace ekonomické renty realizované členy odborových svazů * maximalizace celkových mezd členů odborového svazu, * maximalizace zaměstnanosti * obr 16-5 – rozhodování odborových svazů dle těchto cílů * suma SL – celková nabídka práce při jednotlivých mzdových sazbách * DL – poptávka po „produktu“ odborových svazů, tedy po práci * pro odvození křivky MRL nutno vyjádřit celkový objem peněžních prostředků vyplacený při dané mzdové sazbě všem jednotkám práce zapojeným do výroby: * Celková mzda = w * L
Mezní mzda (Marginal Revenue of Labor Union, MRL) zvýšení celkové mzdy vyvolanou zaměstnáním dodatečného člena odborů * představuje změnu celkové mzdy způsobenou změnou objemu zaměstnanosti: * mezní mzda klesá rychleji než poptávka po práci, protože snížená mzda je vyplácena všem již zaměstnaným jednotkám práce * v závislosti na tom, jaký cíl sleduje odborový svaz se MRL může nacházet na bodech A, B a C: bod A – odbory maximalizují celkovou ekonomickou rentu. * Ekonomická renta = rozdíl mezi reálně vyplacenou mzdou a transferovou cenou práce * transferová cena práce = minimální mzdová sazba, za kterou by byla daná jednotka ochotna začít pracovat, totožná s alternativními náklady práce, graficky znázorněna SL * odbory nabízejí L při němž MRL=transferové ceně práce * MRL > SL: množství práce nabízené odborovým svazem poroste, protože je zde vyšší w než jinde * Průsečík MRL a SL determinuje L odborů, ty prosadí svou monopolní silou vyšší w1 než je w0 * maximální celková ekonomická renta = plocha mezi w1,L1 a rostoucí částí křivky SL mezi body 0 a L1, tedy plocha w1,A,F,G * politika odborů zaměřena na max. ekonomické renty je spojena s převahou nabízeného nad poptávaným L bod B – maximalizace celkové mzdy * ze vztahu mezi celkovou a mezní veličinou plyne, že celková mzda bude maximální, bude-li mezní mzda rovna nule * odborový svaz by nabízel L2 při W2, i toto zakládá převis nabízeného množství práce nad jejím poptávaným * graficky plocha 0,w2,B,L2 tedy w2*L2 bod C - maximalizace celkové zaměstnanosti svých členů * nabídka a poptávky po práci vyrovnány, objem najaté práce L3 při w3 * bylo by dosaženo stejného výsledku, jako kdyby na tomto trhu byla dokonalá konkurence *
Bilaterální monopol na trhu práce (obr 16-6) * jediný kupující danou práci (monopson) a jediný prodávající práci (odbory (monopol)), oba mohou ovlivnit cenu * každý z nich má opačný cíl: jeden chce nízkou a druhý vysokou w s ekonomickou rentou * monopson bude vycházet z rovnosti a bude pak chtít stanovit cenu na úrovni ceny požadované nabídkou * monopol bude chtít stanovit cenu (na základě jednoho z cílů) při max. ekonomické rentě je to MRL = SL a tedy na úrovni L2 jednotek zaměstnanosti práce bude prosazovat vyšší mzdu w2 * výsledná mzda bude někde mezi těmito dvěma cenami na základě vyjednávání
Trh kapitálu
Kapitál
* kapitál v ekonomii může být chápán v různých podobách: * kapitálové statky (fyzický kapitál) – výrobky nepoužit ke spotřebě, ale k další výrobě (resp.se spotřebovávají postupně) – budovy, stroje, vybavení * finanční kapitál - peníze a finanční aktiva (obligace, akcie) * lidský kapitál - zásoba znalostí a dovedností ztělesněných v pracovních silách * společným rysem je, že v budoucnu přinášejí ekonomickému subjektu (jednotlivci, firmě nebo státu), který na jeho získání vynaložil určité zdroje, nějaký další dodatečný příjem, nebo užitek * každý subjekt vstupující na trh kapitálu bude muset řešit nejméně dvě otázky: 1. rozhodování o spotřebě v čase - jak velkou část příjmů použije k nákupu statků na svou spotřebu 2. teorie investování - kolik prostředků vynaloží k nákupu kapitálu * na obě rozhodování výrazně působí pohyb cenové hladiny * předpoklady: cenová hladina je stabilní (neexistuje inflace), neexistuje riziko a investor svůj výnos skutečně obdrží, pohybujeme se na DK trhu kapitálu
Spotřební rozhodování * současná spotřeba (spotřební výdaje)- vynaložení získaných finančních prostředků na nákup statků, které běžně spotřebovává (↓spotřeby=↑úspor=↑spotřeby v budoucnu) * úspory – ta část důchodu, kterou nepoužiji na nákup statků (tvorba úspor je snahou o zvýšení budoucí spotřeby – dočasně nebo trvale) * v reálu vliv úrokové míry, inflace…. * předpoklad: jedinec spotřebovává koš zboží, který má ve dvou obdobích stejné složení, tedy jeden (složený) statek C, současná spotřeba – C0, budoucí spotřeba C1, cílem spotřebitele max. užitek, který mu plyne za spotřeby statku C v obou obdobích, P0=P1=1, * zkoumání pomocí indiferenční mapy - rozdíl oproti původní indiferenční analýze je v tom, že zde rozhodujeme o spotřebě jednoho statku ve dvou obdobích
Indiferenční křivky * Znalost preferencí = funkce užitku:, celkový užitek spotřebitele je fcí objemu současné a budoucí spotřeby statku C * indiferenční křivka - kombinaci současné a budoucí spotřeby, která přináší stejný celkový užitek - čím dále je od počátku, tím je TU vyšší
MRSC – směrnice IC lze zapsat ve tvaru při konstantním U poměr, v němž je spotřebitel ochoten vzdát se jedné jednotky statku C za (1 + τ) jednotek budoucí spotřeby statku C: τ určuje hodnotu směrnice indiferenční křivky a je označením mezní míry časových preferencí * spotřebitel požaduje více jednotek budoucí spotřeby statku C za to, že se vzdá jedné jednotky současné spotřeby => netrpělivost spotřebitele = tendence dávat přednost současnosti před budoucností
Linie tržních příležitostí (obr 17-2) * spotřebitel zná výši svého současného i budoucího příjmu, ví, že při určité ceně statku C si bude moci dnes koupit c0 jednotek výrobku C, a c1 jednotek výrobku C pokud nebude využívat služeb kapitálového trhu, nebo si neuspoří část svého budoucího příjmu * obr 17-2 – výše uvedená situace – bod A - disponibilní rozdělení spotřeby statku C v obou obdobích * existence kapitálového trhu: - jedinec využívá služeb komerční banky = uložit peníze na úrok, které si později vyzvedne, nebo získat u banky půjčku, kterou v budoucnu splatí i s úrokem 1. jedinec uloží peníze u banky = je v postavení věřitele obr. 17-2: spotřebitel nepoužil část svého současného příjmu k nákupu statku C, jeho současná spotřeba se snížila z c0 na c0´, tedy úspory c0 až c0´ uložil v bance => zajistí si budoucí spotřebu c1´ může volit různou velikost úspor => může si vybírat různé kombinace současné a budoucí spotřeby, tedy se pohybovat na úsečce HA 2. jedinec získá půjčku u banky: - obr. 17-2: půjčka mu umožní zvýšit současnou spotřebu statku C, ale bude ji muset splatit ze svého příjmu v budoucnu (snížit budoucí spotřebu) => zvýší současnou spotřebu na úkor té budoucí, využívá některou kombinaci dočasné a budoucí spotřeby znázorněné úsečkou AJ * linie tržních příležitostí (přímka HJ) udává kombinace současné a budoucí spotřeby zboží C dostupné spotřebiteli při určité současné a budoucí ceně statku C a při dané výši jeho celkového příjmu * na úsečce HA vystupuje spotřebitel v roli věřitele * na úsečce AJ vystupuje spotřebitel v roli dlužníka * bod A - spotřebitel není ani dlužníkem, ani věřitelem, jeho hospodaření je vyrovnané * bod H - spotřebitel se vzdal veškeré své současné spotřeby na úkor své budoucí spotřeby udává budoucí hodnotu všech jeho aktiv * bod J - spotřebitel používá příjem z obou období pro svou současnou spotřebu statku C (celý současný příjem a půjčka) udává současnou hodnotu všech jeho aktiv * MRSe - směrnice linie tržních příležitostí udává, o kolik jednotek může spotřebitel zvýšit svou budoucí spotřebu statku C, jestliže sníží svou současnou spotřebu o jednotku při konstantním příjmu a cenách statku C: , kde r udává reálnou úrokovou míru, čili výnos v podobě vyšší budoucí spotřeby statku C za obětovanou dnešní spotřebu tohoto statku * pokud se změní úroková míra, změní se sklon linie rozpočtu, ale stále bude procházet bodem A: * při vyšší úrokové míře je strmější, při nižší úrokové míře je plošší * linie tržních příležitostí se posune celá jen tehdy, pokud se změní výše příjmu

