OSTRAVSKÁ UNIVERZITA
Přírodovědecká fakulta
Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje
Seminární práce
Název: Jižní ostrov Nového Zélandu
Do předmětu: Destinace cestovního ruchu – Asie a Oceánie (KSG/MCRAS)
Vyučující: prof. RNDr. Vladimír Baar, CSc. RNDr. Vincenc Kopeček, Ph.D
Autor: Martin Šmigala
Obor a semestr studia: Politická a kulturní geografie, 5. semestr
Datum odevzdání: 19. 12. 2014
Obsah
1 Lokalizační přepoklady 3 1.1 Poloha 3 1.2 Reliéf 3 1.3 Vodstvo 5 1.4 Klimatické podmínky 5 1.5 Fauna a flóra 5 1.6 Ochrana přírody 6 2 Kulturně municipiální předpoklady 7 3 Itinerář 9 3.1 1. den 9 3.2 2. den 9 3.3 3. den 10 3.4 4. den 11 3.5 5. den 11 3.6 6. den 12 3.7 7. den 13 3.8 8. den 14 3.9 9. den 14 3.10 10. den 15 3.11 11. den 16 3.12 12. den 17 4 Organizace garantující rozvoj cestovního ruchu 18 5 Bibliografie a internetové zdroje 18
Lokalizační přepoklady
Nový Zéland je v současnosti jednou z nejpopulárnějších destinací cestovního ruchu. V roce 2013 navštívilo Nový Zéland více než 2,7 milionů zahraničních turistů, zejména z Austrálie, Velké Británie, USA, Číny a Německa.[1] Nový Zéland ve své propagaci cestovního ruchu umně využívá popularity filmové trilogie Pána prstenů, který se natáčel ve zdejších nádherných lokacích. Zavedl také značku 100% Pure New Zealand, která se stala hlavním logem novozélandského turismu. Odkazuje na nedotčenou, čistou přírodu ostrovní země. Jižní ostrov je sice větším ze dvou hlavních ostrvů Nového Zélandu, žije zde ale méně lidí (1 milion obyvatel na Jižním ostrově z celkových 4,5 milionu obyvatel).[2] V cestovním ruchu, ale rozhodně nehraje druhořadou roli. Jižní ostrov nabízí vhodné lokalizační předpoklady pro mezinárodní cestovní ruch, které si v následující kapitole zhodnotíme.
1 Poloha
Nejbližší pevninou je 1600 kilometrů vzdálená Austrálie. Jižní ostrov Nového Zélandu je větsím z dvojice hlavních ostrovů této země. Rozloha ostrova činí 150,437 km2. Podle rozlohy se jedná o dvanáctý největší ostrov světa. Od Severního ostrova jej odděluje 26 kilometrů široký Cookův průliv. K regionu Jižního ostrova patří také malý Stewartův ostrov (1 680km2), ležící jižně od pobřeží ostrova.
2 Reliéf
Nový Zéland leží na hranici Australské a Pacifické litosférické desky. Na Jižním ostrově se obě desky střetávájí na Alpinském zlomu (Alpine fault). Na tomto místě, kde se jedna litosférická deska tlačí pod druhou, vznikly Jižní Alpy. Toto pohoří dosahuje výšky přes 3000 metrů a nejvyšší vrchol Mount Cook (3724 m.n.m) je i nejvyšším vrcholem Nového Zélandu. Poloha v tekotnicky činné oblasti však s sebou přináší i jistá rizika. Na rozdíl od Severního ostrava se na Jižním ostrově již nevysktují aktivní sopky, poměrně častá jsou však zemětřesení. Poslední ničivé zemětřesení zasáhlo ostrov v únoru roku 2011 město Christchurch na východním pobřeží. O život tehdy přišlo 185 lidí.[3]
Severní část ostrova je charakteristická členitým pobřežím a pohořím. Oblast Marlborough Sounds, na severo východě, jsou v podstatě mořem zalitá dlouhá údolí, která tvoří bludiště ostrovů, zálivů, pláží a vodních útvarů.[4] Na severní výspě ostrova se vypíná do moře 30 kilometrů dlouhá kosa s názvem Farewell Spit, kterou tvoří písečné duny, ale také mokřady, ve kterých hnízdí četné druhy ptáků.[5] Častým cílem turistů je také pobřežní Národní park Abela Tasmana s množstvím turistických tras. Vnitrozemí ostrova tvoří strídající se pohoří Kahurangi, Richmond a Inland Kaikouras s úrodnými rovinami, na kterých se pěstuje vyhlášené novozélandské víno.
