Obsah

Úvod 4

1. Charakteristika potenciálu a ekonomického rozvoje členských států 5 1.1 Čínská lidová republika 5 1.2 Brazilská Federativní republika 6 1.3 Ruská federace 7 1.4 Indická republika 9 1.5 Jihoafrická republika 10

2. Společná iniciativa států BRICS 12 2.1 Pravidelné summity 12 2.1 Summit v Durbanu 13 2.1 Projekt rozvojové banky 14

3. Společná iniciativa států BRICS 16 3.1 MIST jako "konkurence" BRICS 16 3.2 Kritika BRICS 17 3.3 BRICS a EU 18

Závěr 19

Seznam použité literatury 20

Úvod

Rozložení ekonomických a politických sil ve světě prochází nyní velmi turbulentním vývojem a v souvislosti s tímto trendem bývá často zmiňován pojem BRICS. Pod touto zkratkou se skrývá uskupení velkých rozvojových ekonomik: Číny, Ruska, Indie, Brazílie a Jihoafrické republiky, o kterých se předpokládá, že se stanou v budoucnu hlavními hybateli světové ekonomiky. Jednotliví členové jsou považováni za nejvýznamnější země ve svých regionech a v rámci mezinárodních ekonomických vztahů se snaží reprezentovat zájmy rozvojového světa. Jejich význam ve světovém kontextu stále roste a v současné době představují velkou výzvu pro západní „dominanci“. Jednoznačně dosahují vyššího ekonomického růstu a na rozdíl od rozvinutých ekonomik nebyli tolik zasaženi ekonomickou krizí.
Záměrem této práce je posoudit z několika úhlů pohledu význam, potenciál a budoucnost uskupení BRICS. Skupiny, která sice představuje jedny z nejnadějnějších ekonomik světa, ale také země, které musí čelit mnohým nelehkým výzvám.
Práci jsem rozčlenil do 3 kapitol. Na začátku práce bude věnována pozornost ekonomickému vývoji v jednotlivých členských státech. Poté bude kladen důraz na současné trendy, potenciál, problémy ale i na vliv hospodářské krize a historické pozadí současného stavu.
Druhá kapitola bude věnována společným iniciativám tohoto uskupení. Jedná se především o pravidelně pořádané summity a jejich výstupy. Následně se budu v celé subkapitole zabývat doposud nejvýznamnějším střetnutím hlavních představitelů v Durbanu a nakonec se pokusím posoudit zamýšlený projekt rozvojové banky.
Poslední část seminární práce bude zaměřena na aktivity a postavení skupiny v rámci světové ekonomiky. Pokusím se zhodnotit celosvětový ekonomicky vliv, vztahy s ostatními státy a ostatními sdruženími a pozornost budu věnovat i kritickým a kontroverzním názorům.

1. Charakteristika potenciálu a ekonomického rozvoje členských států

1.1 Čínská lidová republika
Čína, nejlidnatější stát světa a další potenciální světová supervelmoc. Celosvětově hraje ekonomicky a politicky jednu z nejvýznamnějších rolí a jako druhá největší světová ekonomika si stále uchovává výrazný růst HDP, který se v roce 2012 pohyboval na úrovni 7,8%. Současně je také největším světovým exportérem.
Čína má ovšem také stinné stránky. V zemi vládne autoritářský režim komunistické strany Číny, který má ovšem do ideálů komunismu poměrně daleko. Od roku 1978, kdy generální tajemník Deng Xiaoping zavedl v ekonomice principy tržního hospodářství, byly v Číně z komunistických praktik ponechány v zásadě pouze represe.
Rok 1978 znamenal pro zemi a především její ekonomiku zásadní zlom. Na začátku reformního procesu režim upustil od zásad kolektivního zemědělství a začal s pomalým uvolňováním ekonomiky řízené „stalinistickými“ principy. Následně bylo dovoleno soukromé podnikání, byl budován nezávislý bankovní systém, zakládány prvních burzy a především trh byl otevřen celému světu. Tato opatření vyústila v rapidní růst ekonomiky, jehož jsme svědky i dnes i když v daleko menší intenzitě.
V současnosti, kdy již Čína dávno dokončila reformní proces, si stojí ekonomicky poměrně dobře i v kontextu ekonomické krize. Země je největším příjemcem zahraničních investic. Světová banka odhaduje jejich hodnotu okolo 80 miliard dolarů ročně. I v souvislosti s přímými zahraničními investicemi čínský pracovní trh produkuje ročně 15 milionů pracovních míst, což je i při zohlednění velikosti trhu vysoké číslo. Pracovní síly jsou i nadále pro investory atraktivní, ovšem se zvyšující se kvalifikací roste i jejich cena. Koncem roku 2013 se předpokládá, že čínský HDP dosáhne úrovně 13 623 bilionů dolarů. Což je také podpořeno faktem, kdy v době ekonomické krize mezi roky 2011 a 2012 vzrostl čínský HDP o 9,73%. Současné předpovědi naznačují, že v roce 2018 by HDP mohlo dosáhnout 22 641 bilionů dolarů.
Čínskou ekonomiku ovšem nyní také mnoho věcí ohrožuje. Je to především obrovská míra korupce, která brzdí rozvoj této země. Významnou roli hraje také neschopnost centrální vlády kontrolovat a usměrňovat záležitosti mnohých regionů. Negativní vliv má také přelidnění a velký rozdíl mezi bohatými oblastmi na pobřeží a chudým vnitrozemím.
Nečekaně obrovská míra chudoby v Číně je poměrně překvapivým faktem v době, kdy se jméno tohoto státu "skloňuje" prakticky pouze v superlativech. 900 milionů Číňanů si musí vystačit maximálně s příjmem ve výši 3000-3500 Dolarů ročně a nejchudších 500 milionů s příjmem maximálně 1500 Dolarů. Ve stejné výši se pohybují příjmy například v Indii, Uzbekistánu, Nigérii nebo Ghaně. Ve srovnání s rostoucími životními náklady v Číně tento příjem mnohdy ani nestačí na pokrytí základních životních potřeb mnohých rodin. Nabízí se tedy otázka, jestli má smysl stimulovat domácí poptávku, tak jak to činí místní vláda ve chvíli, kdy většina populace žije pod hranicí chudoby. Většina obyvatel si vzhledem ke svým příjmům nemůže dovolit většinu výrobků v Číně produkovaných. Z tohoto důvodu je tato největší východoasijská země zcela závislá na exportech, a proto je také velmi citlivá na veškeré výkyvy v poptávce.
Budoucnost Číny závisí především na schopnosti centrální vlády stavět na přednostech země a překonat mnohé překážky. Pokud bude rozvoj Číny i nadále takto markantní a nebudou velké výkyvy v poptávce po čínském zboží, má tato komunistická země potenciál předstihnout v ekonomickém výkonu Spojené státy do první půlky 21. století.