Optimum spotřebitele (obr 17-3) * pokud spotřebitel částečně omezí svou současnou spotřebu a převede část svého příjmu do budoucnosti ve prospěch vyšší budoucí spotřeby, dosáhne v bodě E vyššího celkového užitku než v bodě A * Bod E maximální užitek pro spotřebitele výhodné postavení věřitele, v bodě E platí: v případě vnitřního řešení optima se rovná mezní míra časových preferencí spotřebitele reálné úrokové míře * rozhodnutí spotřebitele o výši současné a budoucí spotřeby dáno: * mezní mírou jeho časových preferencí – tvar IC * velikostí reálné úrokové míry – směrnice linie tržních příležitostí * velikostí současného a budoucího příjmu spotřebitele a výši tržních cen statku C v obou obdobích – poloha bodu A
Investiční rozhodování
Cíl je stále stejný maximalizovat užitek z celkové spotřeby statku C
Investiční rozhodování při neexistenci kapitálového trhu * subjekt může své současné zdroje přeměnit ve zdroje budoucí tak, že je vloží do výroby * protože nemá přístup na kapitálový trh (není zde omezeni v podobě linie tržních příležitostí), je jeho rozhodování o současné a budoucí spotřebě statku C omezeno hranicí výrobních možností statku C (jelikož se rozhoduje o investicích do výroby – nikoliv linie tržních příležitostí) (obr 17-4) * každý bod hranice výrobních možností udává jednu z efektivních kombinací současné a budoucí spotřeby dosažitelné za pomocí výroby * bod P – veškeré zdroje použity na výrobu statku C, který bude spotřebován v budoucnu * bod Q – veškeré zdroje slouží k současné spotřebě zboží C * bod A – výchozí bod, veškerý současný příjem na současnou spotřebu a budoucí na budoucí spotřebu. Pokud se vzdá části svého současného, může zvýšit budoucí spotřebu (v bodě P2) c0 - c0’ jsou úspory a současně investice do výroby => c1 – c1’ jsou výnosem z investice * body, které leží pod křivkou neodpovídají efektivnímu vynaložení zdrojů * směrnici hranice výrobních možností lze vyjádřit:, kde R – mezní míra výnosu z investice, čili vnitřní výnosové procento * směrnice hranice výrobních možností - poskytuje informaci, o kolik se v daném bodě křivky zvýší (výrobou) budoucí spotřeba statku C, jestliže se sníží současná spotřeba statku C o jednotku
Optimum je tam, kde (obr 17-5), směrnice hranice výrobních možností je shodná se směrnicí nejvyšší indiferenční křivky, tedy: R = τ * jedinec v optimu, jestliže vyrovná míru svých časových preferencí (τ) s vnitřním výnosovým procentem (R), jeho úspora přesně odpovídají velikosti investice
Investiční rozhodování na dokonale konkurenčním kapitálovém trhu * jsou zachovány výrobní možnosti a navíc má ještě přístup na DK kapitálový trh, který ovlivňuje jak jeho investiční, tak spotřební rozhodování * c0´ pro současnou spotřebu, c1´pro budoucí spotřebu * vyjdeme z obr 17-6 * F – jedinec investuje do výroby a nemá přístup na kapitálový trh * 1. situace – jedinec nejprve investuje do výroby (snížením současné spotřeby do bodu F) a pak získá přístup na kapitálový trh možnost sestrojení linie tržních příležitostí ta prochází bodem F, protože se jedná o výchozí situaci (peníze už byly investovány), její sklon je stejný jako v případě, když by procházela bodem A, jelikož se nezměnila reálná úroková míra, snížila se však současná hodnota jeho aktiv, protože se J posunula blíž k počátku * 2. situace reálná, mám přístup na kapitálový trh v době, kdy rozhoduji o výši investic a může se tedy rozhodnout o snížení současné spotřeby, která jej dostane z bodu A do bodu F1 na hranici výrobních možností (úspory c0 – c0´´), posun jeho linie tržních příležitostí tak, že prochází bodem F1 a je výše, než původní, čímž se také dostane na vyšší indiferenční křivku, a zvýší se hodnota aktiv * jedinec má současně přístup na kapitálový trh, proto se každý bod na hranici výrobních možností stává potenciálním výchozím bodem pro konstrukci linie tržních příležitostí * každému bodu na hranici výrobních možností přísluší jedna linie tržních příležitostí, z nichž všechny mají stejný sklon, který je dán úrokovou mírou jde o to nalézt bod, kterému přísluší linie tržních příležitostí, jež je nejvíce vzdálená od počátku souřadnic * jedinec použil jen část svých úspor, na investice, zbývající část úspor si jedinec půjčil na kapitálovém trhu, při dané úrokové míře uspořil tak velkou část svého současného příjmu, že jednak investoval do výroby a jednak se nachází v pozici věřitele na kapitálovém trhu * optimální investiční rozhodnutí - optimum spotřebitele tedy nastává, když směrnice hranice výrobních možností je shodná se směrnicí s linií tržních příležitostí, tedy: * z této podmínky plyne důležitý závěr * optimalizace investičního rozhodnutí nezávisí na preferencích ekonomických subjektů na dokonale konkurenčním trhu se nevyskytuje klientský efekt, což má vážné důsledky – pokud vlastník firmy ponechá investiční rozhodování na manažerech a ti nebudou vědět nic o preferencích majitele, a přesto se bude hodnota jeho aktiv zvyšovat nejvíce, pokud nechá manažery rozhodovat tak, aby se snažili dosáhnout co nejvyšší hodnoty firmy. Objem a druh uskutečněných investic tak bude stejný (pokud budou totéž dělat i pro více vlastníků s různými časovými preferencemi), ať už jsou vlastníci orientováni do budoucnosti nebo chtějí spotřebovávat více v současnosti
Kritéria investičního rozhodování 1. rovnost vnitřního výnosového procenta a reálné úrokové míry R = r 2. současná hodnota aktiv - zvolit takovou investici, která přináší nejvyšší současnou hodnotu celkového příjmu * graficky porovnáváme průsečíky linie tržních příležitostí a hranice výrobních možností a zvolíme tu, co má nejvzdálenější průsečík s osou x od počátku * tečnový bod nám pak určí optimální výši investic 3. budoucí hodnota aktiv – to samé, akorát na ose y * je třeba zvolit takovou investici, která přináší nejvyšší budoucí hodnotu aktiv * graficky porovnáváme průsečíky linie tržních příležitostí a hranice výrobních možností a zvolíme tu, co má nejvzdálenější průsečík s osou y od počátku * tečnový bod nám pak určí optimální výši investic v bodě optima jsou všechna tři kritéria rovnocenná
Investiční rozhodování pro více období * platí stejná kritéria jako při rozhodování v jednom období * investor může přepočítat své budoucí příjmy na jejich současnou hodnotu a vybere si tu investici, která mu přinese největší celkový příjem * investor může přepočítat hodnotu svých současných příjmů na jejich hodnotu k nějakému budoucímu okamžiku a vybere si tu investici, která mu přinese největší celkový příjem * vypočítat vnitřní výnosové procento z jednotlivých investic a zvolí tu, která mu přinese nejvyšší mezní míru výnosu (v DK R=r, mobilita kapitálu neumožňuje vyšší zhodnocení kapitálu, v NDK R≠r) * zde je však nutné počítat příjmy z různých období ke stejnému okamžiku * mohou nastat dvě situace 1. získávání příjmu na určitý - konečný počet období, příjem se nazývá doživotní renta (anuita) 2. stabilní příjem po nekonečný počet období, příjem se nazývá věčná renta (perpetuita)
Současná hodnota anuity * pro jedno budoucí období: I je současná hodnota budoucího příjmu * současná hodnota budoucího výnosu – kolik vložit do banky abychom získali při určité r, očekávaný výnos z I * tím, že peníze investoval vzdává se úroku, který by mu vyplatila banka (náklady obětované příležitosti – rovnají se velikosti úrokové míry) * pro více období: investor hodnotu příjmů v každém roce diskontuje o r, které představuje jeho alternativní náklady, N jsou platby v jednotlivých letech * v případě stejných výnosů:
Budoucí hodnota anuity * přepočet příjmů z různých období na stav k budoucímu okamžiku. Kritériem je budoucí hodnota aktiv * počítáme úroky které bychom získaly uložením příjmů do banky * pokud přináší každý rok jiný výnos, pak: * v případě stejných výnosů:
Perpetuita
* současná hodnota pravidelného příjmu, kterou získává dotyčný každý rok: tudíž je přímo úměrná velikosti budoucího výnosu a nepřímo úměrná r * budoucí hodnotu nepočítáme pač nevím k jakému období
Investice s různými investičními náklady * pokud se investor rozhoduje o více investicích používá jako kritérium buď současnou, nebo budoucí hodnotu, pokud ale jsou odlišné investiční náklady rozhoduje se: * v případě současné hodnoty hledá investici s nejvyšší čistou současnou hodnotou:, kde K0 je částka, kterou musí dnes investovat * v případě budoucí hodnoty hledá investici s nejvyšší čistou budoucí hodnotou: , kde FV je budoucí hodnota příjmů a Kn budoucí hodnota částky, kterou dnes investuje a n je okamžik v budoucnosti