Centrální části dominuje pohoří Jižních Alp, které se táhnou přes celý ostrov v délce více než 500 kilometrů. V centrální části se nachází i nejvyšší vrcholy Jižních Alp: Mount Cook (3724 m.n.m.), Mount Tasman (3497 m.n.m.) a Mount Dampier (3440 m.n.m.). Velká část Jižních Alp je chráněna v rámci Národních parků Arthur's pass, Aoraki/Mount Cook, Westland Tai Poutini a Mount Aspiring. Samotné vrcholy hor jsou přístupné pouze zkušeným horolezcům, nicméně v oblasti Národních parků se nachází mnoho tras pro pěší turistiku vhodných i pro méně zdatné návštěvníky. Na východní stranu Jižních Alp stéká z hor množství řek, které vytvořily Canterburské roviny. Tyto roviny jsou nejrozsáhlejší na Novém Zélandu.[6]
Západní část regionu Otago je svým charakterem podobná centrální části. Zdejší vrcholy hor, však nedosahují takové výšky. Leží zde však Národní park Mount Aspiring, se stejnojmenou horou. Mount Aspiring bývá pro svou krásu novozélandský Matterhorn. Centárlní část Otaga je nejsušší částí Nového Zélandu, s vhodnými podmínkami pro pěstování ovoce a vinné révy.[7]
Jižní část ostrova je spíše nížina, občas narušena nevysokými kopci. Nejznámější z nich jsou celky Takitimu Mountains, Longwood Range a Hokonui Hills. Hlavní přírodní atraktivitou je však oblast Fiordland. Ledovci vytvořená krajina se rozprostírá na jihozápadním okraji ostrova a tvoří ji více než 10 tisíc čtverečných kilometrů fjordů a jezer.[8] Většina Fiordlandu je však nepřístupná a tak se veškerá turistická aktivita koncentruje do Milford Sound. Sklanaté hory se tyčí nad hlubokými fjordy a vytváří tak jedinečnou scenerii.[9] Řídce osídlený Stewartův ostrov, je chakteristický členitým pobřežím, s vhodnými podmínkami pro vodní sporty a také zřejmě nejlepšími možnosti pro pozorování ptáka kivi a tučňáků.
3 Vodstvo
Pobřežní linie Jižního ostrova je velmi různorodá. Na severovýchodě a jihozápadě nalezeneme velmi členité pobřeží s fjordy, zálivy a strmým přistupem k moři. Pláže vhodné k letní rekreaci nalezeneme na západním a východním pobřezí centrální části ostrova. Oblast Marlborough Sounds je vhodným cílem pro mořský kayaking.[10] Jižní ostrov disponuje hustou říční sítí. Většina řek pramení v Jižních Alpách nebo je přímo Ledovcového původu. Řekou s největším průtokem vody je Clutha v regionu Otago, je zároveň i nejdelší řekou Jižního ostrova. Clutha je vyhledávanou řekou mezi příznivci raftingu a jízdy na divoké řece. Dalšími velkými řekami jsou Taieri v Otagu, Mataura jižním regionu a Waitaki a Clarence River na východním pobřeží. Většina jezer Jižního ostrova byla vytvořena ledovcoou činností. devět z desti největších novozélandských jezer leží na Jižním ostrově. Největší z nich Te Anau (344 km2) na jihu ostrova.[11]
4 Klimatické podmínky
Nový Zéland leží v mírném klimatickém pásu, nicméně podnebí významě ovlivňuje oceán, nadmořská výška a poloha jednotlivých míst. V zemi se střídají čtyři roční obdbí s nejvyššími teplotami v lednu a únoru a nejnižšími v červnu a červenci. Jižní Alpy tvoří přírodní bariéru na které se zachytávají srážky. Zatímco ve městě Hokitika na západním pobřeží spadne průměrně v lednu 250 milimetrů srážek a v červenci 302 milimetrů, ve městě Christchurch na východě je to 39 milimetrů v lednu a 49 milimetrů v červenci. [12] Průměrná roční teplota na Jižním ostrově se pohybuje okolo 12 °C, v lednu je to 17 °C, v červenci 7 °C. Přičemž platí, že jižní oblasti jsou chladnější a s menším počtem slunečních hodin než oblasti na severu ostrova. [13] V zimě je zejména v hoských oblastech na jihu a v centrální oblasti ostrova dostatek sněhu pro zimní rekreaci. Oblíbená jsou předvším lyžařská střediska v Queenstown a Wanaka.[14]