1.2 Brazilská Federativní republika
Brazílie, s hrubým domácím produktem ve výši 2 223 miliardy dolarů, je sedmou největší ekonomikou v celosvětovém měřítku a jednoznačně největší v rámci Jižní Ameriky. V současné době je jednou z nejperspektivnějších ekonomik a mnohé ekonomické i celospolečenské reformy jí dodaly zcela nové postavení na mezinárodním poli.
Významnou roli v reformních krocích, především v oblasti investic, infrastruktury a sociálního rozvoje, znamená pořádání Světového šampionátu ve fotbale roku 2014 a letních olympijských her roku 2016. Ovšem i na Brazílii dolehla světová ekonomická krize. Především v letech 2011 a 2012, kdy hospodářský růst meziročně poklesl z 7,5% na 2,9% a dostal se až na úroveň 0,9% v roce 2012. Příčiny tohoto poklesu byly především externí a krize tolik nezasáhla brazilský vnitřní trh. Míra inflace je sice stále relativně stabilní, ale také neúměrně vysoká. Velkým problémem Brazílie ale zůstává propad národní měny, který výrazně poškodil export. Například Velká Británie do této největší Jihoamerické země vyvezla zboží a služby v hodnotě 3,5 miliardy dolarů, což znamená zvýšení exportu o 3,8 %. Brazilský vývoz se naproti tomu propadl o 13%.
„Příznivé nejsou ani výsledky zveřejněné v prvních dnech dubna 2013. IBGE oznámil, že průmyslová výroba se v měsících lednu a únoru propadla o 2,5% (automobilová výroba dokonce o 9,1%), což potvrzuje obavy, že hospodářské zotavení může být ještě komplikovanější než vláda i analisté předpokládali.“
Ve snaze zachovat v budoucnu pozitivní ekonomický vývoj musí Brazílie učinit mnohé reformní kroky. Klíčové bude snížení daňového zatížení soukromého sektoru a zásadní reforma penzijního systému. I přes velmi mladou populaci, vyplácí Brazílie na důchodech stejné procento státních výdajů jako některé v tomto ohledu velmi liberální jihoevropské státy, kde je podíl populace v důchodovém věku téměř trojnásobný. Zcela opačná situace je s infrastrukturou. Na výstavbu a opravy infrastruktury věnuje vláda pouze 1,5 % HDP v porovnání s 3,8% HDP globálního průměru. Neutěšený stav místních komunikací také výrazně negativně ovlivňuje hospodářský růst.
Ekonomika má ale i výrazná pozitiva. Například efektivní zemědělství, díky kterému je země třetím největším světovým producentem potravin. Výrazný rozvoj zaznamená také těžba ropy a dalších nerostných surovin. Nicméně pro další rozvoj země budou jednoznačně zásadní reformy a udržení pozitivního vývoje v konkurenceschopných oborech.