Reálná a nominální úroková míra * pokud se přihlíží ke změnám cen inflace, je třeba rozlišovat * reálná úroková míra - prémie v dodatečném objemu budoucího statku, která musí být na trhu nabídnuta ekonomickým subjektům výměnou za vzdání se jedné jednotky současné spotřeby tohoto statku, tedy vychází ze vztahu: * nominální úroková míra (míra výnosu z kapitálu) - rn- dodatečná částka peněz, která musí být poskytnuta ekonomickým subjektům v budoucnosti (I1), výměnou za poskytnutí určité peněžní částky v současnosti (I0), tedy: * s jejich pomocí lze vyjádřit: * Cenová úroveň Pm - množství peněz, které potřebujeme k nákupu dodatečné jednotky reálného statku, tedy: * očekávané inflace (a): - poměr cenových hladin v obou okamžicích relace mezi nominální a reálnou úrokovou mírou * po úpravách výše uvedeného dostaneme, že: pokud se jedná o nízká čísla, stačí rn=a+r * důležité pro investory, kteří musí při svém rozhodování upravit reálnou úrokovou míru o očekávanou míru inflace používání nominální úrokové míry při oceňování investičních příležitostí – reálnou ani neznáme * s růstem inflace se mění struktura investic ve prospěch krátkodobějších (dlouhodobější jsou více ovlivněny změnami nominální úrokové míry) a snižuje se také rozsah investic, protože vyšší nominální úroková míra (inflace) způsobí, že se sníží současná hodnota všech budoucích příjmů a PV některých budoucích příjmů dokonce klesne pod hodnotu současných nákladů, které je třeba vynaložit k získání těchto budoucích příjmů
Investiční rozhodování a riziko * musí se přihlížet při investicích k tomu, jaké jsou s investicemi podstupovány rizika * předpoklady analýzy * investor s averzí k riziku * trh bez monopolní síly * rozhodování mezi dvěma obdobími * nezávislé investiční alternativy
Investiční rozhodování a snižování rizika diverzifikací * aktivum - něco, co přináší svému vlastníkovi příjem (např. byt, který pronajímám) * rizikové aktivum - přinášejí příjem, který není s jistotou znám * bezriziková aktiva - přinášejí jistý peněžní příjem * výnosy z aktiv - cílem investic do aktiv je získat dodatečný peněžní příjem, který převýší míru inflace * reálný výnos z aktiva- je jeho nominální výnos mínus míra inflace * očekávaný výnos - možnost porovnávat aktiva mezi sebou investor očekává určitý výnos, ale reálný se může více či méně lišit v různých obdobích, v dlouhém období by se měl v průměru očekávanému přiblížit * různá aktiva mají různou míru výnosu a také různé riziko porovnávání očekávaného výnosu a rizika
Vztah mezi rizikem a výnosem * předpokladem je bezrizikové J a rizikové R aktivum - výnos jistoty Nj < NR výnos s rizikem * očekávaný výnos portfolia NP je složen z rizikového aktiva (b) a bezrizikového aktiva (1 - b):vážený průměr obou: * * jak rizikové je portfolio? – ukazateli rizika jsou rozptyl a směrodatná odchylka () * směrodatná odchylka portfolia s jedním rizikovým aktivem je: * směrodatná odchylku u bezrizikové je 0
Linie rozpočtu a indiferenční mapa * pro určení rozložení do rizika či ne je nutné určit b – určení pomocí BL a IC
Linie rozpočtu (BL) * rovnici převedeme do tvaru * b vyjádříme z rovnice směrodatné odchylky a dosazením dostaneme * rovnici linie rozpočtu (obr 17-7): * vyjadřuje vztah mezi rizikem a výnosem * výnos se s růstem odchylky zvyšuje * směrnice linie rozpočtu (Nr-Nj)/σr vyjadřuje cenu rizika – jak velký dodatečný výnos investor získá podstoupením rizika vyššího o jednu jednotku při dané výši investovaných prostředků * Graf: posouváním po BL měním velikost výnosů a tím i riziko
IC
* za předpokladu, že preference investora závisí pouze na výnosu a riziku, je užitek dán funkcí: * kombinace očekávaného výnosu a rizika se stejným užitkem graficky vyjádřen indiferentními křivkami (obr 17-8) * směrnice každé indiferenční křivky v určitém bodě vyjadřuje mezní míru substituce mezi rizikem a očekávaným výnosem: * kladná směrnice protože riziko je nežádoucím statkem kompenzace rizika výnosem
Volba portfolia * Optimum je tam kde se linie rozpočtu dotýká nejvyšší indiferenční křivky, * Tzn. Vyrovnání MRSc s cenou rizika:
Kritérium investičního rozhodování v podmínkách rizika * Riziková prémie – část výnosu kapitálu, která kompenzuje vlastníkovi riziko spojené s danou investicí * potom tedy při výpočtu současné hodnoty očekávaného zisku E(t) po t letech dostaneme: , * kde * rf – bezriziková míra výnosu * rp – požadované prémie za podstoupené riziko * vlastnící se záporným vztahem k riziku si méně cení rizikových budoucích zisků než bezrizikových proto zvýšení srážky o rizikovou prémii snížení současné hodnoty budoucích toků * * V. Část - Rovnováha, efektivnost a úloha státu
Všeobecná rovnováha předchozí díly se zabývaly analýzou dílčí rovnováhy – ta konstruuje model ekonomiky, v němž ceny a množství na každém trhu produktu či výrobního faktoru jsou závislé na velikosti nabídky a poptávky. Křivka nabídky a poptávky je narýsovaná za předpokladu neměnných cen na jiných trzích. – každý trh je zkoumán jako nezávislý ve skutečnosti ale chování firem a domácností ovlivňují i další faktory než jen interakce nabídky a poptávky
Analýza všeobecné (celkové) rovnováhy konstruuje model ekonomiky odrážející vzájemnou propojenost jednotlivých trhů. Předpokládá proměnlivost a vzájemnou interakci cen na všech trzích. cíle je určení podmínek rovnováhy na všech trzích současně
Předpoklady modelu všeobecné rovnováhy- využití modelu jednoduché ekonomiky 1. existují dva spotřebitelé Adam a Eva (preference vyjádřené konvexními indiferenčními křivkami – tzn. předpoklad klesající MRSc) 2. existují pouze dva statky X a Y a spotřebitelé za ně utrácejí celý svůj příjem (oba statky vyráběny v podmínkách klesající MRTS – tzn. výrobní podmínky jsou vyjádřeny konvexními izokvantami) 3. existují pouze dva výrobní faktory K a L, celkové množství vstupů je konstantní, mohou však být přesunovány z výroby jednoho statku do výroby druhého 4. Existují pouze dvě firmy, které dané statky vyrábějí 5. na všech trzích je dokonalá konkurence a všechny subjekty mají dokonalé informace 6. cílem spotřebitelů je maximalizace užitku, cílem firem maximalizace zisku 7. ekonomika je uzavřená, neexistuje zde zahraniční obchod * identifikováno 6 trhů situace všeobecné rovnováhy předpokládá rovnovážný stav ve spotřebě a výrobě současně, k čemuž musí být splněny předpoklady Paretovské podmínky efektivnosti 1. efektivnost ve výrobě – využití všech výrobních faktorů bez možnosti lepšího přerozdělení (tzn. nelze vyrobit více jednoho statku, aniž bychom vyrobili méně ostatních) 2. efektivnost ve směně – nelze přerozdělit danou zásobu statků tak, abychom zvýšili užitek jednoho spotřebitele a přitom se užitek ostatních nezměnil 3. výrobně spotřební efektivnost, tzn. dosažení efektivní kombinace vyrobených statků, - nesmí být možné změnit strukturu výroby tak, že se zvýší užitek jednoho spotřebitele, aniž se sníží užitek jiného. ekonomická efektivnost – zdroje ekonomiky jsou rozmístěny optimálním způsobem, ale při vstupu mnoha faktoru to nelze určit proto obecněji obecněji – pokud existuje více prospěšných činností, můžeme situaci označit za efektivní, jestliže jedna z těchto činností nemůže být zvýšena bez současného snížení jiné činnosti pochopitelné pro oblast směny a výroby
Efektivnost ve výrobě fixní množství zdrojů bude v ekonomice efektivně rozmístěno tehdy, jestliže nebude možné vyrobit jednoho statku více, aniž by bylo nutné omezit výrobu jiného statku hledá se alokace zdrojů, která zajistí jejich efektivní využití – jelikož je mnoho firem a používá se mnoho zdrojů pro výrobu mnoha produktů alokační pravidla 1. alokace vstupů uvnitř firmy 2. alokace vstupů mezi firmy 3. struktura výstupů firmy
Optimální výběr vstupů jednou firmou
Východisko – firma co má fixní množství 2 vstupů K a L a vyrábí 2 statky 1. alokační pravidlo - alokace fixního množství práce a kapitálu v rámci firmy, při níž je mezní míra technické substituce obou výrobních faktorů pro oba vyráběné statky stejná a oba výrobní faktory jsou zcela využity.