5 Fauna a flóra
Na Novém Zélandu najdeme mnoho endemických druhů z živočišné i rostlinné říše. Známým symbolem Nového Zélandu je nelétavý noční pták kivi. Na ostrově žije několik druhů kivi, nicméně spatřit tohoto ptáka ve volné přirodě není lehké. Mnohem častěji je možno se setkat s papouškem nestorem kea, který se často vyskytuje v blízkosti lidských obydlí, či květosavkou novozélandskou. Pozorování veleryb a delfínů na východním pobřeží, v Marlborough Sounds, na jihu ostrova a na Stewartově ostrově patří k vyhledávaným turistickým aktivitám. Kvůli izolovanosti ostrova žije na Novém Zélandu málo původních savců, vyjímku tvoří netopýři.[15] V současnosti však novozélanďané chovají přes 31 milionů ovcí. Na jednoho obyvatele Nového Zélandu tak připadá sedm ovcí.[16] Květy stromu kowhai jsou považovány za národní květinu Nového Zélandu. Dalším symbolem Nového Zélandu, i národního rugbyového týmu, je list stromového kapradí. Kapradí a bukové lesy tvoří většinu lesního porostu Jižního ostrova.[17]
6 Ochrana přírody
Na Jižním ostrově se nachází deset národních parků s celkovou rozlohou 26 669 km2. Národní parky tak tvoří více než 17 % celkové rozlohy Jižního ostrova. Největším národním parkem je Fiordland. Čtyři národní parky – Mount Cook, Westland Tai Poutini, Mount Aspiring a Fiordland jsou sdruženy do celku Te Wahipounamu, který je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.[18]
Obrázek 1: Národní parky Jižního ostrova
Zdroj: http://www.magazinenz.com/nz/destination/The-South-Island-National-Parks-of-New-Zealand
Seznam parků:
1 Abel Tasman
2 Kahurangi
3 Nelson lakes
4 Paparoa
5 Arthur’s Pass
6 Westland Tai Poutini
7 Aoraki/Mount Cook
8 Mount Aspiring
9 Fiordland
10 Rakiura
Kulturně municipiální předpoklady
Největším městem a kulturním centrem Jižního ostrova je Christchurch. Ve měste žije více než 360 tisíc obyvatel. Christchurch byl založen v roce 1848 a je považován za nejangličtější město Nového Zélandu. Hlavní historická památka – Christchurchská katedrála, byla stejně jako mnoho dalších budov poničeno po sérii zemětřesení, s nejsilnějším v únoru 2011. V současnosti probíhá diskuze o demolici katedrály a stavbě nové.[19] Mezitím byla v Christchurchi vybudována náhradní katedrála, jejímž hlavním stavebním materiálem je lepenka.[20] Nicméně ve městě se zachovalo několik kulturních zařízení, která jsou významná pro mezinárodní cesovní ruch. Canterburské muzeum nabízí přehled novozélandské přírody, maorské kultury i koloniální éry.[21] Turisticky atraktivní je i Botanická zahrada, kde nalezneme to nejzajímavější z místní flóry.[22]
Pokud je Christchurch nejangličtější město Nového Zélandu, pak Dunedin je tím nejvíce skotským městem mimo Skotsko. Město založili skotští osadníci v roce 1848 a pojemnovali jej Dùn Èideann (ve skotské gaelštině Edinburgh).[23] Nejznámější stavbou Dunedinu je vlakové nádraží, vybudované v roce 1906, je považováno za nejfotografovanější budovu na Novém Zélandu.[24] Dunedin je také studentské město. University of Otago je nejstarší universitou v zemi.[25]