1.3 Ruská federace
Rusko, největší země světa, pátá největší ekonomika a významný světový hráč. Země výrazně profituje z obrovského nerostného bohatství a to především z produkce ropy a zemního plynu. K dalším vývozním artiklům patří dřevo, chemikálie, nikl nebo v poslední době na důležitosti nabírající vývoz zbraňových technologií a různých vojenských bojových prostředků. Dováženo je především spotřební zboží a průmyslové výrobky. Nicméně i průmyslová výroba v Rusku hraje důležitou roli. Mezi hlavní obchodní partnery Ruska patří například Německo, Čína nebo Ukrajina. Země ovšem stále není považována za demokratickou a tíží ji mnohé problémy.
Ruská ekonomika prošla od počátku devadesátých let obrovskými změnami. Přechod z centrálně plánovaného hospodářství byl bolestný, avšak od roku 1998 kdy byla v zemi zásadní měnová krize se ekonomický růst pohyboval v průměru okolo 7% ročně. Zlom přišel až roku 2008, kdy Rusko těžce zasáhla světová finanční krize především kvůli její závislosti na exportu nejrůznějších komodit, zejména nerostných surovin. Zlepšení přišlo až roku 2010, bylo ovšem vyvolané pouze růstem cen ropy a dalších Ruskem vyvážených surovin na světových trzích a především státní finanční pomocí bankovnímu sektoru ve výši 200 miliard dolarů.
Ani dnes se ovšem Rusko bez exportu zmíněných komodit neobejde. Roku 2012 se sice ekonomice podařilo dosáhnout růstu ve výši 3,6%, ale předpoklad na rok 2013 je již pouhých 1,6%. Ruská vláda předpokládá růst ve výši 1,8% a například mezinárodní měnový fond očekává 1,5%. Tento pokles je vyvolán především sníženou domácí poptávkou nebo výkyvy na trhu s komoditami. Jednou z příčin má být i vrcholení prací na obrovských projektech jako je veškeré zázemí a sportoviště pro olympiádu 2014 v Soči nebo ropovod Nordstream, které výrazně vážou mnoho ruského kapitálu a omezují tak investiční činnost. Kvůli velkým a nepředpovídatelným výkyvům na komoditním trhu se vláda intenzivně snaží zvýšit podíl průmyslové produkce, která se ale do této chvíle výrazně propadala a nyní si drží tempo růstu pouhé 0,1%. Ve stejné době se další z klíčových oborů, stavebnictví, propadlo o 8%. Jako podpůrný balíček plánovala i centrální vláda miliardové investice především do infrastruktury s vidinou podpory růstu, ale nyní se začínají objevovat signály o přehodnocení plánu a nástupu úsporných opatření.
V obavách o budoucnost začali i významní činitelé průmyslu a obchodu vyvíjet tlak na centrální banku aby snížila úrokové sazby a podpořila tak dosavadní byť chabý růst dokud si Rusko uchovává "rozumnou míru" inflace. Zatím se tak nestalo.
V současné době ale i relativně oslabuje rubl a zvýhodňuje tak pozici ruských exportérů a zvyšuje příjmy z vývozu hlavních ruských komodit. Doposud ztratil přibližně 8% své hodnoty vůči dolaru a obchoduje se na nejnižší úrovni za poslední 4 roky.
Pokud se v roce 2014 bude světová ekonomika nadále "relativně" pozitivně vyvíjet, tak to dává šanci Rusku dosáhnout růstu ve výši okolo 3%. Například mezinárodní měnový fond již roku 2014 očekává významné oživení ruské ekonomiky a návrat tempa růstu HDP ke 3%ním hodnotám. Nicméně svůj předpoklad podmiňuje zásadními strukturálními změnami. Velkou roli bude hrát i vývoj cen ropy a zejména ekonomická kondice Evropské unie jako největšího ruského partnera.