MRTS – míra v níž může firma nahrazovat výrobní faktory při nezměněné výši produktu určitého statkusměrnice izokvant
Přesněji a názorněji je vyjádřené toto pravidlo graficky pomocí krabicového schématu a křivky hranice výrobních možností
Krabicové schéma výroby – Edgeworthův box-diagram
Nabídka L a K je omezena K a L
Produkční fce X a Y pomocí izokvant – otočené proti sobě ukazuje všechny možné způsoby alokace dvou výrobních faktorů mezi výrobu dvou produktů. body, ve kterých se izokvanty dotýkají tvoří smluvní křivku (CC) – všechny body na této křivce představují efektivní alokaci práce a kapitálu., neboli na této křivce (MRTSK,L)X=(MRTSK,L)Y bod U – dá se vyrobit ale není efektivní posunem do R - X zůstane stejné ale zvýší se Y bod T- je efektivní a proto zvýšení Y snižuje X při posunu na bod R pokud je výroba efektivní říkáme, že ekonomika vyrábí na hranici výrobních možností
Hranice výrobních možností (PPF) stejná informace jakou poskytuje krabicové schéma je křivka znázorňující alternativní kombinace dvou výrobků, které mohou být efektivně vyrobeny s určitým fixním rozsahem zdrojů.
Technologický pokrok nebo změna výše zdrojů se projeví v posunu této křivky. PPF je křivka odvozená z CC (proto body na ní musí odpovídat svými hodnotami těm na CC a tvar vyplývá z MRTP viz níže)
Při daném rozsahu VF je možné vyrobit efektivně body na křivce (S,R,T), neefektivně body pod křivkou (U) a nelze vyrobit body nad křivkou (Q)
Tvar křivky hranice výrobních možností
MRTP - mezní míra transformace produktu - směrnice křivky hranice výrobních možností– vyjadřuje o kolik musí být snížena výroba jednoho statku, aby mohla být vyrobena dodatečná jednotka jiného statku
Rostoucí MRTP - směrnice je záporná, protože se vzdáváme jednoho statku, abychom mohli získat druhý růst X je růst MCx
V průběhu PPF- zdroje fixní TC konstantní MRTP= - (dY/dX) = MPY/MPX = MCX/MCY růst MRTP a její tvar ovlivňují:
1. klesající výnosy – jestliže jsou oba statky vyrobeny za podmínek klesajících výnosů z rozsahu, vzrůstající výstup statku X zvýší MCX, zatímco pokles produktu Y bude snižovat MCY
2. specializované vstupy – konkávní tvar může být vysvětlen i tím, že některé vstupy mohou být vhodnější jen pro výrobu jednoho ze statků – ovšem tento předpoklad není v souladu s všeobecným předpokladem homogenity vstupů, takže v realitě sice často platí, ale neposkytuje všeobecné vysvětlení konkávnosti.
3. rozdíly ve fondové náročnosti výroby statků – jestliže jsou oba statky vyráběny s různými proporcemi vstupů, bude PPF konkávní (v případě homogenních faktorů, konstantních výnosů z rozsahu a stejné proporce vstupů by byla PPF konstantní)
Alternativní náklady vyjadřují skutečnost, že pro výrobu většího množství jednoho statku je nutné omezit výrobu statku jiného za předpokladu fixních výrobních faktorů. Náklad na každou další jednotku je nejlépe měřitelný jako MRTP (X za Y) v odpovídajícím bodě PPF
Zákon rostoucích alternativních nákladů – čím více je určitého statku vyráběno, tím vyšší jsou alternativní náklady těchto dodatečných jednotek statku, ale v případě konstantních alternativních nákladů je PPF přímkou
Efektivní rozmístění zdrojů mezi firmy
Má-li ekonomika fixní zásobu zdrojů, potom následuje 2. alokační pravidlo – druhou podmínkou efektivnosti výroby je taková alokace fixního množství práce a kapitálu mezi obě firmy, při níž je mezní produkt obou výrobních faktorů pro oba vyráběné statky stejný
(obr. – přesun pracovníků z jedné firmy do druhé bude pokračovat do té doby, dokud se MP, v tomto případě práce, nevyrovná)
Když je MP při výrobě statku u různých forem různý, může být celkový produkt zvýšen přemístěním zdrojů mezi firmami
Efektivní volba struktury produktu firmy
3. alokační pravidlo – třetí podmínkou efektivnosti výroby je taková struktura výroby obou statků, při níž je mezní míra transformace produktu u obou firem stejná.
Rovnováha leží kdesi na křivce kde přesně záleží na podmínkách poptávky po obou výrobcích (musíme do analýzy zahrnout spotřebu, resp. preference dvou spotřebitelů)
Ceny a efektivnost ve výrobě první z podmínek Paretovské efektivnosti zahrnuje výrobu s ekonomikou dosahující vhodné alokace zdrojů mezi výrobu dvou statků
Firma volí takové množství obou vstupů, při kterém se izokosta (skon w/r) dotýká izokvanty. (jelikož firmy rozhodují na základě stejné relativní ceny vstupů (w/r) dochází k vyrovnání sklonu jejich odpovídajících izokvant)
18-6 – obě firmy dosahují alokace zdrojů (VF) která je součástí smluvní křivky výroby pouze na základě hledání vlastního prospěchu tedy bez dohod mezi firmami MRTS=w/r
Ceny VF působí jako signál pro zvolení paretovsky optimálního poměru K/L (optimální alokace) přeneseno do krabicového schématu
Efektivnost směny rozdělení fixního množství statku je (Paretovsky) efektivní, jestliže jeho přerozdělením nemůže být ani jednomu spotřebiteli polepšeno, aniž by současně nebyl poškozen jiný spotřebitel.
Množství statků je fixní – úkolem je rozdělení mezi spotřebitele Nezbytnou podmínkou takového rozdělení je MRSC mezi jakýmikoliv dvojicemi statků musí být pro všechny spotřebitele stejná (v případě rohového řešení se nemusí MRSC při efektivní alokaci rovnat)
Krabicové schéma směny - přesnější představa
Bereme v úvahu preference vyjádřena pomocí indiferenčních map dvou spotřebitelů pro dva statky
Rozměry boxu dány množstvím statků X a Y znázorňuje všechny možné způsoby rozdělení dvou statků mezi dva spotřebitele. Každý bod v tomto schématu představuje alokaci dvou výrobků mezi oba spotřebitele.