Poněkud odlišný městský charkter má Queenstown. Město je typickým podhorským centrem na břehu jezera Wakatipu, které žije především z příjmů z cestovního ruchu. Je to centrum celoročního turismu a podle toho vypadají i ulice, kde nalezneme bezpočet turistikcých agentur, nabízejících ruzné aktivity, hotely, restaurace a kavárny. Queenstown je také považován za hlavní město adrenalinového sportu Nového Zélandu.[26] V Kiwi Birdlife Parku, mohou turisté obdivovat několik druhů tohoto ptáka, stejně jako další druhy novozélandské fauny i flóry.[27] Nedaleko tohoto parku se nachází další turistická atrakce Queenstownu – Skyline Gondola, která vyváží turisty na Bob's Peak, odkud je krásný výhled na okolní hory, jezera i samotné město.[28] Jedním z míst, kde filmaři natáčeli trilogie Pána prstenů, bylo malé město Glenorchy, nedaleko Queenstownu. Místo je dnes tursitickým cílem fanoušků filmové i knižní podoby.[29]
V malém městě Oamaru se nachází historická čtvrť Harbour-Tyne. Jedná se o místo s nejzachovalejšímí stavbami na Novém Zélandu, v různých stylech.[30]
Turisticky atraktivní je vlakové spojení mezi městy Christchurch a Greymouth. Vyhlídková trasa nazvaná Tranz Alpine, jak už název napovídá, vede přes Jižní Alpy. Na své trase vede přes devatenáct tunelů a čtyři viadukty. Nabízí krásné výhledy na Canteburské roviny i vysoké hory a hluboká údolí.[31] Samotný Greymouth je největší město západního pobřeží. V minulosti zde proběhla novozélandská verze zlaté horečky a dnes mohou turisté navštívit Shantytown, repliku zlatokopeckého města, nacházející se nedaleko Greymouthu.[32]
Velkým lákadlem turistického ruchu je tradiční maorská kultura. Popualce maorů na Jižním ostrově je však nižsí než na Severním, který je centrem maorské kultury. Maoři dnes tvoří zhruba 9 % populace Jižního ostrova.[33] Jižní ostrov obývají především příslušníci kmen Ngai Tahu. I na Jižním ostrově lze nalézt místa, kde se mohou turisté setkat s původní kulturou. Společnost Maori Tours nabízí návštěvníkům pobyt v rodině Manawutu, při kterém mohou poznat tradiční styl života Maorů.[34] Maorskému sochařství a archtektuře se věnuje Te Ana Maori Rock Art Centre.[35] K popularitě maorské kultury ve světě přispívá i tradiční bojový tanec haka, který před každým zápasem předvádí národní rugbyové mužstvo, přezdívané All Blacks. V roce 2011 se na Novém Zélandu konalo mistrovství světa v rugby, které významně přispělo k propagaci Nového Zélandu. Na Jižním ostrově se turnaj konal ve městech Dunedin, Nelson a Invercargill. Turnaj celkem navštívilo 133 200 zahraničních turistů.[36]
Itinerář
1 1. den
Let z Prahy naplánován s odletem 25. ledna v 11:20, po přestupech ve Vídni a Tokyu, přilétá do Christchurch 27. ledna v 6:30 místního času.
Po příletu do Christchurch si na letišti vyzvedeneme zapůjčený automobil a zamíříme rovnou do deset kilometrů vzdáleného centra města. Prohlídku Chistchurche zahajíme na Cathedral square. Hlavní dominanta náměstí, tedy katedrála, byla v roce 2011 silně poškozena při zemětřesení, a tak se poznávací zájezd na chvíli změní na katastrofický a prohlédneme si ruiny katedrály. 30min (8:00 – 8:30)
Následně se pěšky odebereme do nedalekého Canterburského muzea. Muzeum nabízí ucelený přehled novozélandské historie od před koloniální éry po současnost. Muzeum je zvláště zameřeno na historii zemětřesení, které je v tomto regionu velmi časté.[37] Nabídka muzea je velice bohatá a zajímavá a proto zde strávíme nejméně tři hodiny.