1.4 Indická republika
Desátá největší světová ekonomika, 19. největší exportér a 10. největší importér. Zejména ale druhá nejvíce zalidněná země světa s populací blížící se 1,2 miliardám obyvatel. Země s obrovským potenciálem, ale rovněž jako před ostatními členy BRICS, tak i před Indií stojí mnoho výzev nejen ekonomického charakteru.
Poslední tři desetiletí rostla indická ekonomika opravdu obdivuhodným tempem v průměru každoročně o 6,4%. Mezi roky 2002 až 2011 to bylo dokonce v průměru o 7,7%. Ekonomický růst se zdál být nezastavitelný a mnozí odborníci předpovídali Indii jen tu nejlepší budoucnost.
Nyní v podmínkách hospodářské krize byla ovšem indická sebedůvěra silně otřesena a ekonomický vývoj už není ani zdaleka tak pozitivní a hospodářský růst se významně zpomalil. Nicméně ani tato fakta neodradila vlivnou finanční instituci, americkou banku Goldman Sachs, od prohlášení, ve kterém předpokládá, že se Indie do roku 2035 stane 3. největší světovou ekonomikou a dosáhne 60% velikosti ekonomiky americké. Současně ovšem dodává, že Indii od této pozice dělí náročná a strastiplná cesta.
Vláda byla nucena v souvislosti s hospodářským vývojem historicky přijmout poměrně radikální plán ekonomického rozvoje. Například významně zjednodušila do té doby neuvěřitelně složitý proces zakládání nových firem a živností a zrušila zákaz privátních investic do oborů jako je pojištovnictví a jiných podle vlády strategických oborů. Dále významně snížila daňové zatížení a zahájila rozsáhlý proces privatizace státních podniků. To stačilo na 20 let radikálního rozvoje, ale nyní se začíná projevovat nedostatečnost těchto opatření. Ekonomika je stále příliš regulována. Flexibilita na pracovním trhu je nízká a pro zaměstnavatele je překvapivě obtížné propouštět. To má za důsledek, že velké indické korporace stále více preferují automatizovanou výrobu před dělnickou prací. Snižuje se i atraktivita pro zahraniční investory, protože je stále těžké jakkoli repatriovat zisky.
Problémy způsobil i nenadálý propad domácí měny na rekordně nízkou úroveň vůči dolaru během srpna 2013. Nyní ovšem odborníci tvrdí, že se situace již stabilizovala.
Ke kladům indické ekonomiky patří její výrazná diverzifikace do mnohých oborů zahrnující průmysl, zemědělství, významnou textilní výrobu a služby. Nejdůležitější je ale stále zemědělství, které zaměstnává 66% obyvatelstva. V současné době výrazně roste význam sektoru služeb, který hraje čím dál tím výraznější roli. Podporuje to i fakt, že Indie jako jedna z mála rozvojových asijských ekonomik není závislá pouze na exportu a domácí poptávka je pro hospodářství zásadní. Indie je také oblíbená destinace outsorcingových aktivit mnohých západních firem především z Velké Británie a USA. Firmy tam soustřeďují zejména technickou podporu a zákaznické služby.
Jak jsem již uvedl, před Indií nyní stojí mnoho výzev. Především se bude muset vyrovnat s rostoucí chudobou a také se zaměřit na rozvoj zaostalého venkova. Dále dokončit započaté ekonomické reformy a pokusit se stát se ještě atraktivnější pro zahraniční investory. Pokud se alespoň něco podaří uskutečnit, tak může Indie v budoucnu využít svůj obrovský potenciál a stát se opravdu 3. největší světovou ekonomikou.

1.5 Jihoafrická republika
I tato nejrozvinutější země afrického kontinentu má se svými partnery ze skupiny BRICS mnoho společného. Především ji tíží podobné problémy a společně s ostatními staví částečně na podobných přednostech. Nicméně má i spoustu specifik a někteří experti dokonce tvrdí, že její začlenění do skupiny nebylo vhodné a že Jihoafrická republika se svými charakteristikami do uskupení vůbec nepatří.
Jihoafrická republika má jednoznačně komparativní výhodu v zemědělství, hornictví a průmyslové výrobě navázané na tyto sektory. Na rozdíl od zbytku afrického kontinentu už není Jihoafrická republika závislá na primárním a sekundárním sektoru ale 60% HDP již tvoří terciární sektor, čímž se země přiblížila charakteristikám vyspělých zemí.
Ovšem i tuto zemi stejně jako všechny ostatní státy BRICS významně zasáhla ekonomická krize. Ekonomika nyní roste nejnižším tempem za poslední čtyři roky a zvedá už tak rekordní míru nezaměstnanosti. Současné tempo růstu se pohybuje pod 3%, což může vypadat relativně optimisticky, ale jihoafrická vláda předpokládala růst daleko vyšší a pro efektivní snížení enormní nezaměstnanosti by byl třeba růst alespoň ve výší 7.5%. Oficiální statistiky uvádějí míru nezaměstnanosti 25%, avšak neoficiální údaje hovoří až o 40% nezaměstnané populace. Poprvé se také oficiální počet nezaměstnaných dostal přes hranici 7 000 000 osob. Vůbec největší míra nezaměstnanosti v zemi je v oblasti Makhuduthamaga v severní provincii Limpopo u hranic s Botswanou a Mosambikem, kde je dokonce oficiální nezaměstnanost téměř 70%.
Na nízkou ekonomickou výkonnost reaguje i místní měna, která oslabila vůči dolaru o 23% a dotkla se i 4letého minima. Na rozdíl od dalších států BRICS například Inde nebo Brazílie má Jihoafrická republika pouze omezené možnosti jak zvrátit nepříznivý vývoj měnového kurzu. Vláda drží rezervy ve zlatě a devizách pouze ve výši 47 miliard dolarů, což v porovnání s například 280 miliardami dolarů indických rezerv nemá šanci vývoj výrazně ovlivnit.
V poslední době jsou časté i velké stávky v různých průmyslových podnicích a oficiální stížnosti mnohých vysokých představitelů finanční sféry na nepřiměřenou nákladnost a obtížnost podnikání v zemi.
V souvislosti s ekonomickým vývojem vláda začala aplikovat tzv. plán (NGP) The New Growth Path. Ten má zajistit konkurenceschopnou, férovou a sociálně soudržnou ekonomiku. To především z důvodu velkého rozdílu ve vzdělanosti, nezaměstnanosti a průměrných příjmech jednotlivých etnických skupin. Mezi jednotlivými skupinami obyvatel panuje i velká nevraživost, což je jeden z důvodů obrovské kriminality v zemi. NGP má především vytvořit nová pracovní místa, podpořit zemědělství a rozvoj v některých méně rozvinutých regionech, především na severu a ve vnitrozemí.
I přes veškeré problémy je Jihoafrická republika jednoznačně nejrozvinutější africkou zemí a členství ve skupině BRICS je toho důkazem. Země se profiluje jako vstupní brána na africký kontinent pro mnohé země a především pro skupinu BRICS. Tento fakt se pokládá za jeden z hlavních důvodů pro začlenění této země do skupiny BRICS.