Bod F neefektivní, bod G efektivní smluvní křivka směny (CC) – množina bodů, které představují efektivní alokaci dvou výrobků mezi dva spotřebitele. Body v nichž se dotýkají jejich indiferenční křivky. Sklon v těchto bodech je dán mezní mírou substituce, takže platí MRSC(A)=MRSC(E) pro dosažení celkové efektivnosti musí být splněny podmínky pro dosažení efektivnosti ve výrobě i efektivnosti ve směně
Ceny a efektivnost ve spotřebě
Jak ceny poskytují signály spotřebitelům, tak aby byl výstup rozdělen efektivně? vycházíme z optima jednotlivých spotřebitelů, které je dané průsečíkem linie příjmu a nejvyšší indiferenční křivky. směrnice BL a IC se v tomto bodě rovnají
Sklon linie příjmů je pro oba spotřebitele stejný, protože je daný poměrem cen PX/PY. Nicméně indiferenční křivky se mohou svým tvarem podle preferencí lišit.
Při stejném sklonu BL, musí dojít k vyrovnání sklonu jejich indiferenčních křivek v krabicovém schématu bod D
MRSC(A)=Px/Py=MRSC(E) zjednodušeně MRSC=PX/PY ceny vyrobených statků jsou tedy signálem k volbě Paretovsky optimálního poměru X/Y to vše sále nestačí pro celkovou efektivnost, ještě je potřeba vyrábět pouze žádanou kombinaci statků
Výrobně spotřební efektivnost
Nutnost sladit preference spotřebitelů s výrobními možnostmi podmínkou výroby správné kombinace statků je rovnost MRSC pro oba statky a MRPT pro tyto statky (v případě efektivní směny stejná pro oba spotřebitele) a MRPT pro tyto statky (stejná pro obě firmy) neboli poměr, v jakém jsou směnitelné ve spotřebě se musí shodovat s poměrem, v jakém, jsou směnitelné ve výrobě, čili * MRSC=MRPT grafické znázornění: křivku výrobních možností (efektivní z výrobního hlediska) doplníme o krabicové schéma směny, a bod dotyku pravého horního rohu je bodem s optimálním rozdělením výroby na X a Y, protože sklon indiferenčních křivek v bodě optima spotřebitelů je zde shodný se směrnicí PPF, tedy platí výše uvedený vztah.
S pomocí krabicového schématu výroby můžeme dále zjistit množství práce a kapitálu, které by mělo být alokováno na výrobu každého produktu, protože víme že: * každý bod na PPF odpovídá bodu na CC v krabicovém schématu výroby * každý bod na CC v krabicovém schématu výroby představuje určitou alokaci práce a kapitálu na výrobu obou statků
Ceny a výrobně spotřební efektivnost.
Vycházíme-li z toho, že MRPT je poměr nahrazování X za Y, MRPT je sklon PPF, sklon PPF se shoduje s poměrem MC, a na dokonale konkurenčním trhu P=MC MRPT=MCX/MCY=PX/PY a protože víme že MRSC pro oba spotřebitele se rovná PX/PY (zajišťuje druhou podmínku Paretovské efektivnosti), tak potom * MRPT=PX/PY=MRSC takže ceny také zajišťují třetí podmínku efektivnosti tedy sladění výrobních možností a spotřebních potřeb
Dosahování všeobecné rovnováhy
Nyní známe 3 podmínky které musí být splněny pro dosažení všeobecné rovnováhy: 1. MRTS VF stejná pro oba statky (MRTSK,L) x= (MRTSK,L)y 2. MRSc stejná pro oba spotřebitele MRSca=MRSce 3. Společná MRSc = společné MRPT
Doložili jsme, že složitou ekonomiku vede do rovnováhy cenový systém pokud dojde k vychýlení relativní ceny z rovnovážného stavu * znázorněno na krabicovém schématu zdrojů, nebude v ekonomice efektivně alokovaný kapitál a práce, tzn. bude buď převis kapitálu a nedostatek práce, nebo naopak, takže dojde ke změnám cen w a r, čili bude se měnit poměr w/r, dokud nedojde k efektivní alokaci. Totéž lze zobrazit na krabicovém schématu neefektivní alokace produktů.
Cenový mechanismus tedy v dokonalé konkurenci přivádí ekonomiku zpět do rovnovážného stavu.
Rovnováha odpovídá maximalizaci zisku a užitku. Množství co firmy chtějí vyrábět je to množství, které spotřebitelé chtějí spotřebovávat. VŠEOBECNÁ ROVNOVÁHA
Efektivnost a spravedlnost
Ve skutečnosti existuje několik typů překážek (monopolní síla, informační bariéry, externality a veřejné statky není jisté, zda bude efektivní alokace zároveň společensky žádoucí. Možnost volby mezi různými efektivními alokacemi zdrojů vede k tomu, že každý spotřebitel může preferovat jinou alokaci zdrojů. Neexistuje univerzálně přijatelné kritérium pro společensky žádoucí alokaci, je třeba provést srovnání mezi spotřebiteli.
Alokace může být označena za * ekonomicky efektivní – když není možné přerozdělit tak, aby se někomu polepšilo a jinému pohoršilo * spravedlivou – když je spojena se spravedlivým rozdělováním příjmů a bohatství
Teorie společenského blahobytu nalezení těch alokací, které jsou současně efektivní a spravedlivé.
Úroveň uspokojení či užitku členů společnosti
Společenský blahobyt (SW) určuje: * celkové množství produktů a služeb - Q * způsob, kterým jsou rozdělovány - D * zdraví společnosti - H * množství volného času - L * stupeň znečištění prostředí - P * politickou stabilitu - S * množství vodních srážek - R * a jiné relevantní faktory - Z alternativně je to funkce užitku všech spotřebitelů abychom mohli určit, jak změny působí na společensky blahobyt, musíme znát kritéria posuzování SW
Kritéria společenského blahobytu kritérium ekonomické efektivnosti – každá změna která někomu prospívá aniž by poškozovala kohokoli jiného bude zvyšovat společenský blahobyt kritéria spravedlnosti – základ pro společenskou volbu mezi těmito efektivními alokacemi, při nichž jednomu členu společnosti může být polepšeno pouze za současného zhoršení situace.
Kritérium efektivnosti posuny po CC – zvýšení užitku A na úkor užitku E
Lze tedy sestrojit křivku hranice dosažitelného užitku (UPF – utility possibility frontier), která znázorňuje různé kombinace užitku dvou spotřebitelů, které jsou dosažitelné za předpokladu fixního množství spotřebovávaných produktů kombinace užitků při efektivní alokaci zdrojů s použitím této křivky lze společenské optimum chápat jako problém nalezení kritéria pro volbu bodu na této křivce. Všechny body pod křivkou jsou neefektivní – lze zvýšit užitek (např. v případě bodu C může být užitek jednoznačně zvýšen např. posunem na kterýkoliv bod na oblouku C1-C2)
Kritérium spravedlnosti
Jelikož se rozhoduje o tom, pro koho vyrábět, spadá to již spíše do normativní ekonomie.
* Kritéria spravedlnosti
Egalitární standard – rozdělování požaduje naprostou rovnost všech členů společnosti
Standard „společenského svědomí“ – vzájemná závislost užitku spotřebitelů – blahobyt jednoho spotřebitele závisí také na množství statků dostupných ostatním spotřebitelům. Bohatí tak mohou blahobyt od určitého okamžiku zvýšit tím, že nechají část svých statků chudším. standard „pod psa“ – požaduje zvyšování podílu nižších příjmových skupin na celkovém důchodu společnosti – nutné definovat hranici chudoby a zvýšení příjmů těch, kteří jsou pod ní.
Konflikt mezi efektivností a spravedlností
Body na CC jsou efektivní, ne však spravedlivé pro určení bodu, který je z hlediska společnosti nejspravedlivější použijeme společenské indiferenční křivky, resp. křivky společenského blahobytu (W – welfare curve)
Křivka společenského blahobytu - spojuje kombinace užitku dvou spotřebitelů, které představují stejnou úroveň společenského blahobytu.
Bod blaženosti (Bliss point) – je maximem společenského blahobytu, kterého lze dosáhnout. pokud jsme v bodě M máme snahu dosáhnout B přerozdělením důchodu to může oslabit motivy k práci snížit efektivnost dosažení bodu L konflikt mezi efektivností a spravedlností způsobuje nedosažitelnost bodu blaženosti pro dosažení jisté úrovně blahobytu může mít smysl akceptovat určitou neefektivnost (do L’)
Tržní selhání
Efektivnost funguje za předpokladu DK, ale existují překážky dokonalé konkurence – nejdůležitější z nich lze rozdělit do 4 skupin 1. monopolní síla 2. externality 3. veřejné statky 4. nedokonalé informace
Nedokonalá konkurence (monopolní síla) jedná se o situaci, kdy mohou ekonomické subjekty uplatnit určitou monopolní sílu při stanovování ceny.