Canterburské muzeum leží v sousedství botanické zahrady, která bude po obědové pauze, naší další zastávkou. Zahrada, ležící na březích řeky Avon, je příjemným místem pro klidné procházky a odpočinek, který jistě bude po dlouhé cestě a velkém časovém posunu potřeba. Ubytování je zajištěno v jednoduchém a levném hostelu YHA Christchurch (689 Kč za noc ve čtyřlůžkovém pokoji).[38] Výhoda tohoto ubytování je, že se nachází v samotném centru města .
2 2. den
Druhý den se vydáme směrem na sever podél pobřeží. Cesta vede kolem pobřeží a tak nebude nouze o scénické výhledy. První zastávkou na naší cestě bude místo zvané Cathedral Cliffs (vzdálené 118 kilometrů, cca 1:45 jízdy). Vlivem eroze se zde vytvořil působivý skalní útvar, který svým tvarem připomíná varhany.[39]
Další zastávkou na naší cestě bude městečko Kaikoura (vzdálené 79 kilmetrů, cca 1:10 hodiny jízdy). Na konci stejnojmenného poloostrova se nachází lachtaní kolonie, ke které je možno se přiblížit na vzdálenost deseti metrů.[40] Po té se vrátíme 7 kilmetrů na jih na Kaikourské letště. Z letiště startují vyhlídková letadla, která turistům nabízí pozorování veleryb a delfínů z výšky. Takové pozorování je výhodnější, protože si zájemci mohou mořské savce prohlédnout v celé kráse. Pozorování zajišťuje společnost Wings Over Whales.[41] Odjezd z Kaikoury je naplánován na 13:00.
Cílem cesty tohoto dne je město Blenheim. Město leží v srdci vinařské oblasti a i to je motivací našeho příjezdu. Každý druhý víkend v únoru se totiž v Blenheimu koná Marborough Wine Festival, přehlídka místních vín, jídla a zábavy.[42]
Hostel Spring Creek Holiday Park opět nabízí jednoduché ubytování za nízkou cenu (425 Kč za noc). Nachází se v pěší dostupnosti od vinařství, kde se koná Marlborough Wine Festival.[43]
3 3. den
Brzy ráno se vydáme na cestu do Anakiwy (vzdálenost 50 kilometrů, cca 1 hodina jízdy). V Anakiwě odstavíme auto a vydáme se na celodenní výlet do oblasti Marlborough Sounds. Nejznámější turistická trasa – Queen Charlotte Track má v celkové délce přes 70 kilometrů a vine se nad krásnými fjordy, zálivy a útesy. Trasu lze absolvovat pěšky, na kole nebo kayaku. Většina turistů se lodí přepraví do vzdálenějšího konce trasy v Ship Cove a a za tři až čtyři dny se vrátí do Anakiwy. Mnoho turistů se ale vydává jen na kratší úseky trasy. V našem případě zvolíme trasu z Anakiwy na vyhlídku Te Mahia Saddle. Tento úsek vede přes husté lesy i otevřené farmy a nabízí tak skvělé výhledy do okolí. Svým profilem trasa není náročná. Samotná chůze do Te Mahia Saddle a zpět trvá přbližně 8 hodin. Návrat do Anakiwy by tak měl být okolo čtvrté hodiny odpolední. [44]
Obrázek 2: Marlborough Sounds z leteckého pohledu Zdroj:http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tory_Channel_Marlborough_Sounds.jpg
Pro zdatnější jedince je možnost si v Anakiwě půjčit mořské kayaky a prozkoumat okolí z jiné perspektivy. Ubytování je zajiištěno v nedalekém Linkwateru. Místní motel nabízí již tradičně nízký standart za rozumnou cenu (689 kč za noc).[45]
4 4. den
Následující den se vydáme silnicí číslo 63, vedoucí podél řeky Wairau do městečka St. Arnaud, ležící v národním parku Nelson Lakes (146 kilometrů, cca 2 hodiny jízdy). Jezer Rotoiti, u kterého leží St. Arnaud, dle maorské legendy vytvořil náčelník Rakaihaitu svou holí, když dloubal do země.[46] Okolní hory nabízí ideální podmínky k výletům, náš zájezd se však jen zastaví na krátkou vyhlídku a pokračuje dále směrem k západnímu pobřeží.