2. Společná iniciativa států BRIC
2.1 Pravidelné summity
Politický dialog mezi tehdy ještě zeměmi BRIC začal v září roku 2008, kdy se uskutečnila krátká schůze ministrů zahraničí Ruska, Číny, Indie a Brazílie u příležitosti 63. Valného shromáždění OSN. Předmětem rozhovoru byla především témata Valného shromáždění. Důraz byl kladen na společný postup v otázkách jako jsou rozvojové problémy, globální finanční situace a klimatické změny. Výsledkem tohoto prvního setkání byla ale především vzájemná shoda a ochota ke spolupráci, což vytvořilo podmínky pro vznik dnešního uskupení BRICS.
První oficiální summit se uskutečnil roku 2009 v ruském Jekatěriburgu, kde byly ústředními tématy světová ekonomická situace, dále pak s tímto úzce související globální rozvoj a další posilování spolupráce v rámci skupiny. Výsledkem jednání bylo dvacet bodů, které se věnovaly hlavně globální ekonomické situaci. Mezi nejvýznamnější patří výzva k implementaci výsledků jednání skupiny G20 v Londýně a s tím spojený společný postup k odvrácení ekonomické krize. Také ale potřeba předvídatelného a více diverzifikovaného mezinárodního měnového systému nebo výzva k finanční pomoci nejchudším zemím těžce zasaženým ekonomickou krizí.
Následující summit hostila o rok později Brazílie ve svém hlavním městě. Témata tohoto setkání byla velmi obdobná se snahou reflektovat nastalé změny a pokračující ekonomickou krizi. Výsledkem summitu byla opět společná stanoviska ve vztahu ke globálnímu rozvoji, kdy nejvyšší představitelé zmíněných státu vyjádřili podporu společnému demokratickému rozvoji založeném na respektu a rovnosti. V souvislosti s tím byla zmíněna nezastupitelná role skupiny G-20 a především OSN. S ohledem na činnost Organizace spojených národů, ale byla zdůrazněna nutnost rozsáhlé reformy s cílem učinit tuto mezinárodní organizaci více efektivní a "akceschopnou", aby se mohla lépe vypořádávat s nastalými problémy. V otázce světové ekonomiky a v kontextu finanční krize byla na summitu zmíněna významná role rozvíjejících se ekonomik a nutnost, aby byl tento fakt celosvětově více reflektován. Jako příklad byly uvedeny instituce Mezinárodní měnový fond a Světová banka, kde by měly být dle názoru nejvyšších představitelů zásadně pozměněny rozhodovací pravomoci a role jednotlivých členů s ohledem na zlepšení postavení rozvíjejících se trhů jakými jsou například členové BRIC. Na závěr jednání se členské státy se dále zavázaly prohlubovat započatou spolupráci, která už nabrala konkrétní rozměry například v oblasti ekonomiky, kultury nebo vědy.
V pořadí třetí summit se konal roku 2011 v Čínské lidové republice ve městě Sanya. Tohoto dalšího setkání leaderů se zúčastnila i Jihoafrická republika jako nový právoplatný člen. Vstup tohoto afrického státu byl pro mnohé překvapením, protože republika Jižní Afrika nebývá považována na rozdíl od ostatních států BRIC za další potenciální velmoc a od ostatních členských států se v mnohém odlišuje. Důvodem může být pozice Jižní afriky jako "vstupní brány" na africký kontinent nebo dále v tomto ohledu silný vliv a zájem Číny. Z důvodu vstupu nového člena bylo tedy k oficiálnímu názvu skupiny přidáno písmeno S.
Roku 2012 se konal další summit v indickém Novém Dillí. Během tohoto setkání se vedoucí představitelé opět věnovali aktuálním, především ekonomickým otázkám. Zazněla ostrá kritika směrem k řešení krize v západním světě s důrazem na problémy eurozóny a současně státníci vyzdvihli způsob, jakým se státy BRICS vypořádávají s nastalou krizí. Dále byla kritizována politika Světové banky a Mezinárodního měnového fondu. Poprvé také byla naznačena možnost založení vlastní Rozvojové banky pod kontrolou zemí BRICS, protože role současných institucí podporujících rozvojové snahy je státy BRICS vnímána jako nedostatečná. Dále byla vydána například stanoviska k současné bezpečnostní situaci s důrazem na probíhající konflikty v Afghánistánu, Sýrii nebo nepokoje ve zbytku arabského světa.
V roce 2012 se nejvyšší představitelé sešli ještě jednou. Schůzka proběhla těsně před začátkem konference G-20 v Mexiku. Během setkání leadeři především koordinovali společný postup na nadcházející konferenci.