P > MR cenový systém nepřenáší potřebné informace pro efektivnost protože MR=MC≠P máme jednoho spotřebitele (nebo mnoho spotřebitelů se stejnými preferencemi) a dva výrobci vyrábějící X a Y (vyrábějící zboží X má monopolní postavení, firma vyrábějící Y přejímá cenu)
Cílem je maximalizace zisku MR=MC * U statku Y se mezní náklady rovnají ceně a tedy MRPT=PX/PY. * U výrobku X ale cena je vyšší než MC, takže MRPT = MRx/Py. * Bod E - efektivní alokace v DK * bod B efektivní alokace v NDK, kde platí pro výstup MRPT=MRX/PY < PX/PY=MRS, takže MRPT<MRS
Firma se tak při rozhodování řídí mezním příjmem, ale spotřebitelé cenou produktu Výrobci tak reagují na jiný soubor relativních cen než spotřebitelé.
Poptávku s nabídkou pac slaďuje pouze MC=P pokud to není splněno tak není rozmísťováno efektivně
Externality
Mezi firmami a spotřebiteli existují vztahy, které nejsou adekvátně zachyceny tržními cenami externalita se objevuje tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům, aniž by ti, kteří způsobili náklady či získali příjmy, za ně platili. * Kladné externality – činnost jednoho subjektu přináší prospěch jinému a ten náklady s ním spojené nemusí hradit. (pořízení hlídacího psa odradí zloděje i od sousedů) * Záporné externality – činnost jednoho subjektu přináší náklady jinému subjektu, které mu nejsou hrazeny a on z nich současně nezískává žádný prospěch. (chemikálie do rybníka který poskytuje obživu rybářům)
Externality a podmínky efektivnosti
Soukromé subjekty berou v úvahu pouze SMRPT a SMRS zvyšuje se rozdíl od celkové míry a cenový systém není schopen navozovat efektivní alokaci
Záporné externality
Do nákladů na produkt při stanovení ceny se nezapočítávají náklady jiným subjektům proto Podmínky efektivnosti musí být modifikovány tak, aby byly zohledněny dodatečné náklady – záporné externality, případně dodatečný užitek – kladné externality
Celkové mezní náklady (social marginal cost SMC) jsou součtem soukromých mezních nákladů výroby (MC) a externích mezních nákladů (EMC - náklady vznikající v důsledku záporné externality) SMC=MC+EMC
Celková mezní míra transformace produktu (Social marginal rate of product transformation SMRPT) – míra ve které může společnost transformovat jedno zboží za druhé
SMRPT=SMCX/SMCY stejně jako soukromá MRPT=MCx/MCy
Kladné externality v případě kladné externality nebere její původce v úvahu dodatečný užitek, který přináší někomu jinému.
Celkový mezní užitek (Social marginal utility SMU) je součtem soukromého MU, který daná činnost přináší jeho původci a externího mezního užitku, který tím získávají dodatečně i jiné subjekty. SMU=MU+EMU
Celková mezní míra substituce (SMRS) je míra, ve které si spotřebitelé přejí směňovat jedno zboží za druhé. * Pro efektivní alokaci zdrojů musí platit, že SMRS=SMRPT
Záporné externality a neefektivnost grafické znázornění – zboží X a Y * X je spojeno se zápornými externalitami SMCx>MCx * Y bez externalit SMCy=MCy nutnou podmínkou efektivnosti je že SMRPT=SMRS (nahraditelnost ve výrobě je stejná jako nahraditelnost ve spotřebě) ALE cenový systém u monopolní síly vede firmu pouze k alokaci na základě MRPT=Px/Py=SMRS
SMRPT>MRPT, jelikož SMCY/SMCX>MCY/MCX, takže nejsou vytvořeny podmínky k efektivní alokaci zdrojů mezi výrobu X a Y.
Soukromý sektor má tendence vyrábět příliš mnoho zboží, jehož výroba je spojena se zápornými ex. jelikož se rozhodování i výstupu zakládá na podhodnocených nákladech
Společenské náklady a neefektivnost společensky efektivní výše výstupu je pokud SMC=SMU Ye, křivka SMC je dána součtem křivek MC a EMC
ALE výstup na trhu zboží spojeného se zápornou ex. je neefektivní, jelikož (zbytečně vysoký výstup) * Výše výstupu je určena SMU = MC * cena určena na MC na úrovni P1 při produktu vyšším, než je efektivní. Cena tedy neuhradí externí mezní náklady, které s výrobou souvisejí. celkové náklady této neefektivnosti jsou vyjádřeny vyšrafovaným trojúhelníkem. celkové náklady neefektivnosti dány SMC - SMU
Kladné externality a neefektivnost
Zbytečně nízký výstup křivka D vyjadřuje soukromý užitek, SMU pak ten který je zvýšený o externí mezní užitek
Efektivní výstup by byl při průsečíku SMC=SMU, ale cena je stanovena na základě průsečíku SMC a MU (tedy D), takže provozovatel činnosti nezískává veškerý užitek, který z jeho činnosti plyne, cena je stanovena na nižší úrovni, která neumožňuje efektivní výrobu.
Celkové náklady neefektivnosti jsou dány opět vyšrafovanou plochou, tedy rozdíl mezi SMU a MC
Veřejné statky statky nebo služby, pro které jsou typické dvě vlastnosti 1. nerivalitní spotřeba (nezmenšitelnost) – ať tento statek spotřebovává kdokoliv, nemá to vliv na to, jaké množství tohoto statku bude spotřebovávat někdo jiný při poskytnutí jsou MC=0 a při výrobě jsou rostoucí 2. nevyloučitelnost – buď to není možné, nebo neúnosně nákladné někoho vyloučit ze spotřeby mohou být využívány, aniž by za ně bylo přímo placeno.
Příkladem je národní obrana, policie, dálnice – s růstem počtu obyvatel se nemění tyto dvě vlastnosti vedou k tendenci jednotlivců zaujmout pozici černého pasažéra, tedy vyhnout se placení za spotřebu takového statku v naději, že náklady uhradí někdo jiný a v jistotě, že ze spotřeby tohoto statku nemůže být vyloučen. veřejné statky (public goods) – zajišťované vládami, náklad na ně jsou placeny z daní soukromé statky (private goods) – spotřeba statku jedním subjektem vylučuje spotřebu daného statku jiným subjektem statky smíšené (mixed goods) * statky co jsou nezmenšitelné, ale vylučitelné (např. přejezd přes most může být po některá auta zakázán) * některé jsou nevylučitelné ale zmenšitelné (např. čistý vzduch může být znečištěn emisemi)
Veřejné statky a efektivnost při předpokladu společnosti, kde existují 2 spotřebitelé je u veřejných statků dán celkový mezní užitek součtem mezních užitků jednotlivých spotřebitelů tedy SMUV=MUV1+MUV2 ale existují dva statky - V statek veřejný, S statek soukromý, užitek ze soukromého statku připadne jen tomu spotřebiteli (i), který jej získá
Celková mezní míra substituce statku soukromého za veřejný pak je SMRS=SMUvMUsi=MUV1MUSi+MUV2MUSi
Podmínkou pro efektivní alokaci zdrojů je MRPT (V za S) = SMRS (V za S) - Podmínka efektivnosti vyjádřena touto rovnicí nemůže být dosažena působením cenového systému (dokonale konkurenčním trhu), protože může vést pouze k tomu, že
MRPT (V za S) = MRS (V za S) MUVi/MUSi<SMRS(V za S) ( to vyplývá ze skutečnosti, že veřejný statek přináší užitek i jinému spotřebiteli), z tohoto důvodu by měl volný trh tendenci alokovat do výroby veřejného statku nedostatek zdrojů.
Optimální množství veřejného statku * Rozdíly od soukromých statku kde MC=MR 1. optimální množství určuje SMU=MC 2. každý může spotřebovávat stejné množství, ačkoli mu jednotlivci připisují různé hodnoty.