Další zastávkou na naší cestě bude Buller River Bridge, konkrétně vysutý most přes tuto divokou řeku (70 kilometrů, 1:10) . Jedná se o nejdelší lávku tohoto druhu na Novém Zélandu (měří 110m). Na druhé straně soutěsky začíná hlavní atrakce této lokality. Zejména tedy pro adrenalonové nadšence. Z druhé strany totiž vede zip line, tedy lano na kterém zavešený člověk sjede dolů, přes řeku.
Po cestě se ještě krátce zastavíme u Maruia Falls, nevysokých vodopádů kousek od cesty. Cílem dnešní cesty je vesnice Punakaiki. Toto městečko je centrem národního parku Paparoa.
Te Hui House nabízí levné ubytování na břehu Tasmanova moře (cca 500 kč za noc).
5 5. den
Ráno se vydáme na krátkou okružní trasu Pancake Rocks and Blowholes. Moře a vítr zde vytvořily skalní útvary podobné hromadám lívanců. V době přílivu moře silou naráží do útesů a tryská na povrch skrze díry ve skalách.
Obrázek 3: Punakaiki Pancake Rocks and Blowholes zdroj: http://www.punakaiki.co.nz/walks/ Po krátké procházce na pobřeží zamíříme na výlet do vnitrozemí. Pororari River Track, vede soutěskou řeky Pororari. Na trase můžeme kromě vysokých skal a dramatických útesů, obdivovat i místní flóru a faunu. Oblast se nachází na vlhké straně ostrova a tak zde roste hustý subtropický les. Místo je také domovem nejrůznějsích ptáků. Na konci soutěsky trasa přechází do otevřené krajiny náhorní plošiny řeky Pororari. Cesta tam i zpět trvá přibližně tři hodiny.[47]
Po cestě na jih se ještě zastavíme ve městě Hokitika. Město je známé těžbou zeleného kamene, který se používá při výrobě šperků. Náš zájezd však zamíří na konec malého poloostrova na vyhlídku Sunset point. Po krátké zastávce a doplnění energie, se můžeme opět vydat na cestu. Cílem dnešního dne je malá turistická osada Franz Josef, která leží na úpatí stejnojmenného ledovce ve stínu vysokých štítů Jižních Alp. Nejprve zamíříme do lázní Glacier Hot Pools a po odpočinku se odebereme na ubytování.[48]
Ubytování je opět zajištěno v prostém mládežnickém hostelu YHA Franz Josef (500 kč za noc).[49]
6 6. den
Šestý den se vydáme na celodenní výlet do hor nad ledovec Franz Josef. Naše cesta začíná na úpatí ledovcové morény a pokračuje k ledovcovému Lake Wombat. Poté trasa zamíří strmě vzhůru a po několika serpentinách dosáhne hřebene a nakonec i vrcholu hory Alex Knob (1303 m.n.m.). Z vrcholu jsou nádherné výhledy na ledovec i okolní zasněžené vrcholky Jižních Alp. S postoupnou změnou nadmořské výšky se mění vegetace. Trasa začíná ve vlhkých nížiných lesích, pokračuje přes křovinaté pásmo až na typickou alpinskou louky na vrcholu. Celková délka trasy je přibližně 17 kilometrů a převýšení je více než 1100 metrů. Jedná se tedy o poměrně náročný výlet a proto je třeba si na něj vyhradit dostatek času.[50]
Obrázek 4: Výhled z vrcholu Alex Knob
Zdroj: http://www.doc.govt.nz/parks-and-recreation/tracks-and-walks/west-coast/glaciers/alex-knob-track/
7 7. den
Další den ráno vyrazíme dále směrem na jih. První zastávkou na dnešní cestě bude druhý z nejznámějších ledovců oblasti, Fox Glacier. Po zastávce u ledovce a nezbytném fotografování se vydáme dále.