2.2 Summit v Durbanu
Poslední a zatím nejvýznamnější setkání se uskutečnilo v březnu roku 2013 v jihoafrickém městu Durban a zakončilo tak první kolo jednání ve všech členských státech. Vzhledem k místu konání bylo ústředním tématem summitu: "BRICS a Afrika - partnerství pro rozvoj, integraci a industrializaci". V souladu s tímto "mottem", jak uvedli vedoucí představitelé na summitu, hodlají státy BRICS významně posílit vzájemnou spolupráci se státy afrického kontinentu a významně jim pomoci v jejich rozvoji. Pro splnění tohoto cíle je dle uskupení BRICS nezbytné pokračovat v nastalém africkém integračním procesu, kterému vyjádřili plnou podporu. Konkrétní podobu má mít pomoc v podpoře přímých investic na kontinentě, v podpoře konkurenceschopných a vyspělých odvětví, v pomoci v oblasti vědy a výzkumu a diverzifikaci afrického exportu. Současně vyjádřili svou podporu Africké unii v nejrůznějších rozvojových programech, které započala v posledních letech.
Dále zazněla kritika směrem k vyspělým zemí a zejména k USA, EU a Japonsku, které uskupení viní z bezohledného postupu při řešení globální finanční krize. Mnohé kroky tamních centrálních bank a vlád sice mají pomáhat ekonomické kondici v těchto státech, ale mají mít také výrazně negativní dopady na rozvojový svět.
V souvislosti s tímto problémem se státy BRICS vyjádřily k potřebě více efektivního přerozdělování finančních prostředků určených k rozvoji a učinily významný pokrok v založení "vlastní" rozvojové banky. Tato instituce má suplovat roli mezinárodních organizací jako je Světová banka a být ve svých činnostech ještě efektivnější.

2.3 Projekt rozvojové banky
Jak je uvedeno v předchozí podkapitole rozvojová banka BRICS má sloužit jako alternativa Světové bance a Mezinárodnímu měnovému fondu. Předmětem její činnosti bude financování rozvojových projektů zejména infrastrukturní a industriální povahy. Začátek její činnosti již byl několikrát odložen, naposled na rok 2014 a rozdílné zájmy a vliv jednotlivých členských států v poslední době navenek zpochybnují reálnost tohoto projektu. Nicméně někteří experti novou rozvojovou banku vítají, druzí tvrdí, že nemá potenciál na to být lepší než stávající instituce a bude pouze přítěží.
Vzhledem k rostoucí roli států BRICS jsou tyto snahy oprávněné, avšak okolo rozvojové banky nyní vyvstává mnoho otázek. Zejména obavy z dominance Číny jsou na místě. Čína vzhledem ke své pozici, kdy její HDP je vyšší než HDP ostatních členů dohromady, bude mít jistě v instituci největší vliv už jenom proto, že do ní bude zcela jistě nejvíce přispívat.
V tuto chvíli ještě není jisté, kde bude instituce sídlit, kým bude tvořen personál, komu bude půjčovat peníze a mnoho dalších otázek, především se ale nabízí otázka, jestli jsou státy BRICS natolik propojené a mají natolik stejné zájmy, aby byly schopny udržovat společnou instituci. Známa je pouze výše počátečního vkladu. 100 miliard dolarů. Ve hře je stále i možnost podílu dalších především rozvojových zemí na vkladu do projektu.