Tržní křivka poptávky po veřejném statku D = křivka ochoty zaplatit je vertikálním součtem individuálních křivek (MU) pseudopoptávková křivka, protože nelze zjistit skutečnou poptávku (nelze zjistit mezní užitek každého spotřebitele pro každé množství veřejného statku) křivka nabídky je dána stejně jak u soukromých statků křivkou mezních nákladů na jeho výrobu
Optimální množství je průsečík S a D bod E (celkové náklady dodatečné jednotky statku se přesně rovnají částce, kterou je společnost ochotna za tuto jednotku zaplatit MU=MC)
Asymetrická informace jedna strana trhu ví víc, než druhá, která je tedy znevýhodněná (kvality výrobku kupující x prodávající, znalosti manažer x vlastník…) vzniká v důsledku: 1. utajené činnosti (nelze druhou stranou pozorovat bez dodatečných nákladů) 2. utajené informace (jedna strana trhu má více odborných znalostí než druhá) její existence vyvolává dva dílčí problémy – morální hazard a nepříznivý výběr.
Morální hazard činnost jednoho ekonomického subjektu, který při maximalizaci svého užitku snižuje užitek ostatních účastníků tržní transakce. Za tuto činnost nenese zpravidla plné následky, protože toto jeho působení není perfektně pozorovatelné a ověřitelné.
Typický příkladem je vztah nájemce-zmocněnec (principal - agent) nájemce si najímá zmocněnce, aby pro něj splnil nějaký úkol (deleguje na něj pravomoc), který ovlivňuje jeho užitek charakteristiky: * delegování části pravomocí * dělení se o následky rozhodnutí – propojenost mezi užitkem zmocněnce a nájemce * rozhodování probíhá v podmínkách nejistoty a přesný výsledek činnosti zmocněnce nelze předem určit. * Asymetrická informace zmocněnec má tendenci jednat pouze ve svém vlastním zájmu, což mu umožňuje existence utajené informace motivace zmocněnce aby jednal v zájmu nájemce 1. zahrnutí určitého pravidla podílnictví 2. přinutit ho pozorováním jeho činnosti (ale jen v omezených případech a s dodatečnými náklady)
Jednoduchý model vztahu nájemce-zmocněnec zmocněnec A, nájemce P funkce výnosů X=x(,) * X – výnos, nebo výsledek vyplývající z činnosti zmocněnce, resp. vynaloženého úsilí zmocněnce * - činnost, resp. úroveň úsilí zmocněnce * - objektivní situace (exogenní náhodné faktory)
Výnos, resp. výsledek je rozdělen mezi zmocněnce a nájemce – zainteresování zmocněnce na výsledku * Odměna zmocněnce YA=y(X)=y(x(,)) * Odměna nájemce YP=X-YA= x(,)-y(x(,)) (není-li činnost zmocněnce pozorována) * YP = X-YA-M (s náklady na pozorování)
Funkce užitku zmocněnce UA=f(YA)-v() zmocněnec se snaží maximalizovat svůj užitek (Ua) proto užitek je rostoucí funkcí odměny zmocněnce (YA) a klesající funkcí vynaloženého úsilí (α)
Zmocněnec se rozhoduje jak velké úsilí vynaložit situaci komplikuje nejistota a konflikt zájmů funkce užitku nájemce UP=g(YP)= g(X-YA) (pokud jsou náklady na pozorování tak ještě –M) užitek nájemce je rostoucí fce výnosu (X) a klesající fce odměny zmocněnce (Ya) nájemce se rozhoduje, kolik dá odměnu, jelikož ta dělá úsilí zmocněnce a to dělá výnos důležitá je volba systému odměňování, protože je to prostředek, kterým si může zajistit soulad svých cílů a cílů zmocněnce. tento model tedy předpokládá, že * zmocněnec volí činnosti , resp. úsilí ze souboru uskutečnitelných činností () * nájemce volí systém odměňování, přes který motivuje nájemce, nebo přijímá náklady, které jsou spojeny s pozorováním zmocněnce.
Nepříznivý výběr – adverse selection proces, který vede k tomu, že „méně žádoucí“ subjekty trhu (kupující nebo prodávající) se zúčastní Dobrovolné směny spíše, než ostatní.
V reálném světě spotřebitelé nemohou snadno rozeznat kvalitu zboží, dokud jej nezakoupí a nějaký čas nepoužívají (v tom je asymetrická informace)
V konečných důsledcích vede k vytěsňování kvalitnějšího zboží z trhu (př. Prodávám nekvalitní ojetiny a jednou za čas kvalitní ale cenu nechám nízko a tak ty co prodávají kvalitní musí opustit trh) posun křivky DV na DS, což vyjadřuje zhoršení představy o průměrné kvalitě aut na trhu. Podobně se křivka na trhu poptávky po autech nízké kvality se posune z DN na DS. Důsledkem je pokles prodeje kvalitních a růst prodeje nekvalitních. Když okolnost rozdílné kvality spotřebitelé zjistí, jejich poptávka se posune na úroveň DNS – ta vyjadřuje skutečnost, že kvalita prodávaných aut se v průměru pohybuje mezi střední a nízkou. To se může opakovat tak dlouho, že nakonec na trhu s kvalitními auty nikdo nezbude
Signalizační chování
Pomoc při překonání nepříznivého výběru prostřednictvím signálů (pozorovatelné činnosti) může informovaná strana předávat informace neinformované důležitým předpokladem účinné signalizace je věrohodnost signálů. Pro její zajištění musí být náklady signalizace spojené s prodejem vysoce kvalitního zboží nižší než u zboží s nízkou kvalitou signálem je např. * stanovení vysoké ceny, nebo poskytnutí výrobní záruky za velmi kvalitní zboží * vzdělávání na trhu práce apod. (produktivnější lidé pravděpodobněji dosáhnou vyšší úrovně vzdělání aby signalizovali svoji produktivitu firmám a získali tak lépe placená zaměstnání.) Mikroekonomická politika státu státní aktivity, jimiž se mikroekonomie zabývá jsou součástí hospodářské politiky státu. hospodářská politika státu je souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech hospodářské reality (v obecném povědomí je spojena s makroekonomickou činností státu – např. fiskální a monetární politika)
Působení – mění podmínky, ovlivňuje rovnováhu dílčí i všeobecnou mikroekonomický aspekt
Institucionální rámec ekonomiky institucionální rámec v podstatě tvoří pravidla hry jednotlivých účastníků trhu. Pravidla se vyvíjejí evolučně a jejich formulaci a vymahatelnost na sebe přebírá stát stanovení pravidel pro všechny tržní subjekty a postihy
Význam vymezení vlastnických práv stát by je měl definovat a zajistit ochranu dopad vymezení vlastnických práv na efektivnost využití výrobních faktorů pro představu jsou dvě situace (na příkladu lovu ryb v moři, kdy moře je volně dostupné nebo soukromé) * 1. Mořských zdrojů může využívat kdokoli
Klesající MR a tak i AR (každá další loď uloví méně než předcházející) volný statek znamená TC=0 pro každého rybáře MC=AC=0
Budou lovit dokud AR=AC, takže do 0 Za této podmínky budou rybáři dosahovat normálního zisku a tím je určeno nasazení Ly lodí
2. Moře v soukromém vlastnictví statky jsou v soukromém vlastnictví a za jejich použití je nutno platit TC>0 (AR‘=MC‘ za předpokladu konstantních výnosů z rozsahu, rovnoběžka s osou x) přibývání lodí dokud AC‘=AR – každá loď snižuje úlovek předcházejících, proto klesající AR) Nasazeno Ls lodí * Ly>Ls Vláda má tedy usilovat o co nejzřejmější (nejjasnější) rozdělení vzácných VF jednotlivým vlastníkům, neboť se tak zabrání plýtvání vzácnými zdroji.
Existují i tak volné výrobní zdroje, protože náklady spojené s vybíráním příjmů z jejich vlastnictví mohou být vyšší než takto získaný příjem (např. výběr mýta z ulic ve městě, neboť mýtnice by musela stát na každé křižovatce), navíc také nemusí existovat vlastník výrobního faktoru (rybolov na volných mořích) a nebo vlastník nemusí být zainteresován na vybírání příjmu z vlastnictví svého výrobního faktoru (např. může být rozhodnuto, že jízda na dálnicích bude zdarma)
Coaseova věta
Chicagský ekonom R. H. Coase prokázal, že ekonomika dospěje k efektivní alokaci zdrojů, pokud jsou vlastnická práva dobře definována a účinně vymahatelná, tj. pokud vlastníci mohou řešit sporné případy mezi sebou s velmi nízkými náklady na vyjednávání.