Cesta na jih směrem k jezeru Wanaka a Quuenstownu nabízí úchvatné výhledy. Proto zastavíme v průsmyku Haast v národním parku Mount Aspiring a vydáme se na krátkou vyhlídkovou trasu Haast Pass Lookout. Trasa vede až nad hranici lesa, odkud je krásný výhled do širokého okolí.[51]
Cesta vede dále kolem velkého jezera Wanaka. Ve městě Wanaka na jižním konci jezera ještě jednou zastavíme a pokocháme se výhledy na Jižní Alpy. Dominantou výhledu je fotogenický Mount Aspiring.
Obrázek 5: Mt. Aspiring od jezera Wanaka Zdroj: http://www.mkiwi.com/New+Zealand+picture/Queenstown/9_Mt_Aspiring_view_from_Lake_Wanaka.html
Cílem naší cesty je hlavní město turismu Jižního ostrova, Quuenstown. Do Queenstownu dorazíme ve večerních hodinách a tak si pouze v rychlosti prohlédneme tepající město plné turistů a zamíříme na ubytování. Síť levných hostelů YHA bude i v Queenstownu naším druhým domovem (500 kč za noc).[52]
8 8. den
Quuenstown nabízí obrovské množství organizovaných aktivit i výletů do okolí. My jako první dnes zvolíme poněkud pasivní činnost. Lanovkou Skyline Gondola se necháme vyvézt na Bob's Peak. Na vrcholu je možno podniknout kratší okružní trasy, nebo si jen užívat výhled na jezero Wakatipu a okolní hory.
U dolní stanice lanovky se nachází další bod dnešního programu. Kiwi Birdlife Park je známý svou expozicí několika druhů ptáka kivi, nestora kea a dalších endemických druhů ptactva Nového Zélandu.
Další atrakcí oblasti je jízda na lodi úzkým udolím řeky Shotover. Čtrnáctimístná trysková loď se zdánlivě nekontrolovaně řítí hlubokým kaňonem, přičemž dosahuje závratné rychlosti. [53]
Obrázek 6: Jízda jet boat kaňonem řeky Shotover Zdroj: http://www.shotoverjet.com/galleries-2/shotover-jet-photos/
Pro snížení hladiny adrenalinu zvolíme večer procházku Queenstown Gardens, odkuď jsou krásné výhledy na masiv The Remarkables, či návštěvu jednoho z mnoha Queenstownských podniků. Ubytování opět poskytne YHA Quuenstown Lakefront.
9 9. den
Devátý den putování zamíříme do 170 kilmetrů (cca 2,5 hodiny) vzdáleného města Te Anau, ležícího u břehu stejnojmenného jezera. Jezero Te Anau je se svými 344 km2 největší jezero Jižního ostrova.