3. Společná iniciativa států BRICS

3.1 MIST jako "konkurence" BRICS
Jim O’Neil, jeden z vedoucích pracovníků americké investiční banky Goldman Sachs, který před lety poprvé použil termín BRIC, nyní obrací svou pozornost jinam a snaží se zpopularizovat nové označení pro rozvojové ekonomiky s největším potenciálem. Konkrétně jde o skupinu MIST. Zcela nové označení pro Mexiko, Indonésii, Jižní Koreu a Turecko.
Výše uvedené 4 státy jsou největšími ekonomikami Goldman Sachs N-11 Equity Fundu. (GSYAX) otevřeného v roce 2011, který umožňuje investovat do podle banky 12 trhů s jedním s největším potenciálem. V roce 2012 tento fond vzrost o více než 12% v porovnaní s 1,2% fondu určeného pro státy BRICS..
Celkově v poslední dekádě státy MIST více než zdvojnásobily svou ekonomickou výkonnost. Dobrým příkladem je Mexiko, které především díky rekordním exportům automobilů a dalších produktů má potenciál velmi brzy předstihnout Brazílii jakožto největší jihoamerickou ekonomiku. Všechny státy MIST s vyjímkou Jižní Koreje mají mladou populaci, rostoucí střední třídu, strategickou geografickou polohu a hlavně výrazně rostoucí kupní sílu obyvatel podporovanou relativně stabilní inflací. Jižní Korea už není rozvojovým státem, ale ekonomicky je jednoznačně tahounem celé skupiny a hodnoty růstu jsou pro takto rozvinutou ekonomiku nebývale vysoké.
Mnozí experti si nyní kladou otázku, zda jsou schopny státy MIST konkurovat státům BRICS. V současné době skupina MIST rozhodně na sebe nestrhává tolik pozornosti jako BRICS v roce 2001, což může být z důvodu nepředpokladu, že by se z nich někdy staly globální supervelmoci. Nicméně země MIST nabízí lepší podnikatelské prostředí než BRICS a jsou obecně více otevřeny zahraničním investicím a i míra růstu HDP je obecně ve skupině MIST vyšší než v BRICS. Jakkoli bude ovšem růst vysoký nebo podnikatelské prostředí dobré, nepřibližují se státy MIST ani zdaleka celkové velikosti BRICS v ohledech jako je celkové HDP nebo počet obyvatel a mohou se jim při pozitivním vývoji pouze přiblížit.
Nicméně situace ve státech MIST stejně jako v BRICS není zcela ideální. Mexiko vykazuje sice ohromný růst, ale je výrazně závislé na obchodu se Spojenými státy. Indonésie má sice mnohé suroviny a mladou populaci, ale také extrémně křehkou politickou rovnováhu a nesourodou populaci. Stejně jako Mexiko tak také Indonésie je závislá na jednom partnerovi a to konkrétně Číně. Turecko zažívá nebývale vysoký růst, ale opět je závislé tentokrát na zahraničních investicích a při zhoršení globální ekonomické kondice se příliv investic může významně snížit. Poslední Jižní Korea už vůbec není rozvojovým státem, má stárnoucí populaci a i tempo růstu v poslední době zpomaluje.
Z mého pohledu jsou obě skupiny natolik různorodé, než aby je bylo možné reálně porovnávat. A především státy MIST jsou opravdu natolik rozdílné, že v porovnání s nimi BRICS vypadají jako jednolitá soudržná skupina.

3.2 Kritika BRICS
Kritika uskupení BRICS přichází především ze západních zemí, jejichž dominanci skupina ohrožuje jak na politickém tak ekonomickém poli. Hlavním argumentem Západu je již výše zmíněná neintegrita skupiny. Někteří experti zastávají názor, že například spojení Brazílie, Jižní Afriky a Indie by bylo mnohem vhodnější a přirozenější něž současná skupina. To je podpořeno faktem, kdy jednoznačně nejvlivnější člen skupiny Čína má daleko silnější ekonomiku, mnohem větší růst a také styl zahraniční politiky je daleko agresivnější než diplomacie zbytku členů skupiny. V rámci uskupení mají také všechny státy s Čínou hluboké obchodní deficity. Další člen Jihoafrická republika na rozdíl od ostatních členů může být jen těžce jednoznačně vnímána jako "kontinentální leader" a stejně jako Rusko už není rozvojovou ekonomikou.
Integritu skupiny také ohrožují vzájemné rozpory mezi členy. Například Čína a Indie mají stále územní rozpory a soupeří o námořní převahu v Indickém oceánu nebo na řece Brahmaputa. Rivalita se začíná projevovat i ve společných iniciativách jako je například projekt rozvojové banky.
Západu také významně vadí postoj BRICS k například syrskému válečnému konfliktu nebo íránskému jadernému programu. Místo podpory zásahu do konfliktu s cílem ukončit krveprolití členské státy v čele s Ruskem stojí jednoznačně v opozici vůči tomuto řešení. Oficiální postoj skupiny ke konfliktu zmiňuje potřebu hlubokého mezinárodního dialogu, který zohlední legitimní potřeby celého syrského lidu na sebeurčení. Stanovisko k íránskému jadernému programu, kdy je země podezřelá z potenciální produkce jaderných zbraní, je podobné a skupina BRICS uznává právo Iránu na mírový jaderný program v souladu s jeho mezinárodními závazky.