Coaseova věta říká, že bez ohledu na počáteční rozdělení vlastnických práv bude výsledek v tržní rovnováze efektivní – za podmínek, že počáteční zákonné rozdělení vlastnictví je dobře definováno a že transakce týkající se obchodu vlastnickými právy mají nulové náklady.
V případě konfliktu však nemusí dojít vždy k automatické realizaci dohod (které by vedly k rovnováze) – jeden ze subjektů může očekávat lepší výsledek od konfliktu a nikoliv od dohody, takže ta se nemusí uskutečnit. Problémy jsou také v situaci vysokých transakčních nákladů nebo špatně definovaných vlastnických právech.
Vymáhá stát jako reprezentant celé společnosti
Mikroekonomická politika zaměřená na překonávání tržních selhání efektivita ekonomiky řízené trhem se snižuje, pokud existuje nedokonalá konkurence, vyskytují se externality, může selhávat v alokaci veřejných statků, nerovném přístupu tržních subjektů k informacím.
Hospodářská politika tak může napomáhat trhu v efektivní alokaci výrobních faktorů i finální produkce.
Nyní budeme analyzovat dopady některých potření proti 4 formám tržního selhání
Nedokonalá konkurence monopolní postavení se může projevovat v podobě např. * speciální slevy pro vybrané * nízké ceny ve snaze eliminovat konkurenci * slevy za nákupy ve větším rozsahu, které redukují konkurenci nebo podporují vznik monopolů * ve fúzích firem se stejným výrobním programem
Antimonopolní politika – k ochraně konkurentů proti nežádoucím praktikám monopolů a ke kontrole růstu monopolů (např.: soustava program na podporu drobného a středního podnikání, opatření na ochranu hospodářské soutěže a na ochranu spotřebitele)
Působení skrz státní regulace – státy regulují určité trhy zboží (v řadě zemí zemědělství a energetika) (státní instituce, které to dělají, např. ČNB, MF, MPO, CzechInvest, Ministerstvo životního prostředí, úřad pro ochranu hospodářské soutěže, ministerstvo dopravy a spojů…)
Cenové regulace- se stát snaží vyloučit z cen prvek monopolního zisku (snížení cen a zvýšení produkce) * 3 způsoby usměrňování cen – cenové moratorium, pevná max. či min. cena nebo věcné usměrňování cen
Zestátnění - speciální forma státní regulace. U státních podniků zatím ale nikde nebyl vytvořen systém ekonomické stimulace, který by byl na úrovni stimulace na základě zisku.
Externality
základní příčinou vzniku externalit jsou nepřesně vymezená vlastnická práva, na jejich existenci tak lze reagovat přesnějším vymezením a snadnější vymahatelností vlastnických práv. Externality se nemohou projevit, pokud jsou vlastnická práva zformulována tak, aby odpovídala podmínkám Coaseovy věty. způsoby eliminace či snížení: 1. internalizace externalit státem – spojí se dva podniky (stát např. podpoří jejich fúzi), mezi nimiž existují a tím se stanou součástí soukromých (interních) nákladů nově vytvořené firmy. 2. uplatnění sankcí vůči subjektům, které jsou zdrojem externalit, limity, ekologické daně, státní subvence až do podoby zákazů * uplatnění limitů (limitem je jako všude efektivní byrokracie) – např. kolik a čeho se smí vypouštět do ovzduší, ale nutnost kontroly a mělo by to být levnější než sankce * ekologická daň – ideální výše daně by měla odpovídat výši externích mezních nákladů (protože v případě záporných externalit se subjekty rozhodují podle soukromých MC odlišených od SMC o EMC) * tzv. Pigouova daň – ideální daň ve výši EMC popřípadě EMU vliv poplatků a subvencí na tržní rovnováhu – obr.20-2 1. Daň za znečištění ↑N posun S do S‘ omezení externalit ale ↑P a ↓Q 2. Vláda může subvencovat část nákladů určených pro odstranění externalit posun z S do S‘‘ ↑Q a ↓P ale riziko zvýšení objemu externalit s objemem statků
Veřejné statky
Pokud zjistí potřebný objem veřejných statků, musí získat finanční prostředky na jejich výrobu kde vzít peníze? * stát může překonat problém černých pasažérů zdaněním všech potenciálních spotřebitelů veřejných statků, aby vybral potřebnou peněžní částku. kdo bude statky poskytovat? (např. obrana, školství, zdravotnictví) * stát nebo soukromé firmy výsledkem rozhodování státu a neznalosti přesných informací (jako jsou např. preference) se může stát, že ani stát nerozhodne o veřejných statcích efektivně.
Tržní selhání na trhu s informacemi
Trh s informacemi není dokonale konkurenčním trhem výrobní a alokační neefektivnost
Příčinou neefektivní alokace informací prostřednictvím tržního mechanismu může být i to, že informace odpovídají svými rysy veřejným statkům. Získat je je nákladné, ale jakmile jsou k dispozici tak mezní náklady k jejich poskytnutí dalším jsou nulové.
Další problém je asymetrie informací.
Stát může nutit vyrábět podle norem, vynutit poskytování informací prodejci apod. případně může zajišťovat veřejnou dostupnost informací.
Konflikt mezi efektivní alokací zdrojů a hodnotovým systémem společnosti efektivní alokace zdrojů nemusí být vždy jediným cílem, který společnost sleduje trh může např. nabízet zboží, které jsou pro spotřebitele škodlivé, vytěsňování statky s nižším užitkem příčina: manipulovatelnost reklamou Stát se snaží posílit postavení spotřebitelů (např. omezováním určitých druhů reklamy) Omezení či zákaz
Zdůvodnění pro tato státní opatření jsou většinou etická nebo morální, ne ekonomická. čili efektivní alokace zdrojů se tedy může dostat do konfliktu s ostatními cíli společnosti (např. klasickým příkladem je prohibice, která vede k redukci vysoce efektivní výroby alkoholických nápojů).
Přerozdělování příjmů
Významná forma konfliktu efektivnosti a hodnotového systému je skutečnost, že společnost (reprezentovaná státem) nepovažuje rozdělení příjmů tak, jak se vytvořilo na trzích, za sociálně přijatelné. (efektivnost x spravedlnost) stát tedy provádí přerozdělovací procesy – 2 způsoby (bod F výchozí situace) 1. přerozdělení majetku – může dojít např. k přerozdělení vlastnictví statku X ve prospěch spotřebitele A (F1) nebo statku Y ve prospěch spotřebitele A (F2), tyto body ale nejsou efektivní a tak dochází k vzájemné směně a nastává rovnováha v bodě H, kdyby k přerozdělení nedošlo, byla by v bodě G 2. přerozdělení příjmů – státní orgány nemění struktur vlastnictví výrobních faktorů, ale odčerpávají část příjmů od jednoho spotřebitele a ten poskytují jiným spotřebitelům např. ve formě transferů (posun linie rozpočtu KL), rovnováha tedy nastane ve stejném bodě (H) jako v předchozím přerozdělením se mění pevnostní rozdělení v rozdělení konečné. Efektivním bodem alokace obou statků je pak bod H.
Selhávání státu má příčiny ve dvou oblastech 1. nedokonalé rozhodování státních orgánů – důvodem jsou obvykle časová zpoždění * informační časové zpoždění – doba mezi zjištěním a zásahem * politické časové zpoždění – doba rozhodování o zásahu od projednání po uplatnění * implementační zpoždění – od uplatnění do prvních projevů opatření 2. lobbistický nátlak – upřednostnění nátlakových skupin před společensky efektivním * vyhledávání renty – snaha přivlastnit si pomocí státního orgánu monopolní zisk, neproduktivní vynaložení zdrojů tržním subjektem, jež mu přináší ekonomický zisk vyšší, než by byl zisk v podmínkách dokonalé konkurence (snaha přivlastnit si prostřednictvím státních orgánů monopolní zisk) * lobování za získání administrativní výhody díky rozhodnutí vlády, díky kterému se stane např. jediným dodavatelem ve veřejném sektoru, uvalení kvót na dovoz, vysoké clo – o monopolní zisk usilují všechny firmy * Celkové sociální náklady monopolu jsou vyšší než náklady mrtvé váhy, převyšují je o náklady spojené s vyhledáváním renty. výsledek je vždy stejný – snížení ekonomické efektivnosti, negativní ovlivnění rozdělení důchodů apod.