Přes jezero Te Anau se vydáme lodí do jeskyň Te Anau. Tyto jeskyně jsou přístupné pouze po vodě. Z geologického hlediska stále velmi mladé jeskyně, jsou známy jako jedno z míst Nového Zélandu kde se vyskytují svítící červi (glow worms). Tito červi žijí na stěnách jeskyně a ve tmě vytváří působivou podívanou. Ve skutečnosti se jedná o larvy různého hmyzu, to však na turistické atraktivitě tohoto místa nic neubírá. I samotné jeskyně rozhodně stojí za návštěvu.[54]
Po návratu se vydáme na krátký výlet podél pobřeží jezera Te Anau. Od jezera vede směrem do národního praku Fiordland šedesát kilometrů dlouhá okružní trasa Kepler track. My však zamíříme pouze na její kratší úsek kolem zálivu Dock Bay na jihu jezera.[55]
Ubytování je opět v síti YHA ve městě Te Anau (500 kč za noc).[56]
10 10. den
Ráno se vydáme do nitra národního parku Fiordland, konkrétně do oblasti kolem fjordu Milford sound (118 kilometrů, cca 2 hodiny). Fiordland je jedna z nejkrásnějších oblastí celého Nového Zélandu, kde se skalnaté útesy a hory zvedají nad temným mořem.[57] V oblasti se díky hojnosti potravy, zdržuje mnoho mořských živočichů včetně veleryb, delfínů a tuleňů. Nejlepším způsobem jak si prohlédnout Milford Sound je z lodi. V Milford Sound operuje několik lodních společností s velkými loděmi zaměřených na autobusové zájezdy, ale i společnosti s menšími čluny. Naše výprava zamíří na 2,5 hodinovou plavbu na menším člunu, při kterém se může pokochat výhledy na fjordy, hory, vodopády a místní faunu.[58]
Obrázek 7: Mitre Peak nad Milford Sound Zdroj: http://www.awesomenz.com/assets/awesomenz/slideshow/Milford-Sound-MitrePeakPano.jpg
Cestou zpět do Te Anau se ještě zastavíme na vyhlídkách v McKay Creek a Te Anau Downs. Ubytování je opět v hostelu v Te Anau.
11 11. den
Předposlední den našeho zájezdu se vydáme na dlohou cestu ze západního pobřeží na východ. Po čtyřhodinové cestě přes Southland dorazíme do Dunedinu (289 kilometrů).
Prohlídku města zahájíme u slavného vlakového nádraží. Stanice byla postavena v roce 1906 a dnes patří k nejznámějším stavbám na Novém Zélandu. Kromě své železniční funkce nalezeneme v nádraží i sportovní síň slávy Nového Zélandu, ve které pochopitelně hrají prim hráči a týmy rugby.[59]
Obrázek 8: Dunedinské vlakové nádraží Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5c/Dunedin_Railway_Station_Full_Exterior.jpg
Po prohlídce nádraží zamíříme do Otago Museum. V muzeu na návštěvníky čeká přehled kulturních i přírodních dějin Nového Zélandu. Zvláštní pozornost je věnována maorské kultuře na Jižním ostrově.[60]
Na závěr dne navštívime Public Art Gallery, kam je vstup volný. V galerii nalezneme především současné novozélandské umění. Ubytování je v hotelu Leviathan v centru města (500 kč za noc v hostelovém pokoji).[61]
12 12. den
Následující den ráno vyrazíme na poloostrov Otago, abychom si užili poslední východ slunce na Novém Zélandu ve spolěčnosti tučńáků z místní kolonie. Poté zamíříme na sever.
Krátce se zastavíme ve městě Oamaru, ve ktrém si prohlédneme úzké uličky a historické budovy (vzdálenost 112 kilomterů, cca 1,5 hodiny). Poté již následuje návrat do Christchurche (249 kilometrů, cca 3 hodiny). V Christchurchi zamíříme rovnou na letiště. Odlet z Jižního ostrova je naplánován na 20:35 místního času přes Melbourne a Dubaj do Prahy.
Organizace garantující rozvoj cestovního ruchu
Oddělení turismu Ministrstva obchodu, inovace a zaměstnání se orientuje na rozvoj cestovního ruchu a jeho přínosu pro novozélandskou ekonomiku. Také poskytuje statistická data a analýzy cestovního ruchu. http://www.med.govt.nz/sectors-industries/tourism
Na propagaci turismu je zaměřená oficiální stránka turismu na Novém Zélandu http://www.newzealand.com/int/ . Stránka poskytuje přehled nejzajímavějších destinací.
Department of Conservation (http://www.doc.govt.nz/) se stará o chod národních parků a hisotrický a přírodních památek. Webová stránka nabízí užitečné informace pro turisty mířící na Nový Zéland
Bibliografie a internetové zdroje
RAWLINGS-WAY, C. et al. Nový Zéland. 16.vyd. Lonely Planet, 2012, 726 s. ISBN 978-80-256-0903-3
REWI, A. Frommer's New Zealand. 3.vyd. Hoboken: Wiley Publishing, 2004, 498 s. ISBN 0-7645-4292-3