3.3 BRICS a EU
Pro EU znamenají státy BRICS velmi významné partnery. Jakákoliv jednání probíhají ale pouze jako bilaterální rozhovory s jednotlivými státy, ne se skupinou jako celkem. Vzájemná spolupráce se odvíjí především na bázi obchodních vztahů. Diplomatické vztahy a nalezení shody v politických záležitostech je mnohdy velmi složité, protože ve státních zřízeních a v sociální nebo ekonomické sféře panují mezi EU a BRICS mnohdy propastné rozdíly.
Spolupráce mezi EU a státy BRICS je na různé úrovni. Například spolupráce s Ruskem je velmi intenzivní a je rozdělena do 4 hlavních okruhů. Mezi ně patří ekonomická situace, obchod, dalším je svoboda, bezpečnost a justice a poté vnější bezpečnost a vzdělání. Na této bázi spolupracují již od roku 1994. Současně od roku 2008 probíhají jednání o nové podobě spolupráce.
EU a Indická republika mají vzájemně intenzivní vztah mající počátky již v 60. letech. Mezi roky 1993 a 1994 byla uzavřena vzájemná smlouva o spolupráci, která umožnila intenzivní dialog, který zahrnuje každoroční summity, setkání vedoucích představitelů či expertů z různých oblastí. V roce 2004 se Indie stala jedním ze "strategických partnerů" Evropské unie.
Vztahy mezi EU a Čínskou lidovou republikou mají počátek v roce 1975 a EU má s Čínou uzavřenu vzájemnou dohodu o obchodě a spolupráci, především z důvodu intenzivní obchodní výměny a pozice Číny jako největší exportéra do EU. V roce 2010 došlo k rozšíření spolupráce do oblasti zahraničních vztahů, bezpečnostní politiky nebo řešení globálních problémů. Každoročně se pořádají mnohé summity EU a Číny zaměřené na nejrůznější oblasti.
S Brazílií jedná EU především prostřednictvím jihoamerického uskupení MERCOSUR, jehož je Brazílie členem. Nicméně Brazílie je nevýznamnějším trhem pro EU v rámci jižní Ameriky a i proto spolupracuje s EU v mnohých oblastech. Jedná se především o obchod, udržitelný rozvoj, globální změny, integrační proces v jižní Americe nebo boj proti chudobě

Závěr
Ve své práci jsem se pokusil kriticky a z několika úhlů pohledu posoudit význam a pozici skupiny BRICS ve světové ekonomice. Na základě prostudovaných zdrojů se jednoznačně potvrdil můj předpoklad o jejich mimořádné důležitosti pro světové hospodářství, ale také o velkých výzvách nejrůznějšího charakteru, které tyto země musí překonat.
Všechny země pojí zásadní ekonomická role v jejich regionech, ale i mnohé další charakteristiky jako je například vysoký ekonomický růst i v podmínkách ekonomické krize, mladá a perspektivní demografická struktura nebo atraktivita pro zahraniční investory. V tomto ohledu ale vnímám začlenění Jihoafrické republiky do uskupení jako minimálně velmi kontroverzní, protože jako jediná ze zemí skupiny se od ostatních významně odlišuje a pro její ekonomiku ani nejsou typická mnohá výše uvedená pozitiva, která skupinu vzájemně pojí. Na druhou stranu je také patrná výrazně dominantní role Číny, jakožto ekonomicky nejvýkonnějšího člena. Obě tyto výše uvedené skutečnosti, ale i mnohé další způsobují, že uskupení není příliš konzistentní a další integrace bude z mého pohledu velmi problematická. Mezi další důvody patří odlišné ekonomické i politické zájmy jednotlivých členů, ale také například jejich územní rozpory. Vzájemná obchodní aktivita členů také není nijak výrazná a jednotlivé země jsou obchodně navázány především na své regiony s výjimkou Číny, se kterou mají ostatní členské země výrazné obchodní deficity.
V posledních letech je nicméně patrná snaha o užší integraci a zvýšení globálního vlivu. Dobrým příkladem toho je projekt rozvojové banky, který má za cíl představovat alternativu pro mezinárodní instituce angažované v pomoci rozvojovému světu jako je Světová banka nebo Mezinárodní měnový fond. Skupina BRICS se dlouhodobě snaží nepříliš úspěšně zajistit si v těchto institucích, které jsou významně pod vlivem USA, důležitější pozici a výsledkem toho je již zmíněná rozvojová banka BRICS.
Země BRICS opravdu představují výzvu pro západní „dominanci“ a pokud jejich rozvoj bude nadále takto markantní a nenastanou žádné další zásadní ekonomické krize, nevyhnutelně dojde k výrazným změnám v rozložení celosvětové ekonomické síly a politického vlivu ve prospěch skupiny BRICS. Ovšem za předpokladu, že se zemím skupiny podaří alespoň částečně překonat mnohé problémy, které před nimi stojí a dokážou zavést zásadní reformy.